EXTERNÍ

ČLENOVÉ

Šikulová

Hana

Narozena: 2005

Výška: 166 cm

Váha: 51 kg

Sponzor/oddíl:

Hanka Šikulová začala s lezením poměrně brzy, přestože v té době v její rodině nikdo nelezl. Když jí ale bylo pět let, hledaly s maminkou nějaký kroužek a objevily právě lezení. Hanka si ho hned zamilovala, postupně získávala znalosti, zkušenosti a rychle se zlepšovala.

 

Díky ní se k lezení postupně dostali oba rodiče i bratr Jára a celá rodina s pomocí přátel a známých začala objevovat také krásy lezení ve skalách.

 

Na závody se Hanka poprvé vypravila se svým tátou a trenérem v jedné osobě asi v osmi letech a hned vybojovala třetí místo. Od té doby spolu postupně vyráželi na různé soutěže od pouťáků až po Český pohár mládeže. V roce 2014 zvítězila v celkovém pořadí Tendon Cupu v kategorii U10 a v dalších letech vždy stála na stupních vítězů v celkovém pořadí Českého poháru mládeže do čtrnácti let. Naštěstí ani zdravotní problémy s klouby Hanku od soutěžního lezení neodradily, takže v roce 2018 zvítězila na MČR mládeže v lezení na obtížnost v kategorii do čtrnácti let.

 

Když Tomáš Binter st. přispěl Hance radou k vylezení náběhového boulderu na začátku sezóny 2019 při nominačním závodě v Jeseníku, požádala ho Hanka s tátou o pomoc s tréninkem. Tomáš v té době vzhledem ke své vytíženosti už nepřijímal nové svěřence a tak nabízel jiné trenéry, ale Šikulovi ho svým přístupem nakonec přesvědčili. Přestože sezóna už dávno začala a na kvalitní přípravu nebyl dostatek času, podařilo se Hance nominovat do reprezentace v lezení na obtížnost v kategorii B (14–15 let). Jako česká reprezentantka se pak dokázala kvalifikovat na mistrovství světa mládeže v italském Arcu a na mistrovství Evropy mládeže ve Voroněži, kde dosáhla zatím svého největšího mezinárodního úspěchu, když zde vybojovala postup do semifinále.

 

Většinu svého času Hanka v současné době věnuje intenzivnímu tréninku a závodům, takže jí na výlety do skal zbývají hlavně velikonoční nebo vánoční svátky. Na skalách leze pouze pro radost a těžké cesty moc nezkouší, ale i tak se jí ale podařilo koncem roku 2019 do svého deníčku zapsat svou první cestu obtížnosti 7b přelezenou stylem OS.

 

Hanka žije v Prostějově, kde studuje osmileté Gymnázium Jiřího Wolkera.

 

  • interview

    s Hankou Šikulovou

    Ročník: 2005

    Kde se vyskytuji:  Prostějov, Brno, Praha, Zlín

    Bydliště: Prostějov

    Nejčastěji navštěvované stěny: HUDY Brno, Verticon Zlín, Smíchoff Praha, Hangár Brno

     

    Kdy a jak jsi začala s lezením?

    S lezením jsem začala, když mi bylo pět let. Mamka se dívala na internet, na jaký kroužek by mě dala a objevila kroužek lezení s dětmi na umělé stěně na základní škole v Prostějově. Tak jsme to šly zkusit, zalíbilo se mi to a tak jsme u toho zůstali.

     

    Kdy jsi začala trénovat a kde jsi sháněla „know-how“?

    Pravidelně lozit jsem začala v sedmi letech. „Know-how“ jsem získávala na stěně od vedoucího oddílu, anebo od taťky, který to odkoukal na závodech :-). Trénovat jsem opravdově začala v březnu 2019, po téměř roční pauze od lezení způsobené zdravotními problémy s koleny.

     

    Jak a kdy ses dostala k tréninku Tomášem?

