EXTERNÍ

ČLENOVÉ

jech

Martin

Narozen: 1996 v Chomutově

Výška: 176 cm

Ocún

Sponzor/oddíl:

Smíchoff

Váha: 65,5 kg

Martin se v Českém poháru mládeže objevil poprvé v roce 2011, a hned při svém prvním startu skončil na 4. místě. V roce 2012 se nominoval do mládežnické reprezentace, v níž byl nepřetržitě až do roku 2015, kdy „vyrostl“ z kategorie juniorů. V prvním roce se mu ale výsledkově nedařilo, v žádném závodě Evropského poháru mládeže ani mistrovství Evropy nebodoval a umisťoval se v závěru výsledkových listin. Po soustředění reprezentace v roce 2013 začal řešit systém tréninku a konzultovat jej s T. Binterem st., od roku 2014 je externím členem tréninkové skupiny TBTraining.

 

V roce 2015 se propracoval až do finále Evropského poháru mládeže, kde v kategorii juniorů vybojoval 8. místo v Mitterdorfu (AUT) a v celkovém hodnocení EYC se v tomto roce prosadil do první desítky jako nejlepší český junior. Na juniorském mistrovství Evropy 2015 v Edinburghu (GBR) postoupil do semifinále a obsadil zde konečnou 12. příčku.

 

Od roku 2014 je členem reprezentace dospělých, kde se jeho výsledky neustále zlepšují. V závodě Světového poháru 2015 v norském Stavangeru obsadil 34. místo, v čínském Wujiangu ve stejném roce postoupil do semifinále, kde skončil na 25. pozici. V roce 2016 postoupil do semifinále silně obsazeného Akademického mistrovství světa v čínské Šanghaji, kde obsadil celkové 25. místo.

 

Martin je juniorským mistrem ČR pro rok 2015, na mistrovství republiky dospělých 2014 vybojoval stříbrnou medaili, v letech 2015 a 2016 mu na MČR mezi muži patřil bronz. Zvítězil v celkovém hodnocení Českého poháru juniorů 2014, v letech 2015 a 2016 byl druhý v celkovém hodnocení Českého poháru dospělých.

 

Do skal se vzhledem k tréninku a závodům dostane méně, než by chtěl, přesto se mu na písku podařilo v roce 2014 přelézt v Labáku cestu Šílený tanec klasifikace XIa a v roce 2015 na vápně cestu klasifikace 8b+ (10+ UIAA).

 

Martin pracuje jako stavěč lezeckých cest a je držitelem národní stavěčské licence.

 

Martin pochází z Jirkova, ale po ukončení gymnaziálního studia v roce 2016 se přestěhoval do Prahy, kde studuje sinologii, protože právě závody v Číně u něj vzbudily zájem o tuto oblast. Vzhledem ke studijním povinnostem a pobytům v Číně pojal sezóny 2017 a 2018 jako odpočinkové – pouze s udržovacím tréninkem a minimální účastí na závodech.

 

V roce 2018 odjel na roční studijní pobyt do Číny, kde se zúčastnil závodu v rámci série Pás a stezka – mezinárodní lezecký turnaj, kde v silné konkurenci vybojoval výborné 5. místo.

  • interview

    s Martinem Jechem

    Ročník: 1996

    Kde se vyskytuji: Nyní hlavně v Praze.

    Bydliště: Pocházím z Jirkova.

    Nejčastěji navštěvované stěny: SmíchOFF, BoulderBar, vlastní sklepní bouldrovka

     

    Kdy a jak jsi začal s lezením?

    V roce 2008 jsme s mamkou v OC na Zličíně narazili na akci pro děti, jejíž součástí byla možnost vyzkoušet si lezení na mobilní stěně, která tam byla postavena. Šance jsem využil a díky síle v rukách mi tento pohyb nedělal velké potíže a zároveň mě bavil. Našel jsem si tedy v Chomutově horokroužek a byl jsem lapen.

     

    Kdy jsi začal trénovat a kde jsi získával „know-how“?

    Už od začátku jsem měl velkou motivaci se zlepšit, ale hranici mezi „lezením“ a „tréninkem“ bych viděl v roce 2011, kdy jsem se nesystematickým „bušením“ snažil natrénovat na Mistrovství ČR mládeže.

     

    Jak Tvoje nesystematické „bušení“ vypadalo?

    Jednalo se o kombinování bouldrovky a stěny. Žádný systém v tom nebyl. Trénink jsem považoval za efektivní ve chvíli, když jsem poté nebyl schopen udržet ani hrneček s čajem. Ne vždy jsem se do takového stavu dostal samotným lezením, po něm následovala další nálož shybů a visů na špatných chytech, popř. kampusování.

     

    Jak a kdy jsi se dostal k tréninku Tomášem?

