aktuálně

  • Nervy: MEM v boulderu Graz

     

    Po mládežnickém mistrovství Evropy v lezení na obtížnost přišlo na řadu i to bouldrové, tentokrát v rakouském Grazu. Aby to nebylo mladším závodníkům líto, konal se zde zároveň otevřený závod Bloc Summer Masters & Youngsters, kde mohli startovat také lezci, kteří ještě nemají reprezentační kategorie.

     

    Z týmu TBT v Grazu nastoupilo šest závodníků – na MEM Honza Gumídek Štípek, Jára Pupu Šikula a Natálka Potvora Paarová v kategorii B (14–15 let), Hanka Šikulová v kategorii A (16–17 let) a mezi juniorkami (18–19 let) Eliška Bulenová, na BSM&Y v kategorii U14 Adam Fretka Paar. Všichni se rozhodli pořádně napnout nervy svých příznivců, možná proto, aby dohromady zněly jako dobře naladěná kytara.

     

     

    Honza začal s laděním už v kvalifikaci, protože postup do původně dvacetičlenného finále ze 17. místa rozhodně nebyl na jistotu. Pak začaly nervy pracovat pro změnu u Honzy, který řešil, že ho horší kvalifikační umístění může při shodě v semifinále stát postup do finále a podobné věci, které pohodu rozhodně nevytvoří. Trenér se mu to pokoušel vymluvit s klidem, ale nakonec to na místě vyřešil táta Ruda, který už na to neměl nervy. Sám Ruda situaci popsal takto: „Už jsem myslel, že ho budu muset profackovat. Řekl jsem mu – když vylezeš čytři na čtyři, určitě postoupíš. Tak jdi a trochu se snaž!“ A Honza poslechl – v semifinále topoval první tři bouldery na první pokus, jen na ten poslední potřeboval pokusy tři, ale jeden z nich ztratil pouze vinou uklouznutí na nástupu. Do finále postoupil impozantním způsobem z 1. pozice, to však nebyla žádná výhoda, protože myšlenka na vítězství a letošní druhý titul byla pro Honzu spíš zátěží. Aby nervy všem vydržely napjaté, nechal navíc Honza na závodišti po semifinále lezečky a vypadalo to, že finále bude muset lézt v náhradních. Naštěstí David Urbášek, který se tam o naše závodníky staral jako jeden z koučů LANO, lezečky našel či spíše vyptal a podařilo se je doručit Honzovi ještě před uzavřením izolace. Začátek finále už ovšem mohl slabším povahám nervy doslova potrhat, protože se zdálo, že nastoupil úplně jiný Honza, než den předtím – co měl řešit dynamicky, řešil staticky, to co bývá jeho předností, najednou nefungovalo a to, co viděl na výsledkové tabuli, kterou pořád sledoval, mu rozhodně nepomáhalo. Po dvou zónách ale Honza ukázal srdce bojovníka, třetí boulder topoval na první pokus a ve čtvrtém dokázal zachovat klid, takže v poslední minutě zapsal top, který ho z 8. příčky vystřelil na skvělé 3. místo.

     

    Jára, Potvora, Hanča i Adam napínali nervy svých příznivců v kvalifikaci rovněž k prasknutí, jenže nakonec bohužel bez happy endu. Jára je šponoval až do poslední chvíle, ale nakonec mu nevyšel na 22. pozici postup o jediné místo, když v důsledku shody v kategorii B postupovalo jednadvacet lezců.

     

    Potvoře na 24. příčce chybělo k finále jen málo, zvlášť když v jednom z boulderů spadla pět vteřin před koncem z kroku do topu, který by znamenal jistotu postupu. Nutno ale dodat, že Potvora zvládla tenhle závod výborně, do poslední chvíle zůstala soustředěná, bojovala a i když se nedařilo, neztrácela nervy. Přestože ji mrzelo, že nepostoupila, je to její nejlepší letošní mezinárodní bouldrový výsledek. Potvora je v nejmladší reprezentační kategorii teprve prvním rokem, což společně s jejím finálovým výsledkem v lezení na obtížnost vytváří zajímavou perspektivu pro testování nervové soustavy všech jejích blízkých v příštím roce.

     

    Eliška skončila na 25. pozici, když jí nejprve nevyšla koordinace, která obvykle patří k jejím silným stránkám, v posledním boulderu pak spadla z posledního chytu před topem. Vzhledem k tomu, že Eliška v důsledku zdravotních problémů letos přišla minimálně o dva měsíce tréninku a musela překonat to, co by málokdo dokázal, má tenhle výsledek svou hodnotu a Eliška zaslouží velký respekt.

     

    Hanča na dělené 48. příčce byla sice umístěním od postupu poměrně daleko, ovšem v téhle kategorii byly bouldery tak těžké, že na semifinále stačil jediný top bez další zóny. Ten si většina postupujících připsala v úvodní koordinaci, kterou Hanča obvykle umí. Jenže když do závodu nastupovala, už věděla, že tenhle boulder rozhoduje, což není správná konstelace pro její nervy.

     

    Závod Bloc Summer Masters & Youngsters kategorie U14 se lezl bez semifinále a tak Adam musel prověřit odolnost nervové soustavy táty a trenéra Rudy i maminky Soni rovnou bojem o finále. I tady to bylo napjaté do poslední chvíle – Adam nakonec zapsal čtyři zóny a spadl z topu, který by znamenal finálovou desítku. Přestože mu na 13. pozici nakonec k postupu tři místa chyběla, výsledek je to dobrý, zvlášť když i Adam stejně jako jeho milovaná sestřička je v kategorii teprve prvním rokem.

     

    Tolik tedy akordy nervové kytary z mládežnických klání. Struny již ladíme na evropský šampionát dospělých, kde bude mít TBT rovněž zastoupení.

12. 8. 2022

  • Zlaté zkušenosti: Mistrovství Evropy mládeže a Petzen Trophy

     

    Závodní smršť nepolevuje a tak o víkendu bojovali mladí reprezentanti v německém Augsburgu o tituly mládežnických mistrů Evropy v lezení na obtížnost a rychlost, zatímco mladší děti i puberťáci, kteří se do Augsburgu nedostali, závodili ve všech disciplínách a jejich kombinaci v Rakousku na Petzen Trophy.

     

    V Augsburgu startovali z TBT Honza Gumídek Štípek, Jára Pupu Šikula a Natálka Potvora Paarová, na Petzen Trophy pak Verča Veverča Harmáčková a Lucka Příšera Vojáčková.

     

    Že Honza vybojoval titul mistra Evropy v lezení na obtížnost v nejmladší kategorii B (14–15 let), už asi každý ví. Jak viděl závod sám novopečený mistr Evropy, si můžete přečíst na webu LANO. Nutno jen dodat, že Honza je v kategorii prvním rokem a tohle vítězství znamená nejenom radost, potvrzení správného načasování formy a důležitou zkušenost, ale hlavně závazek do budoucna, protože podstatné budou hlavně výsledky mezi dospělými. Mládežnických medailistů bez jediného solidního výsledku mezi dospělými má totiž česká historie víc než dost.

     

    Jára zvládl skvěle první těžkou a silovou kvalifikační cestu, kde dokázal lézt naplno a vybojoval 7. místo, ve druhé mu dle jeho slov zmrzly prsty a tak do semifinále postupoval z 15. pozice. Semifinále začal výborně, ale v klíčovém místě se ztratil, protože při prohlídce vůbec neviděl v rozhodující sekvenci černé chyty na černých strukturách. Na stejný problém si stěžoval i Honza, který ho ale nakonec dokázal vyřešit. Pro Járu to nakonec znamenalo celkovou 13. příčku, když od 9. místa ho dělily necelé dva kroky. I to je další cenná zkušenost, po níž si třeba příště kluci vezmou na prohlídku dalekohled.