    Na nominačních závodech v boulderingu v Jeseníku 2019, když jsem nemohla dát náběhový boulder. A taťka mi radil špatně, ale nikdo z nás to nevěděl. Tomáš mi poradil a já jsem ten náběh dala. A asi ho to nějak zaujalo.

     

    Jak se Tvůj tréninkový režim a trénink obecně změnil?

    Dříve jsme měli každé pondělí trénink v tělocvičně, kde jsme skákali a házeli s medicinbaly, dělali kliky a posilovali břicho. Pak jsem v úterý a ve čtvrtek šla do plavání, protože jsem závodně plavala. Pak jsme mívali ve středu, v pátek a v neděli tréninky na stěně, kde jsme lezli těžší cesty. Teď už plavat nechodím a nemáme tréninky v tělocvičně. Ale místo toho mám tréninky na půdě (visy, edlinger, shyby se zátěží). Na stěně se mi teď střídá lezení na OS, intervaly atd. Přidalo se mi aerobní cvičení.

     

    Co Ti v tréninku dává nejvíc zabrat?

    Na tréninku mi většinou nejvíc dává zabrat to, že se neumím pořádně vyhecovat. Většinou si málo věřím a jsem vystrašená z cesty/boulderu. Takže první pokus vypadá mizerně. Také mi dává zabrat nelézt opatrně a silové kroky.

     

    Co Tě v tréninku nejvíc baví a nebaví?

    Nejvíc mě asi baví to, že můžu lézt různé kroky (skoky, patičky,…) a to, že skoro každá cesta nebo boulder je v něčem jiná. Taky mě baví bouldery s náběhem. Nejvíc mě nebaví silové kroky a lézt cesty na OS, ale to záleží na tom, jaká ta cesta je.

     

    Jaké tréninkové období roku Tě nejvíce baví a nebaví?

    Nejvíc mě baví období před sezónou, kdy se získává síla a vytrvalostní objem. Nejvíc mě nebaví období mezi nominačními závody, protože jsem z toho skoro pořád ve stresu.

     

    Kde nejraději lezeš a trénuješ? Oblíbené místo?

    Nejraději lezu v Praze na Smíchově, protože tam je skoro úplně všechno. Jediný, co mě na tom vadí tak to, že je to hrozně daleko a je to tam strašně omágovaný. Oblíbené místo nemám, protože každá stěna je jiná a každá má své pro a proti.

     

    Jaké trable spojené s tréninkem máš?

    Většinou kvůli tréninku nemůžu jít ven s kamarády, nebo si zajet kdy chci na kolo, na běžky, nebo na snowboard. A taky se někdy kvůli tréninku nestíhám učit.

     

    Kolik dnů a hodin týdně trénuješ a kolik fází průměrně stihneš?

    Nemám tušení, protože jsem se na to nikdy nezaměřovala, ale tipovala bych, že trénuji tak pět dní a okolo 12 hodin týdně. Většinou mám jednu fázi, ale občas se objeví den, kdy mám dvě fáze.

     

    Jak tréninkový plán změnil Tvůj denní harmonogram?

    Ani moc ne. Já jsem to měla skoro vždy, že jsem přišla ze školy, nachystala si věci na trénink, dala si svačinu a jela na trénink, po tréninku (protože to bylo většinou kolem 18.00, kvůli tomu, že jezdíme do Brna nebo Olomouce) jsem si dala večeři a řekla si, že se věci do školy naučím ráno. Teď se změnilo jen to, že když mám dvě fáze, tak ráno vstanu o půl šesté, udělám první fázi, jdu do školy, vrátím se a jedu na druhou fázi.

     

    Kolik dnů v roce zhruba strávíš na skalách?

    Je to tak 14–20 dní.

     

    Kde bereš motivaci?

    Většinou ji beru u bráchy, jelikož je téměř na každém tréninku lepší než já. A já to špatně nesu, protože je o dva roky mladší. Takže mě to motivuje víc makat.