    O necelé dva roky později na jaře roku 2013 jsem se zúčastnil soustředění reprezentace v Linci, kde jsem se dal do řeči s Tomášem a bylo mi oznámeno, že téměř vše, co dělám, je špatně. Poradil mi, co bych měl změnit, nabídl mi možnost kontroly tréninkových plánů, které jsem využil, a ony se poměrně rychle děly divy.

     

    Jak se Tvůj tréninkový režim a trénink obecně změnil?

    V dané fázi došlo k většímu systematizování a rozlišování tréninkové intenzity. Od té doby se to začalo skutečnému tréninku blížit, ale čekala mě ještě dlouhá cesta.

     

    Jak jsi přechod zvládal?

    V pohodě.

     

    V pohodě je Tvoje univerzální odpověď, že?

    To ano. Jsem hold věčný optimista a nic u mě není problém :)

     

    Co Ti v tréninku dává nejvíc zabrat?

    Vstávání před čtvrtou hodinou ranní bývá občas náročné.

     

    Co Tě baví a nebaví na celém procesu trénování? A na závodech?

    Na tréninku mám rád fakt, že poctivá a systematická práce vede k výsledku. Na závodech se mi líbí možnost bezprostředního srovnání, nicméně mě příliš nebaví současný model SP, kde je díky vyrovnané konkurenci strašná výsledková loterie a ani skvělá připravenost není zárukou úspěchu.

     

    Co Tě v tréninku konkrétně nejvíc baví a co Tě naopak nebaví?

    Baví mě izolované tréninkové prostředky, kde snáz mohu sledovat zlepšení. Vypuštění dlouhých vytrvalostních lezeckých tréninků by mi naopak nevadilo.

     

    Jaké izolované prostředky? Jak to vypadá?

    Může se jednat například o visy na extrémně špatných chytech, na kterých se vis pohybuje mezi 3-8 s. Dále to jsou jednoruční shyby, kampus, nebo tahy, což jsou speciálně nastavené typové kroky na bouldrovce sloužící ke zvětšení rozsahu (dosahu). Vše se pochopitelně dělá v daných počtech opakování s danou pauzou a případnou zátěží, ale vypsání všeho by více než zpověď připomínalo tréninkovou příručku :)

     

    Jaké tréninkové období roku Tě nejvíce baví a nebaví?

    Příliš nemám rád přípravné období. To jsou 3 měsíce na začátku sezóny, ve kterých je nutné napracovat velký lezecký objem a dělají se cvičení na rozvoj hrubých silových schopností. Například se jedná o shyby se zátěží na různých chytech (v mém případě se zátěž pohybuje mezi 5 - 45 kg dle typu chytu).

     

    Naopak mezi mé oblíbené patří období před a mezi závody, kdy se už hodně leze v těžkých cestách a celý trénink je rychlý a velmi kvalitní.

     

    Jaké trable spojené s tréninkem máš?

    Je to bez pochyby kůže na prstech. Mrzí mě, když musím ukončit fázi jen kvůli kůži, ačkoliv síla by byla. Na druhou stranu mou výhodou je, že mi kůže nesklovatí a s vysušením a vytvrzením si už zvládnu poradit. Pak to ale dopadá tak, že má kůže na rukou vypadá jako kůže na nohou většiny lidí...

     

    Kolik dní a hodin týdně trénuješ a kolik fází průměrně stihneš?

    Podle období se jedná o 4-5 tréninkových dní týdně. Pohybuji mezi 20-25 hodinami a stíhám 10-12 fází.

     

    A co kondiční nebo jiný nelezecký trénink?

    Mimo lezení rád běhám, s velkou oblibou do kopce. Mám snahu chodit plavat, ale není to příliš často, neboť nemám rád vodu.

     

    Jak vypadá Tvůj denní harmonogram?

    Jeden den třífázového tréninku může vypadat například takto:

     

    3:50 – budíček

    4:00 až 7:48 – 1. fáze

    7:50 – sprint na autobus do školy

    13:00 – oběd ve škole z krabičky

    15:00 až 16:30 – 2. fáze

    18:00 – večeře

    20:00 až 21:30 – 3. fáze

    22:00 – spánek

     

    Na nic dalšího už pak moc času nezbývá...

     

    Kolik dní v roce zhruba strávíš na skalách?

    Nyní tak do deseti dní, ale rád bych to číslo letos navýšil.

     

    Kde bereš motivaci?

    Daří se mi ji nacházet v sobě.

     

    Vzpomeneš si na nějakou úsměvnou historku z tréninku?

    Ne každý to může považovat za vtipné, už to trochu hraniční s bláznovstvím. Vždy mám snahu dokončit trénink za každé situace, ačkoliv mnoho lidí by řeklo, že to za to nestojí. Zábavný byl lezecký trénink vytrvalosti cca 30 minut po vytržení zubu moudrosti nebo lezení těžkých cest 2 hodiny po rozkapání očí, kdy jsem jinak nepřečetl ani číslo autobusu MHD. Naštěstí se nejednalo o OS cesty.

     

    Jaké jiné zájmy kromě lezení máš?