     

    Natálka postupovala z kvalifikace z 11. pozice, když v první cestě lezla odvážně a v rozhodujícím kroku jí chybělo míň než málo, ve druhé si pohlídala postupový výkon a odještě lepšího výsledku ji dělila trocha zkušeností, protože zde vyměnila správné technické řešení za svou sílu v malých chytech, což se nevyplatilo. Semifinálová cesta ji pak vysloveně zaskočila, protože takhle nepříjemný každý krok rozhodně nečekala. Postupně se v cestě rozkládala a rozkládala až se úplně rozložila. Ale Natálka je v kategorii B také prvním rokem a tak pro ni má tahle zkušenost cenu zlata.

     

    Na Petzen Trophy sbírali zkušenosti děti i rodiče, protože se závodilo už od pátku, ovšem trenér se z Augsburgu přiřítil až na neděli. Nutno dodat, že nepříliš vítanou zkušeností pro všechny byla jak úroveň organizace, tak závodních cest.

     

    Veverča v kategorii U12 v pátek nastoupila v lezení na rychlost. Tahle disciplína je proti jejímu klidnému a opatrnému založení a v tréninku se jí věnovala pouze těsně před tímto závodem – a to jen minimálně. Proto bylo 6. místo v této disciplíně v konkurenci téměř třicítky soupeřek z celé Evropy milým překvapením. Na sobotní boulder byl původně domluven osvědčený telekoučink s trenérem, ale po druhém zaslaném boulderu se tele někam zaběhlo, videa přestala do Augsburgu chodit a přišly až konečné výsledky, kde Veverče patřila 4. pozice s šesti topy a osmi zónami z osmi boulderů. To sice není vůbec špatné, ale srovnání se známými soupeřkami a až po závodě nalezeným řešením minimálně jednoho z problémů signalizuje, že to mohlo být ještě o dost lepší. V nedělním lezení na obtížnost Veverča snadno topovala první kvalifikaci, ve druhé pak dolezla do klíčového kroku, kde místo nekompromisního řešení hledala jistou a pohodlnou variantu, což se nepodařilo. To znamenalo postup do finále ze 3. příčky, o niž se však dělila s dalšími třemi lezkyněmi. Ve finálové cestě dolezla Veverča až do místa, které nakonec přelezly pouze dvě soupeřky a rozhodující krok naskočila naplno a nekompromisně. I když ho zvládla nejlépe z lezkyň, které zde nakonec spadly, ani ona další chyt neudržela. Výsledky z kvalifikace a finále se však zkřížily tak nešťastně, že Veverča skončila zase na 4. pozici, což nijak neoslavila. V kombinaci pak nakonec obsadila 6. příčku. Výsledky to jsou cenné, získané zkušenosti jsou o dost cennější.

     

    Příšera zahájila v pátek rovněž 6. místem v lezení na rychlost v kategorii U16, což byl solidní začátek. V sobotním lezení na obtížnost pak postoupila do finále ze 3. pozice, kde však vinou zcela zbytečné chyby spadla až na 5. příčku. Řadu dalších chyb přinesl i její nedělní start v boulderu, kde skončila na 7. místě, což znamenalo celkovou 6. pozici v kombinaci. Tyhle výsledky určitě nejsou žádným důvodem k oslavě, ale závod přinesl Příšeře i trenérovi řadu zkušeností, jež by mohly pomoci vyřešit hlavní problémy, které se letos objevily. A to už by důvod k oslavě být mohl, protože takové zkušenosti mají cenu zlata.

     

16. 7. 2022

  • Smršť: EYC Dornbirn a SP Villars

     

    Na mezinárodní scéně zuří závodní smršť. Sotva dozněl bzukot komárů v ostermundingenském herberku, přihnal se z Dorbirnu Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost ve víru se švýcarským Světovým pohárem v lezení na obtížnost a rychlost.

     

    Závodní smršť přináší i příval veselých historek, jenže není, kdo by je vyprávěl. Trenér víří po Evropě a už ani neví, jaké město leží ve které zemi, s kým smí o čem mluvit a kdo mu to může zakázat. Naštěstí informace ze závodů tečou ze všech kanálů a tak stačí říct jen to nejdůležitější. Závodníky TBT smršť rozfoukala na různá místa – v Dornbirnu lezli Honza Gumídek Štípek, Natálka Potvora Paarová, Jára Pupu Šikula a Hanča Šikulová, zatímco ve Villars běhal po zdi Honza Manko Kříž.

     

     

    Honza Štípek cvakl všechny expresky, postoupil z kvalifikace z prvního místa a ve finále byl těsně druhý. Bronz z Imstu tak přetavil ve stříbro, proto chce příště zlato. Na to, že je v nejmladší reprezentační kategorii prvním rokem, vskutku parádní práce, ale důležitější než letošní medaile budou další léta.

     

    Potvora je úspěšná herečka a zřejmě proto se rozhodla opakovat již známý scénář. Obě cesty se jí zase líbily tak, že podle vlastních slov „jí už lepší nemohli postavit“ a když se jí líbí, jsou přece lehké. Jenže na mezinárodních závodech žádné lehké cesty nejsou, dokonce ani ty, které mají hodně topů. To si Potvora znovu ověřila dost drsným způsobem, protože dělená 11. pozice znamenala, že nepostoupila o jediné místo. Ale prý tenhle scénář už zahodila a příště už bude jen Potvora.

     

    Pupu nezalezl vůbec špatně, ale v první ultratěžké cestě se v rozhodujícím kroku vrátil, a pak už na něj nebylo, ve druhé vytrvalostní přelezl cvakání, opět se zkusil vrátit a krok, který mu nakonec chyběl na finále, pak neudělal. V téhle cestě totiž jen plusko znamenalo šest míst, a tak, přestože ho od finále ve druhé cestě nedělily ani ty dva kroky, které se vracel kvůli cvakání, skončil na 18. místě.

     

    Na Hanču už toho bylo moc. Není divu, nominační závody v boulderingu, mezinárodní závody v boulderingu, nominační závody na obtížnost, simulovaný závod na obtížnost, soustředění mimo její vylaďovací rytmus a pak hned dva mezinárodní závody na obtížnost po sobě. Hanča je navíc superpoctivá, superzodpovědná, k tomu vynikající studentka a člověk, který si neodpustí vůbec nic. Už ale není dítě, aby se ze všeho otřepala a snadno zregenerovala a tak v Dornbirnu už nemohla její hlava ani tělo. Hanča sice bojovala a aspoň na 30. příčku to dotrápila, ale sama věděla, že to je hluboko pod jejími možnostmi. Nikoho asi nepřekvapí, že to při její povaze nedokázala snadno hodit za hlavu. Proto ji teď trenér nechá pořádně odpočinout, aby zase našla radost ze života i z lezení.

     

    Manko ve Villars skončil na 52. místě s časem 6,35 s. Pro borce, který v roce 2019 vybojoval pávě tady bronzovou medaili s nejrychlejším časem pod šest sekund, to pravda nevypadá jako úspěch, ale Honza s trenérem jsou spokojeni. Manko má totiž letos za sebou více než dvouměsíční tréninkový výpadek způsobený nejprve covidem a pak problémy s bederní páteří. Cílem ve Villars proto bylo dostat se do závodního zatížení a posunout časy ve srovnání s předchozím závodem Evropského poháru v Innsbrucku z minulého týdne, který byl Honzovým vůbec prvním letošním soutěžním startem. To se podařilo a Honza navíc po prvním pokusu na jistotu v tom druhém sice uklouzl v kroku do tlačítka, ale dle videa by tenhle výkon znamenal čistý čas pod šest sekund – a to je více než dobrý signál.