     

    Zažila jsi někdy nějakou nebezpečnou situaci?

    Když jsem byla menší a měla tak sedm nebo osm let, tak mě jistil na stěně v Prostějově „vedoucí“ oddílu. Dolezla jsem ke slaňáku a podívala jsem se na něj, jestli si můžu sednout, ale on se mezitím odjistil a nechal mě nahoře, naštěstí ho taťka upozornil, že mě tam nechal a mně se nic nestalo.

     

    Máš nějaký tréninkový rituál (např: v rozlezu, trávení času mezi fázemi, modlitby)?

    Většinou se rozeskáču, rozkroužím, protáhnu, udělám lehké kolečko, těžké kolečko, rozlezové bouldery, a pak se modlím, abych byla lepší než brácha.

     

    Jak zvládáš stres na závodech?

    Stres zvládám hodně blbě. Stresuji se z každého kroku, i když je úplně lehký. V hlavě se mi promítají všechny hrozné věci, které se stanou, když spadnu nízko, nebo když to pokazím. Proto si při cestě zpívám nějakou písničku, která se mi líbí a přestanu vnímat věci okolo. Ale někdy jsou závody, které vnímám jako trénink a vůbec nechápu, že to jsou závody.

     

    Bojíš se na skalách?

    Jo, hrozně. Hlavně cvakání a odlezů.

     

    Nejlepší parťák?

    Někdo, kdo leze cca stejnou obtížnost jako já. Takže asi brácha.

     

    Kde bys chtěla bydlet, kdyby sis mohla vybrat kterékoliv místo na světě?

    Španělsko, nebo Itálie.

     

    Na co jsi nejvíce pyšná?

    Na to, že jsem se dostala do reprezentace a mohla cestovat na různá místa po Evropě.

     

    Tvůj lezecký vzor?

    Nemám.

     

    Jaké jiné zájmy máš kromě lezení?

    Jako menší jsem chodila plavat, ale přestalo mě to bavit. Momentálně žádný jiný koníček nemám, protože kvůli tréninkům a škole nemám moc času. Ale strašně moc bych chtěla hrát na elektrickou kytaru.

     

    Jaký je ideální partner? Měl by lézt?

    Měl by být trochu sportovně založený, umět takový věci jako nasekat dříví atd. Vtipný, rozumný, tolerantní a tak. Nemusel by ani lézt, při nejhorším ho to naučím.

     

    Jak by ses jako člověk popsala?

    Asi jako typickej kozoroh. Tvrdohlavý člověk, kterého nic, ani nikdo nepřemluví. Je vystresovaný z každé věci a chce ji mít na sto procent dokonalou. Jsem celkem trpělivý člověk a je celkem těžké mě naštvat, abych kvůli tomu něco rozmlátila nebo tak.

     

    Čeho bys chtěla v životě dosáhnout?

    Co nejdéle vydržet u lezení a objíždět svěťáky. A pokud tohle nevyjde, tak vystudovat vysokou školu, najít si práci, která mě bude bavit a možná se naučit hrát na tu elektrickou kytaru.

Hanka studuje

víceleté gymnázium,

žije v Prostějově.

výsledků

Výběr z

Mistryně ČR v lezení na obtížnost 2018 v kategorii U14

3. místo na MČR mládeže v lezení na obtížnost 2019 v kategorii B (14–15 let)

3. místo v celkovém pořadí Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost 2019 v kategorii B

1. místo v celostátním rankingovém závodě NOVOROČNÍ OPEN 2020 v Polici nad Metují v absolutním pořadí

Semifinalistka ME mládeže v lezení na obtížnost 2019 (21. místo) – Voroněž (RUS)

44. místo na MS mládeže v lezení na obtížnost 2019 – Arco (ITA)

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2020, Aktualizováno 19. 11. 2020 14:30