    Běh, kolo, stavění cest, zajímám se o čínštinu a Dálný východ.

     

    A co studuješ?

    V květnu (2016) jsem odmaturoval na Gymnáziu v Chomutově a v říjnu nastupuji na Sinologii na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

     

    Čeho bys chtěl v životě dosáhnout?

    Rád bych se sebou byl někdy spokojený.

     

    Kde nejraději lezeš a trénuješ? Oblíbené místo?

    Rád trávím čas na Smíchoffce, nebo na své bouldrovce ve sklepě. Dál to mám rád v Labáku a nyní nejspíš přijde čas Srbska a Červených převisů. Mimo lezení čas s oblibou trávím v krušnohorských lesích.

     

    Jak zvládáš stres na závodech? Bojíš se na skalách?

    Na závodní stres jsem si už našel pomůcky a jsem jej schopen použít ve svůj prospěch a v případě, že neudělám chybu, zalézám na 100%.

     

    Ve skalách začínám mít strach ve chvíli, kdy opravdu něco hrozí. Jinak mi nevadí ani 15metrový let.

     

    Zažil jsi někdy nějakou nebezpečnou situaci?

    Pár jich už bylo a v mnoha z nich šlo opravdu o život. Naštěstí jsem ale ze všech vyvázl bez úhony.

     

    To by mě zajímalo – prozradíš nějakou?

    Při sestupu z Tre Cime mi cca půl metru od hlavy proletěl kámen velikosti basketbalového míče. V danou chvíli mi vlastní lenost zachránila život, protože pár sekund před průletem šutru jsem stál přímo v jeho trajektorii letu, ale vzápětí jsem ukročil blíže ke skalní stěně, abych se o ni mohl opřít.

     

    V mém oblíbeném Rathenu (Sasko) jsem nastoupil do hranové cesty za IXa od místní legendy – Bernda Arnolda. Jeho jméno mezi autory cesty je známkou kvality cesty a člověk si může být téměř jist, že neleze do vraždy. Když jsem však byl nalepený na osolené oblé hraně cca 35m nad zemí a 30m nad posledním kruhem, přičemž veškeré smyčky sotva unesly váhu expresky, věděl jsem, že toto bude jedna z výjimek. Naštěstí se mi podařilo zachovat klid, dolézt k dalšímu kruhu a poté i na vrchol. Důsledky smeknuté lezečky ani nechci domýšlet.

     

    Jaká je ideální partnerka? Měla by lézt?

    Ideální partnerka je ta, se kterou bychom se měli vzájemně rádi. Na lezení nesejde, ale pokud by ji to bavilo, asi by to byla výhoda.

     

    Kde bys chtěl bydlet, kdyby sis mohl vybrat kterékoli místo na světě?

    Rozvažoval bych se mezi Zakázaným městem v Pekingu a dětským koutkem na Smíchoffce. Obě varianty mají něco do sebe.

     

    Jak by ses jako člověk popsal?

    V sebehodnocení bych byl opatrný, ale o nějakých svých vlastnostech vím. Cílevědomý, vytrvalý a pracovitý optimista, podle prostředí buď ukecaný cholerik, nebo  tichý melancholik. V neposlední řadě se snažím být hodný na lidi kolem sebe.

     

    Tvůj lezecký a životní vzor?

    Lezecký vzor nemám, ale jako osobnost se mi líbí Konfucius.

Martin studuje

sinologii,

pochází z Jirkova a nyní žije v Praze.

výsledků

Výběr z

Juniorský mistr ČR v lezení na obtížnost 2015

Celkový vítěz Českého poháru mládeže 2014 v lezení na obtížnost v kategorii juniorů

2. místo na MČR v lezení na obtížnost 2014

2. místo v celkovém hodnocení Českého poháru v lezení na obtížnost 2015 a 2016

3. místa na MČR 2016 a 2017 v lezení na obtížnost

3. místo na Akademickém mistrovství ČR 2017 v lezení na obtížnost (2. z českých závodníků)

8. místo EYC Mitterdorf (AUT) 2015 v lezení na obtížnost v kategorii juniorů

Semifinalista Mistrovství Evropy mládeže – Edinburgh (GBR) 2015 v kategorii juniorů (obtížnost)

Semifinalista závodu Světového poháru 2015 v lezení na obtížnost ve Wujiangu (CHN)

34. místo v závodě Světového poháru 2015 v lezení na obtížnost ve Stavangeru (NOR)

Semifinalista Akademického mistrovství světa 2016 v lezení na obtížnost v Šanghaji (CHN)

20. místo na Akademickém mistrovství světa 2018 Bratislava (SVK)

5. místo v mezinárodním závodě Pás a stezka v lezení na obtížnost 2018 Wanxiashan (CHN)

Na skalách má vylezeny cesty až do 8b+ (10+ UIAA) na vápně a XIa na písku.

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2019, Aktualizováno 12. 11. 2019 15:50