     

    Závodní smršť se ale dál řítí Evropou, takže už od pátku se na nás z Chamonix valí další kolo Světového poháru v lezení na obtížnost a rychlost, z Augsburgu mládežnické mistrovství Evropy ve stejných disciplínách a z Rakouska po covidových letech resuscitovaný tradiční závod v kombinaci všech tří disciplín Petzen Trophy. Všude bude mít TBT své závodníky…

     

7. 7. 2022

  • Zažít krachy – nevadí: EYC Ostermundingen

     

    Závod Evropského poháru mládeže ve švýcarském Ostermundingenu připomínal v podání členů TBT nechvalně známou bitvu sedláků u Chlumce. Chtělo by se říci „škoda mluvit“, ale máloco člověka tak potěší jako neštěstí druhého a my rádi děláme lidem radost.

     

    Honza Štípek sice v první cestě zalezl s přehledem na finále, ale ve druhé kvalifikaci ten přehled ztratil a necvakl čtvrtou expresku. To pro změnu zaskočilo rozhodčí, kteří ho sice nechali dolézt až do topu, jenže správně mu uznali jen poslední chyt, z něhož ji mohl cvaknout, což znamenalo 17. místo a konec nadějím na finále, natož pak další medaili.

     

     

    Jára Šikula lezl více než polovinu první cesty tak dobře, jako žádný ze soupeřů. Pak ovšem přišel dynamický krok při výlezu ze stropu, který stačilo prostě jen naplno poslat, jenže to se Járovi nechtělo, dokázal se dokonce už z rozjetého dynama vrátit a i když ho napodruhé udělal, nakoupil si tak, že mu pak už brzy došlo. Do druhé kvalifikace nastupoval s tím, že si jde pro top a stačí si to jen pohlídat, proto ho cesta od začátku překvapovala, až ho úplně rozbila. Ani Járu 19. příčka moc nepotěšila.

     

    Natálka Paarová se v obou cestách postupně psychicky rozkládala, až se rozložila. V první cestě se rozhodla cvaknout před těžkým krokem, ač ještě před nástupem věděla, že to nesmí udělat a ve druhé už po vyřešení skutečně náročných problémů zkusila místo struktury chytit cosi, co sloužilo k jejímu zaslepení. Pro finalistku minulého závodu v Imstu byla 22. pozice rozhodně zklamáním.

     

    Hanka Šikulová lezla první cestu s klidem, jistotou a převahou do místa, kde k překvapení všech najednou spadla. Dle jejích slov jí ve dvou krocích totálně nateklo. Ve druhé cestě byl klíčový krok, který nezvládlo dvanáct soupeřek včetně obou dalších českých závodnic, takže Hanka věděla, že když ho udělá, má ještě šanci na úspěch. Jenže to je právě to, co Hančina hlava zatím nezvládá – Hanka od začátku lezla cestu zataženě a nejistě, do rozhodujícího místa se sice propracovala a krok si dobře připravila, ale pak se dostala do křeče a tak to sice těsně, ale přece jen nevyšlo. Ani Hanču 30. místo nenadchlo.

     

    Ale jak praví klasik Zdeněk Svěrák ve známé písni z ještě známějšího filmu:

     

    Nemít prachy – nevadí,

    nemít srdce – vadí,

    zažít krachy – nevadí,

    zažít nudu – jó to vadí, to vadí.

     

    Prachy zatím Honzu, Járu, Náťu ani Hanču nezajímají (a snad jim to vydrží), nuda rozhodně nebyla (o to se stará spousta lidí dokonce nevědomky), srdce mají všichni velké a na pravém místě (tedy vlevo), takže zažít krachy fakt nevadí. Protože jak už řečeno – co tě nezabije, to tě posílí a kdy jindy sbírat zkušenosti než v jejich věku.

     

    Další sklizeň zkušeností mají v plánu už o víkendu v rakouském Dornbirnu, tak jim držte palce!

     

30. 6. 2022

  • Imstík: YOUTH COLOUR CLIMBING FESTIVAL Imst

     

    Svět se pomalu vrací do normálu a tak se týden po mládežnických reprezentantech v Imstu po dvou letech opět sešli nejlepší lezci do 14 let na tradičním YOUTH COLOUR CLIMBING FESTIVALu. Ne všechno je však jak bývalo před koronavirem – závodníků výrazně ubylo a tak zatímco před dvěma lety limit 60 lezců na kategorii zdaleka nestačil, letos v obsazenějších kategoriích soutěžilo kolem čtyřicítky dětí a v nejslabší kategorii chlapců U12 jich bylo jen 27.

     

    Do Imstu se z naší skupiny vypravili Adam Fretka Paar, který s tátou Rudou vytvořil samostatnou jednotku, a Verča Veverča Harmáčková. Do party jsme přibrali i Klárku Zbrka Tichou – nejen proto, že občas společně trénujeme, ale také proto, že jejího trenéra Karla zradilo zdraví a tak ji pod svá hovadská křídla vzal náš trenér. Nutno dodat, že Karlovi zřejmě přitížila srážka se současnou realitou českého závodního lezení, kde se na fakta pohlíží jako na velezradu, vlastní prospěch je největší motivací a děti jsou považovány v lepším případě za obchodní artikl. Úplně ho pak dorazil podcast, kde prý na vlastní uši slyšel trenéra s výjimečnou kvalifikací tvrdit, že právě tento výjimečný borec do českého lezení zavedl věci, které jiní trenéři podstatně úspěšněji používali už více než deset let před jeho vstupem na lezeckou scénu. Ostatně sám si je moc chválil v tréninkovém deníku, když jako vděčný hobík začal zkoušet systematickou přípravu v letech 2015–2017 hádejte ve které tréninkové skupině? Ale to určitě byla nějaká Karlova halucinace, když se jeho nervový systém svíjel v křečích, trenéři, kteří mají ovlivňovat mládež, přece určitě nelžou. Ostatně kdyby bylo třeba, můžeme udělat prezentaci či výstavu zajímavých tréninkových plánů, deníků, výroků i výrazů vděčnosti, archiv máme bohatý…

     

    Závod v Imstu má speciální pravidla – leze se pouze po barvách, v sobotní kvalifikaci mají závodníci šest cest na Flash a podle součtu dosažených chytů postupuje do nedělního finále dvacet nejlepších. Ve finále se soutěží ve dvou cestách opět stylem Flash a i zde rozhoduje součet dosažených chytů.

     

    Velkou smůlu si vybrala Zbrkavka, protože jí v sobotu po šesti cestách chyběl k postupu v kategorii dívek U12 jediný chyt. Skončila tak na 21. místě a strašně ji to mrzelo. I tak to byl výborný výsledek, zvlášť když je Klárka v kategorii prvním rokem a v ročníku skončila na 4. pozici.

     

    Veverča postoupila ve stejné kategorii s přehledem z 6. příčky jako nejlepší z českých závodnic. I když se jí zdaleka všechno nepovedlo, ztráta na stupně vítězů byla menší, než její náskok na nejlepší českou soupeřku a tak se v neděli chtěla poprat o medaili. Ale taky si chtěla zablbnout se Zbrkáčkem a pomoci jí rozehnat chmury. A tak si holky našly veselého kamaráda – šnečka, kterému daly jméno Imstík. Braly ho s sebou všude včetně restaurace a užili si společně spoustu legrace. Asi proto v neděli do první finálové cesty nastoupil místo Veverči Imstík. Ulitu schoval pod závodnické tričko, plžil se opatrně mezi chyty, natahoval tykadla, vyvaloval oči, nakonec se mu asi zasekla ulita mezi strukturami a spadl níž, než by kdo čekal. Po spuštění se honem schoval za Veverču, která z toho byla tak nešťastná, až měla mokrý veverčí čumáček – ale možná to bylo proto, že jí dal Imstík pusu. Zkoušeli jsme jí rozveselit a vyhecovat na druhou cestu, ale i tam za sebe poslala Imstíka a tak z toho nakonec bylo 11. místo. Ne že by to bylo špatné, ale Veverče ani Imstíkovi se to nelíbilo a tak prý na příští závody dostal Imstík volno a poleze zase Veverča.

     

    Fretka v sobotu v první cestě kategorie U14 překvapil, když jako by zapomněl na místní pravidla a použil stup jiné barvy, takže ho rozhodčí zastavili. Dál už ale lezl jako Fretka a do finále postupoval z 8. pozice jako 2. ze závodníků, kteří jsou v kategorii prvním rokem. Ve finále vlétl do první cesty Fretka tak namotivovaný, že opět zapomněl na barevná omezení, nakopl hned první strukturu nesprávné barvy a bylo po závodě, protože při sčítání chytů tuhle ztrátu už nešlo nahradit. 18. příčka Fretku moc nepotěšila a řeči dospělých o zkušenostech taky ne, protože když se ve všech závodech učí podle pravidel veškerých oficiálních závodů používat všechno, co není za černou páskou, je mu tahle zkušenost však víte na co…

     

    Výsledkově to v Imstu zkrátka nikomu úplně nevyšlo, ale to u dětí není zdaleka nejdůležitější. Podstatné je, že si všichni ověřili, že jsou na tom dobře i v evropské konkurenci, něco se naučili, stihli spoustu her, někdo navíc bazén, někdo zmrzku, někdo i horskou dráhu, rodiče se stmelili i ztlemili a všem společně tam bylo dobře. Tak ať to vydrží…

     

11. 6. 2022

  • Nestíháme: EYC v lezení na obtížnost a rychlost Imst a ČP U14 v lezení na obtížnost Zlín

     

    Závodů je tolik, že se to nedá stíhat. Minulý víkend se reprezentanti vypravili do Imstu na tradiční závod Evropského poháru mládeže v lezení na obtížnost a rychlost, zatímco lezci do 14 let měli své pohárové klání v lezení na obtížnost ve Zlíně.

     

    V Imstu z týmu TBT závodili Honza Gumídek Štípek, Natálka Potvora Paarová a Jára Pupu Šikula, ve Zlíně Verča Veverča Harmáčková a Adam Fretka Paar.

    První přišel na řadu Gumídek, který v Imstu startoval v obou disciplínách, protože už v pátek byla na programu rychlost. Honza v kvalifikaci zaostal za svým osobním rekordem o víc než půl vteřiny a skončil na 9. místě, když postupovou osmičku nestihl o tři setiny sekundy. To ho naštvalo tak, že z něj vyjely i myšlenky, o nichž nevěděl, že je má, ale táta Ruda mu naštěstí rychle pomohl vrátit se mezi lidi. Honza si všechno vynahradil v obtížnosti, když ze sobotní kvalifikace po parádním výkonu postupoval z 2. pozice. V nedělním finále lezl opět skvěle a vybojoval při svém prvním reprezentačním startu v lezení na obtížnost svou první evropskou medaili z bronzového kovu, která byla zároveň jedinou medailí české výpravy. A jen kousek klidu chyběl k tomu, aby kovová placka měla jinou barvu.

     

    Potvora se před první cestou cítila tak skvěle, že ani trenérova snaha upozornit ji na možná úskalí nebyla příliš úspěšná. První problém tak logicky způsobil, že z Potvory byla zase nervózní Natálka a i když první kvalifikaci nezalezla špatně, měla určitě na víc. Hlavně však bylo jasné, že druhou cestu musí topovat, aby ještě měla šanci na finále. A tu lezla už zase Potvora – pohybovala se v ní s jistotou a přehledem, co si s trenérem připravili, to dodržela a cestu s převahou topla. Jenže nebylo vyhráno, protože do poslední závodnice nebylo rozhodnuto, kdo ve finále bude a kdo ne. Naštěstí to vyšlo a Natálka, která je stejně jako Honza v kategorii prvním rokem a šlo o její první reprezentační start v lezení na obtížnost, si taky vybojovala své první evropské finále. V něm ji ale svázala nervozita a lezla jako želvička, jak jí kdysi tituloval tatínek. Želvila se cestou tak, že těsně za polovinou už jí zbývala jen minuta do konce časového limitu, trenér začal odpočítávat po deseti sekundách a znervóznělá želvička spadla dvacet vteřin před koncem, když už neměla čas ani klid na technické řešení kroku ve stropě. Nutno dodat, že i kdyby vše vyřešila a vyčerpala celý časový limit, stejně by nestihla dolézt do chytu, který by ji aspoň o místo posunul. Konečná 10. příčka je ale při debutu výborná a ještě důležitější je zkušenost, kterou si odnesla.

     

    Pupu lezl první kvalifikaci skvěle a nutno konstatovat, že až do místa, kde si ve složité sekvenci zamotal nohy, dokonce lépe než Honza, který startoval krátce po něm. Jenže chyba znamenala pád a velký tlak pro druhou cestu, což není nic pro Járu. I když celková 26. pozice v konkurenci 55 nejlepších evropských lezců není žádný propadák, Járu, který už byl ve finále téhle soutěže víckrát, to rozhodně nepotěšilo. Aspoň ale Honzovi vyradil vše, co se dalo.

     

    Ve Zlíně mezitím Veverča s Fretkou v péči týmového koučinku LANO vedli svůj boj. U Fretky bylo nejdůležitější, jestli stačil vyléčit bolavé prsty, které ho před závodem trápily. A protože po parádním výkonu v kvalifikaci, z níž postupoval z děleného prvního místa, zvládl Fretka i finále, bylo jasné, že to stihl. Nakonec z toho byla výsledná 2. příčka a prvenství v ročníku, jímž si Fretka spravil chuť po nepovedeném finále v džungli.

     

    Veverča lezla první cestu opatrně a na konci nepřečetla dobře sekvenci, ve druhé kvalifikaci se trochu nastartovala a s přehledem ji topla. Postupovala tak z 2. místa, které nakonec potvrdila i ve finále. To však po vzoru Potvory doslova želvila a i když spadla jen kousek pod topem, protože opět nezvolila optimální řešení, kdoví, jestli by do topu tímhle tempem vůbec stihla dolézt.

     

    Koneckonců uvidíme – Veverča i Fretka už o tomto víkendu startují v Imstu na YOUTH COLOUR CLIMBING FESTIVALu pro děti do 14 let, kde bude v kvalifikaci podstatně kratší časový limit. Držte nám všem palce, ať stíháme…

     

     

2. 6. 2022

  • Co dodat: Český pohár a Český pohár mládeže v lezení na obtížnost Písek

    a Český pohár mládeže v lezení na rychlost Brno

     

    Druhý a poslední nominační závod ČP a ČPM v lezení na obtížnost hostilo v sobotu písecké lezecké centrum LezeTop. Zatímco na HUDY stěně v Brně, kde se konalo první kolo, je dostatek sportovních profilů, ale chybí prostor pro diváky, tady chybělo obojí – pouze dva sportovní profily na sedm cest a žádný prostor pro diváky, kteří ale, jak je v posledních letech na českých závodech dobrým zvykem, stejně nepřišli. K tomu řada nesprávných verdiktů rozhodčích, chybný videopředlez a spoustu dalšího – pokud tohle má být „1. liga“, pak není co dodat. V neděli se pak závodilo v Brně pro změnu v „1. lize“ mládeže i dospělých v lezení na rychlost. Opět bez diváků i českých jedniček v obou dospělých kategoriích, ale aspoň standardním způsobem na standardní cestě.

     

    Do Písku vyrazilo pět lezců naší tréninkové skupiny: Hanča Šikulová, Natálka Potvora Paarová, Jára Pupu Šikula, Lucka Příšera Vojáčková a Honza Gumídek Štípek, který jako pravý obojživelník startoval i další den v Brně.

     

    Gumídek v Písku skončil těsně na 2. místě v kategorii B (14–15 let), když první kvalifikaci topoval, ve druhé spadl z topu a finálovou cestu opět topoval. Druhý den v Brně s převahou zvítězil, když si časem 7,977 s vylepšil osobní rekord z minulého závodu ČPM o více než vteřinu. Co dodat?

     

    Hanča v první kvalifikaci dolezla do stejného kroku, jako dalších devět soupeřek v ženské kategorii, z nichž šest včetně Hanči dostalo hodnocení plus a tři následující chyt jako držený. Tenhle nejmenší možný rozdíl měl ale takovou váhu, že ani výborný výkon ve druhé cestě už do ženského finále nepomohl nejen Hanče, ale třeba ani Niki Králíkové či Terce Širůčkové, které mají na svém kontě i dospělé medaile. Hanče tak zbývalo jen finále v kategorii A (16–17 let), kde zalezla skvěle a vybojovala tak 3. pozici, když dosáhla stejného výkonu jako 2. Anička Mihalčíková, kterou ve druhé kvalifikaci porazila a o barvě cenného kovu tak opět rozhodla zmíněná první cesta. Anička navíc skončila zároveň na 4. příčce mezi ženami. Co dodat?

     

    Pupu se na předzávodním rozlezu cítil unaven, přesto podal spolehlivý výkon a skončil na 3. místě z Čechů v kategorii B a na 4. příčce celkově, když v celkovém hodnocení se před něj dostal Ukrajinec Tymur Diatlov. Oba zalezli stejně ve finále i druhé kvalifikační cestě, ale Járova nepovedená první kvalifikace nakonec rozhodla.

     

    Potvora byla trochu namlsaná vítězstvím v prvním nominačním závodě a tak po na jistotu lezené první kvalifikaci, kde skončila na 2. místě s náskokem pěti chytů na další soupeřku, trochu podcenila druhou cestu. Do finále tak posupovala ze 3. pozice. Finálová cesta téměř v kolmici byla vysloveně její styl a dle předpokladů by ji měla topovat. Jenomže Potvora se za polovinou cesty rozhodla vynechat klíčový chyt, protože už prý čekala těžší krok a sekvenci nepřečetla, což pro ni znamenalo skutečně nečekanou konečnou 6. příčku. Co dodat?

     

    Příšera si vzala z Potvory příklad, jen v ještě horší verzi. První kvalifikaci, přestože lezla hned jako třetí, zvládla výborně, když skončila na 4. místě o plusko, ale věděla, že při větším klidu mohla klidně ještě krok či dva přidat. To jí bohužel nezdravě zvedlo sebevědomí a ve druhé cestě začala vymýšlet, jak si nahoře po vzoru jednoho z kluků cestu usnadní, jenomže zapomněla, že tam napřed musí dolézt. Pak ji zaskočil nepříjemný krok a byl z toho postup až ze 6. příčky. Ve finále bylo ještě hůř, protože po dobře lezeném začátku se v prvním nejistém místě rozhodla řídit tím, co do ní trenér vtlouká na každém tréninku – nic neladit a riskovat. Risk ale nevyšel a Příšera tak skončila na 8. pozici. Trenér pravil, že taková chyba nevadí, Příšeře ale příšerně vadila…

     

    Z hlediska reprezentační nominace vše dopadlo podle očekávání – do čtyřčlenné reprezentace v jednotlivých kategoriích se s přehledem nominovali v kategorii B Honza Štípek z 2. a Jára Šikula ze 3. místa stejně jako Natálka Paarová i přes zmíněnou finálovou minelu, v kategorii A pak Hanča Šikulová z dělené 2.–3. pozice. O startu v mezinárodních závodech, kde je tříčlenná kvóta, však rozhodnou úvahy reprezentačních trenérů, které jsou bezesporu výjimečné – Hanče třeba doslova napsali, že dívky jsou v její kategorii „od toho 2. místa všechny vyrovnané“ a rozhodne proto simulovaný závod týden po závodě oficiálním. Vzhledem k tomu, že mezi Hančou, která v prvním závodě skončila na 2. a ve druhém na 3. příčce, a závodnicemi, které se dělí o 4.–5. místo, když každá z nich obsadila v jednom závodě 4. a ve druhém 5. pozici, je rozdíl 13 bodů, jedná se o zajímavé myšlenkové pochody. Důvodem prý je, aby na první mezinárodní závod jely lezkyně s aktuálně nejlepší výkonností, jenže pokud se výkonnost mohla změnit za týden od posledního nominačního závodu, tak se přece může změnit i za další týden do startu mezinárodního. To by pak chtělo simulovaný závod ještě ráno před tím mezinárodním. Nebo se změnit pak už nemůže? Proč tedy něco simulovat v době, kdy se má forma už jen ladit? S čím by to tak mohlo souviset? A co dodat?

     

22. 5. 2022

  • Dva v jednom: Evropský pohár mládeže v boulderu Soure

    a Český pohár do 14 let v lezení na obtížnost Praha

     

    Dva závody v jednom víkendu, to je pro TBT radost. Nedá se to koučovat nedá se to stíhat, nedá se to psát a nedá se to číst. Odvahu jet koučovat do Portugalska nakonec sebral David Urbášek, kterému patří dík, do džungle vyzbrojen trpělivostí a ostrým slovníkem místo mačety vyrazil náš trenér.

     

    V Soure banánovou republiku bez banánů i TBT bez TB reprezentovali Honza Gumídek Štípek, Jára Pupu Šikula, Natálka Potvora Paarová a Hanča Šikulová. Původně měla v Soure o medaili bojovat také Eliška Bulenová, ale zdraví jí to nakonec bohužel nedovolilo. Eliška je ale statečná a tak se snad dá co nejdřív dohromady. Dvěma zástupci naší fauny v jednom závodě v džungli byli Verča Veverča Harmáčková a Adam Fretka Paar.

     

    Portugalsko proměnili v zemi zaslíbenou Gumídek i Pupu, protože oba postoupili do finále nejmladší kategorie B (14–15 let) a díky nim tak TBT měla dva (lezce) v jednom (finále). Gumídkovi, který je navíc v kategorii prvním rokem, ve finále utekla medaile jen o pokusy a na 4. místo se tvářil jako krokodýl, ovšem výsledek je to parádní. Pupu vybojoval 10. pozici, se kterou nebyl vůbec spokojen, ale co by za to většina závodníků dala…

     

    Potvora při svém prvním reprezentačním startu obsadila 26. příčku se dvěma topy a pěti zónami. Dle Davida však možná jako jediná měla na všech pět topů, jenomže k tomu chybělo víc klidu. Hanča se dle svých slov cítila od začátku unavená, dle Davida ve srovnání s Chambéry bylo i víc nervozity, ale 31. místo za dva topy a 4 zóny je pořád slušný výkon.

     

    V džungli klasika, v době, kdy měly dle propozic začít kvalifikace, se teprve věšely startovky, na dotaz kdy se tedy začne lézt přišla odpověď na něco jiného a následovala kritika trenérova slovníku po jeho přirozené reakci. Přitom problém s trenérským slovníkem má třeba Veverča už dávno vyřešen a dobře na něm vydělává. Bohatá Veverča měla vyřešeny všechny problémy i v džungli – v první kvalifikaci dolezla nejdál, i když rozhodnutí rozhodčích jí v rozporu s pravidly v této cestě přisoudilo první místo pouze dělené, druhou jako jediná topla a aby ve finále nebylo o vítězce kategorie U12 pochyb, vyhrála o více než deset kroků.

     

    Fretka se po kvalifikaci rovněž dělil o první místo, protože jako jeden ze dvou závodníků kategorie U14 dokázal topovat obě kvalifikační cesty. Finále se mu bohužel nepovedlo, protože hlava se už viděla nahoře, zatímco tělo bylo ještě dole a tak z toho byla nakonec 5. pozice. Fretka se na to tvářil podobně jako Gumídek na bramboru, ale je to jen další zkušenost schovaná na dobu, kdy o něco opravdu půjde.

     

    Příští víkend je naštěstí jen jeden závod – kde jinde než v džungli.

     

27. 4. 2022

  • Čtyři bedny a jeden pohřeb: Český pohár a Český pohár mládeže v lezení na obtížnost Brno

     

    První nominační závod ČP a ČPM v lezení na obtížnost se konal nepřekvapivě na HUDY stěně v Brně. Tamní sportovní profily jsou sice pro trénink zajímavé, ale bez přestavby se do nich nevejdou všechny závodní cesty a diváci ani trenéři se před ně nedostanou, takže pohled na lezce mají jemně řečeno omezený. Ale tak je to vlastně správně, protože to odpovídá současné české realitě.

     

    Brno je tak pěkné město (jak zpívá Mucha), že se do něj vypravilo pět členů TBT: Hanča Šikulová, Natálka Potvora Paarová, Honza Gumídek Štípek, Jára Pupu Šikula a Lucka Příšera Vojáčková.

     

     

    Potvora je v nejmladší kategorii B prvním rokem a tak to pro ni byl také první závod v lezení na obtížnost, kde bojovala o reprezentační nominaci. Potvora se pár týdnů před startem potýkala se zdravotními problémy, ale do Brna se podařilo vyladit hlavu i tělo. Potvora lezla výborně, vyhrála kvalifikaci, finálovou cestu s velkou převahou svižně topovala a tak o oprávněném zisku zlata nebylo pochyb.

     

    Hanča ráno hlásila, že se cítí špatně, je slabá a vypadala, že by se měla jít hlavně vyspat. V první kvalifikaci tak zaspala správné řešení problému, v němž spadla spousta soupeřek a to ji nakonec stálo postup do finále dospělých. Hanča se z toho ale nezhroutila jako dřív, druhou kvalifikaci lezla skvěle a zastavilo ji až nečekané uklouznutí pár kroků pod topem. Finálovou cestou se pak Hanča doslova procházela až do místa, kde nepřečetla dobře sekvenci. I tak to s náskokem stačilo na stříbro v nabité kategorii A. Klobouk dolů před prací na mentální přípravě, kterou na sobě Hanča společně s paní doktorkou Šauerovou, realizačním týmem i rodinou odvedla.

     

    Gumídek je v kategorii B stejně jako Potvora prvním rokem a také on řešil před závodem zdravotní problém. Do krve prolezený prst na závodech v Chambéry bylo třeba dostat do stavu, ve kterém nepraskne a dá Honzovi šanci absolvovat celý závod. To se podařilo, Gumídek v první kvalifikaci v kolmém profilu, který nesnáší, skončil třetí, druhou cestu společně s dalšími pěti závodníky topoval a postupoval tak do finále ze třetího místa. Finále lezl výborně a spadl krok pod topem vinou ne úplně optimálního řešení, což pro něj znamenalo konečnou 2. pozici.

     

    Pupu lezl všechny cesty skvěle, odvážně a nekompromisně. Obě kvalifikace topoval a postupoval tak do finále z 1. místa, o něž se dělil s Lukášem Mokroluským. Nijak se nemazal ani s finálovou cestou, těsně pod topem byl v nejrychlejším čase, jenže pak mu krok pod Honzou uklouzla noha a byla z toho bronzová medaile a čtvrtá bedna pro TBT. Jára byl po závodě zklamaný, ale pokud poleze takhle, má před sebou spoustu daleko důležitějších vítězství.

     

    Příšera, která je v kategorii B také prvním rokem, si přivezla rovněž medailové ambice a zřejmě i formu. Jenže v první kvalifikaci uklouzla ve chvíli, kdy byla ještě úplně čerstvá a v tomhle případě spíš než smůla byl na vině způsob, kterým se tenhle krok rozhodla udělat. Do druhé kvalifikace šla s tím, že poměrně přesně ví, kam musí dolézt, aby i přes výpadek v první cestě postoupila do finále. Asi proto zde podcenila poměrně lehký krok do chytu, z něhož by už jen plusko zaručovalo postup. Byla to velká škoda, do tohoto místa dolezla bez jakýchkoli problémů, ale dle vlastních slov už přemýšlela o dalších krocích a to se nevyplácí. Znamenalo to 10. pozici mezi českými závodnicemi a 14. celkově, dvě místa ji tak dělila od postupu, což znamenalo pohřeb veškerých nadějí. Poplakali jsme si, ale pak se Příšera vrhla opět do tréninku s ještě příšernějším nasazením. Protože co tě nezabije, to tě posílí!

     

    Závodní kolotoč neustále rotuje a tak už tomto víkendu startují členové TBT na Evropském poháru mládeže v boulderu nikoli v Coloradu, ale v portugalském Soure a na Českém poháru mládeže do 14 let v džungli nikoli jihoamerické, ale pražské. Tak jim držte palce!

21. 4. 2022

  • Už to zase začalo: Evropský pohár mládeže v boulderu Chambéry

     

    Už je to tady. O víkendu začala další mezinárodní boulderová sezóna. Bouldering se prý nově jmenuje boulder, protože se změnilo mezinárodní označení, i když v češtině to spíš zní, jakoby se každý závod konal v Coloradu. První závodní víkend byl pojat vtipně, když se zároveň konal závod Evropského poháru mládeže i Světového poháru v boulderu (nikoli v Coloradu, ale v Chambéry respektive v Meiringenu) – zřejmě proto, aby se v obou soutěžích snížila konkurence.

     

    Ze skupiny TBT vyrazili do Chambéry na start mezinárodní sezóny tři lezci: Honza Štípek a Jára Šikula v kategorii B a Hanča Šikulová v kategorii A, pár dalších našich členů si jej o dva týdny odložil.

     

    Honza při svém prvním reprezentačním startu v životě dokázal postoupit do finále! V kvalifikaci zapsal tři topy a pět zón, což mu zajistilo postup ze 7. místa. Ve finále mu přece jen chyběly zkušenosti na rychlejší řešení některých problémů a nakonec si roztrhal prsty tak, že poslední boulder už nemohl pokusovat až do konce, ale i tak vybojoval vynikající 8. příčku. Honza sám popsal závěr kvalifikace takto: „Čtvrtý boulder jsem dvakrát dolezl pod topku a když jsem chtěl jít třetí pokus, na který si myslím že bych to dal, podíval jsem se na svoje prsty, které byly celé krvavé i přes tejpku která mi po krvi sklouzávala dolů z prstů, čehož si všiml i rozhodčí a řekl mi, že jestli jsi je nezatejpuju tak nemůžu jít další pokus. Snažil jsem se asi minutu jenže vždycky mi to po krvi sklouzlo dolů, takže jsem to pak vzdal a nakonec z toho bylo osmé místo.“

     

    Jára v kvalifikaci zvládl stejný počet topů i zón jako Honza, jenže z nervozity zahodil pár pokusů, které mu pak chyběly k postupu. Výsledná 13. pozice je sice výborná, ale do finále postupuje deset lezců a Járu to, že nepostoupil, hodně mrzelo. V každém případě dokázal, že na to má a získal pár dalších zkušeností.

     

    Hanče los přisoudil skoro nejhorší možné startovní pořadí. Lézt jako padesátá z jednapadesáti závodnic znamená užít si podstatně těžší bouldery, než většina soupeřek, protože tření už dávno zmizelo v nenávratnu. Jenže Hanča bojovala jako lvice, zapsala 3 topy a 4 zóny a od postupového skóre ji dělil zápis ve čtvrtém boulderu, kde nejtěžší místo bylo založeno právě na tření ve velkém otevřeném chytu. Hanču ani tahle nespravedlnost nerozhodila a poslední koordinační boulder pak vylezla na první pokus. Konečné 27. místo sice ani zdaleka neodpovídá předvedenému výkonu, ale pořád jde o její nejlepší výsledek v mezinárodních boulderových závodech a hlavně asi o vůbec první závod v této disciplíně, který opravdu zvládla psychicky.

     

    Poděkování patří Davidu Urbáškovi, který jako kouč LANO vyrazil do Chambéry pomoci našim závodníkům, protože kvalitní práce kouče, který dobře zná závodníky i pravidla a lezci mu opravdu důvěřují, je podmínkou kvalitních výkonů.

     

    Závodní kolotoč rotuje závratnou rychlostí a tak už v pátek mají členové TBT na programu nominační závod Českého poháru v lezení na obtížnost v Brně a týden na to další kolo Evropského poháru mládeže v boulderu – nikoli v Coloradu, ale v Portugalsku.

     

13. 4. 2022

  • Tahle džungle není pro malý aneb země pokusů: ČP, ČPM a ČP U14 v boulderingu Praha

     

    Doba se nezměnila a tak jsme se zase všichni sešli v džungli. Vlastně téměř všichni, protože závodníků ve všech kategoriích ubylo, přestože šlo nejen o druhý pohárový, ale i o poslední nominační závod v boulderingu.

     

    I nás bylo o jednoho méně. Do džungle tentokrát vyrazili členové skupiny TBT Eliška Bulenová, Verča Veverča Harmáčková, Natálka Potvora Paarová, Hanča Šikulová, Lucka Příšera Vojáčková, Honza Gumídek Štípek, Jára Pupu Šikula a Adam Fretka Paar, které opět hlídal vypelichaný poštěkávající trenérský Akéla s podporou Rákša týmu.

     

    Tentokrát se sice TBT zvířátka už nechala vyděsit některými zvuky džungle a zvyky domorodců, ale i tak si odvezla další poklad sestávající z pěti cenných kovů, dvou bramborových placek po česku a čtyř korálků pro nejlepší prvoročáky v jednotlivých kategoriích.

     

    Stavěči si připomínky po minulém závodě vyložili jako ruskou diplomatickou školu a rozhodli se dokázat, že tahle džungle není pro malý. Že to opět úplně eliminovalo sice silné, ale nevysoké závodnice třeba v kategorii B, většině domorodců nevadilo, ale že ve finále žen neměly šanci ani ty nejsilnější lezkyně, které nedosáhly minimálně vzrůstu topmodelek, mohl v přímém přenosu sledovat celý svět. Pokud si někdo myslí, že na mezinárodní úrovni rozhoduje výška, tak se mýlí, pokud se tedy zase nebude přepisovat historie a skutečná špička na závody dorazí.

     

    Eliška republikový přebor urostlých žen s přehledem vyhrála a k tomu přidala bronz mezi juniorkami, u nichž si stavěči pro změnu řekli, že bude nejlepší, když nejen o medailích rozhodnou pokusy. Eliška si tak zároveň zasloužila reprezentační nominaci mezi ženami i juniorkami.

     

    Stejnou myšlenku měli stavěči i v kategorii U12, takže Eliščina velká obdivovatelka a malá kamarádka Veverča, která po nemoci neměla zrovna onsightovou formu, skončila tentokrát o pokusy druhá. To je ale i tak výborné, koneckonců pokusy tu rozhodovaly až do bramborové placky.

     

    Pokusy rozdělily kluky na prvních dvou místech rovněž v kategorii B. Gumídek byl ten druhý a zároveň nejlepší ze závodníků, kteří jsou v kategorii prvním rokem. Dlouho to ale vypadalo, že bude až třetí. Na začátku totiž špatně nastoupil do svého prvního boulderu a Pupu tak byl téměř celý závod o pokus před Gumídkem. Pět problémů zvládli oba kluci poměrně snadno, v tom posledním se ale společně trápili s krokem ze zóny. Těsně před koncem ho zvládl jako první Jára, ale pod topem ztratil nervy, zatímco Honza, který ho o něco později napodobil, to v závěru uklidnil a Járu, na něhož zbyl opět bronz, který ho kupodivu vůbec nepotěšil, předstihl. Pro oba tenhle závod znamenal zároveň bezproblémovou nominaci do mládežnické reprezentace.

     

    Co jiného než pokusy rozhodovaly o medaili i mezi chlapci v kategorii U14. Fretka se nechal rozhodit hned na začátku, protože to nešlo tak snadno, jak si představoval. Bojoval až do konce a bramborová placka, kterou si nakonec odvezl, je dochucená tím, že byl opět nejlepším ze závodníků, kteří jsou v kategorii prvním rokem.

     

    Hanča se rozhodla drsně otestovat nervovou soustavu všech, kteří jí fandí. Na rozlezu vypadala skvěle a dokonce se usmívala, první dva bouldery zvládla výborně, pak na čtyřicet minut ztuhla a nevylezla vůbec nic. Probrala se s přispěním Akélova vytí až pět minut před koncem, za které stihla vylézt dva bouldery a v jednom spadnout z topu. Kdyby tenhle top udržela, byla by v kategorii A druhá a s přehledem by postoupila i do ženského finále, kdyby měla čas na další pokus, topla by ho určitě, ale na kdyby se nehraje. I tak má ale její 5. místo celkově a brambora mezi Češkami svou hodnotu – nejen proto, že znamená nominaci do reprezentace, ale také proto, že její soupeřky z ročníku zůstaly opět výkonnostně daleko za ní.

     

    Potvora měla stejný problém jako brácha Fretka. Na závody se hodně těšila, po minulém úspěchu ji zaskočilo, že to nejde samo a postupně se úplně rozložila. Konečná 5. pozice v kategorii B ji sice také nerozveselila, ale v kombinaci s předchozím závodem na reprezentaci stačila a tak bude mít snad ještě možnost ukázat co dovede.

     

    Příšera zahájila závod hrůzostrašným pádem hned ze svého prvního boulderu, po kterém přišel ke slovu zdravotník a chmurné myšlenky. Jenže ne nadarmo je to Příšera příšerná, kterou jen tak něco neporazí. Do závodu se vrátila, a přestože ne ve všem mohla lézt naplno, na 8. příčku v kategorii B a druhé nejlepší umístění mezi závodnicemi, které jsou v kategorii prvním rokem za Potvorou, to stačilo. Sice ani po týdnu není úplně v pořádku, ale jak bylo řečeno minule: co tě nezabije, to tě posílí.

     

    Tak snad nás příští závody nezabijou…

     

19. 3. 2022

17. 3. 2022

Veni, vidi, vici: ČP, ČPM a ČP U14 v lezení na rychlost Brno

 

Na standardce v Brně se v sobotu utkali nejrychlejší lezci nejen o body do Českého poháru v lezení na rychlost všech kategorií, ale ti, kterým už bylo čtrnáct, i o nominaci do reprezentace. Skupina TBT zde původně měla mít tři žhavá želízka v ohni, ale člověk míní a Covid mění. Nejprve vyřadil bývalou českou rekordmanku Hanku Křížovou a o pár dnů později přes veškerou snahu se jinak milované sestře vyhýbat putoval do izolace i bývalý vicemistr světa Honza Kříž.

 

Naštěstí zůstal zdráv náš další rychlý Honza, zvaný Gumídek, příjmením Štípek. Jeho vystoupení nelze charakterizovat jinak než slavnými slovy „Veni, vidi, vici“ aneb přišel, viděl, zvítězil. Honza totiž hned prvním pokusem splnil limit pro reprezentaci v kategorii B a pak už si s trenérem jen hráli s technickými nuancemi a čas postupně zrychlovali. Nakonec z toho bylo vítězství o více než tři sekundy v čase 9,162 s. Za odměnu si pak mohl jít zahrát „Věřte – nevěřte“ na informační schůzku pro nově nominované.

 

  • Zase v džungli: ČP , ČPM a ČP U14 v boulderingu Praha

     

    Situace ve světě začíná připomínat džungli, v tom lezeckém už to tak je nějaký pátek a tak vlastně nemohlo nikoho překvapit, že všechny nominační bouldrové závody hostí džungle pražská. Ale kdo se bojí, nesmí do džungle a tak vyzbrojeni ostrými povahami nedbaje šrámů vyrazili k prvnímu pohárovému klání i členové skupiny TBT Eliška Bulenová, Verča Veverča Harmáčková, Natálka Potvora Paarová, Hanča Šikulová, Lucka Příšera Vojáčková, Denča Xicht Beníšková, Honza Gumídek Štípek, Jára Pupu Šikula a Adam Fretka Paar, které hlídal trenérský Akéla. Ten byl sice už dost vypelichaný a potrhaný, ale Rákša tým ho nenechal bídně zhynout a tak svým temným vrčením dotvářel pochmurnou atmosféru.

     

    Protože se TBT zvířátka nenechala zastrašit místní či stěhovavou faunou, zvuky džungle ani zvyky domorodců, odvezla si poklad sestávající ze sedmi cenných kovů, batátové placky a čtyřech korálků pro nejlepší debutanty v jednotlivých kategoriích.

     

    V sobotu od soumraku do úsvitu, tedy vlastně naopak, bojovaly opičky v reprezentačních kategoriích, v neděli pak mláďátka. Vzhledem k délce závodu nelze použít termín „chronologicky“, protože Chronos v sobotu v džungli mezi sedmou ranní a půlnocí smysl pro logiku ztratil. Proto se budeme řídit logikou kovovou.

     

    Zlatý hřeb zatloukla Veverča, která závod kategorie U12 zvládla za půl hodinky, když potřebovala o jeden pokus víc, než bylo bouldrů. Nenechala se ničím rozhodit a za pomoci Davida Baghíry Urbáška i vrčícího Akély se prošla závodem s úsměvem. Zaslouženě si tak odvezla své první životní pohárové zlato.

     

    Eliška bojuje s démony statečně, ale ještě v sobotu se s Akélou radili, zda vůbec nastoupit. Nakonec se rozhodli to zkusit s tím, že odstoupit se dá vždycky. Jenže Eliška je silná žena a i když jí nic nešlo snadno, poprala se s tím tak, že kdo měl klobouk, musel smeknout. Výsledkem je stříbro mezi juniorkami a bronz mezi ženami.

     

    Potvora předvedla, že doba, kdy se pohybovala po stěně jako vynervovaný kříženec mezi želvičkou a šnečkem je dávno pryč. Vystřihla parádní dvojskokok, v žádném dynamickém kroku nezaváhala a když se něco nedařilo, zůstala klidná a soustředěná. Za to si vysloužila stříbro, přestože je v nejmladší reprezentační kategorii B teprve prvním rokem.

     

    Gumídek startuje ve stejné kategorii a jak přízvisko napovídá, ten nikdy s dynamickými kroky nebojoval, protože je z pružného materiálu. Tady se mu ale přece jen trochu vymstil předzávodní lyžařský pobyt a tak to po půlhodině nevypadalo vůbec dobře. Pomoci se mu proto snažili lesní moudrostí tatínek, maminka, bratříček, pejsek, kočička, vnučka i myška a Gumídek vypadal, že mu praskne hlava. Proto Akéla zavrčel, pomocníci se rozprchli, Gumídek se srovnal a dotáhl to rovněž ke stříbru jako nejlepší z těch, kteří jsou v kategorii prvním rokem.

     

    Prvním rokem v kategorii do 14 let je i Fretka. Ten nejprve s přehledem zapsal topy v prvních dvou boulderech, pak zvládl parádně těžký koordinační začátek čtvrtého, který naskákal kromě něj už pouze vítěz, ale na více než dvojnásobek pokusů a tak bylo ve hře i vítězství. Pak mu ale pár věcí nevyšlo a začaly docházet síly, hlava Fretkovi ovšem dál fungovala skvěle a tak z toho nakonec byla stříbrná medaile opět jako nejlepší výsledek lezce, který je v kategorii prvním rokem.

     

    Pupu začal závod kategorie B výborně, pak se ale přestalo dařit. Jára se z toho na rozdíl od loňska nesložil, dokázal přibrzdit, začal znovu a s klidem si pojistil bronz.

     

    Hanče se letos v kategorii A hodně zvýšila konkurence. Navíc ji svazuje zodpovědnost jako málokoho, ale Hanča také jako málokdo na sobě po všech stránkách pracuje. Tentokrát se sama se sebou prala statečně a i když nezalezla na sto procent, určitě to bylo o hodně lepší než loni. Nakonec z toho byla bramborová placka a vzhledem k okolnostem to byly brambory sladké, zvlášť když od bronzu Hanču dělil jediný pokus na top, který navíc zvládla Ari právě až na základě Akélovy rady, protože všichni jsme LANO…

     

    Příšera sice hlavou závodila skvěle, ale při svých tělesných dispozicích absolvovala spíš závod ve skoku vysokém a dalekém. Proto nevylezla nejlehčí boulder, protože prostě nedoskočila z nástupu do madla a v dalším boulderu nemohla předvést, jak dobře ovládá dvojskoky, protože když nedoskočíš do prvního chytu, na další pohyb už nedojde. Přes zónu, kterou zapsala kromě vítězky už jen jediná soupeřka, to za dané konstelace stačilo pouze na 9. místo v kategorii B. Že šlo zároveň o druhý nejlepší výsledek mezi závodnicemi, které jsou v této kategorii prvním rokem (navíc za Potvorou) také o něčem svědčí, zvlášť když za Příšerou skončily i obě nejlepší zahraniční účastnice a další Češka debutující v této kategorii obsadila až 17. pozici.

     

    Xicht se po nepovedeném začátku sesypal a přes veškerou snahu Kuby, který ji koučoval se to už nepodařilo změnit. 16. pozice v kategorii B je sice v daleko hlubší džungli, než si Xicht představoval v nejhorších snech, ale je to zkušenost a jak praví stará moudrost „co tě nezabije, to tě posílí“.

     

    Tak snad nás příští závody všechny posílí…

     

3. 3. 2022

  • 30!: NOVOROČNÍ OPEN Police nad Metují

     

    NOVOROČNÍ OPEN v Polici nad Metují oslavilo neuvěřitelný 30. ročník! Oslava třicátin nejstaršího českého závodu se sice musela o rok odložit, protože člověk míní, ale koronavirus mění, ale přestože roční výpadek se na účasti podepsal, oslava stála za to.

     

    Psát, že tenhle závod je prostě radost, protože pořadatelé své řemeslo umí, z ničeho nedělají vědu a přitom všechno funguje a všechny to baví, by bylo nošením dříví do lesa. Nošením sov do Athén by bylo popisovat tradiční warm up party, která má sice každoročně obvyklý průběh, přesto většinou přinese nějaká překvapení. My jsme tentokrát přivezli pár nováčků, ale jako vždy jsme obě části zvládli důstojně – warm up party dokonce tak důstojně, že na tenhle text byl potřeba více než týdenní odstup.

     

    Kvalitní výkony na warm up party se v různé míře projevily i na výkonech v soutěži. Za TBTraining se obou částí zúčastnili Hanka Šikulová, Lucka Příšera Vojáčková, Denča Xicht Beníšková, Petr Kliger ml., Kuba Dvořák a Tomáš Binter ml.

     

    Mezi ženami zvítězila Hanča, která jako introvert sice protrpěla warm up party, ale pak jako jediná topovala všechny kvalifikační cesty a díky tomu při shodě ve finále, kde se po skvělém výkonu s až neženskou převahou nechala v rozhodujícím místě přece jen vyděsit, obhájila zlato z předchozího ročníku.

     

    Druhá skončila Příšera, která v důsledku trenérského teroru musela lézt finále v gymnastickém dresu a stylově si k tomu upravila i vlasy. Z kvalifikace postupovala jako druhá, ve finále šla do rozhodujícího kroku opravdu naplno a další chyt téměř udržela. Tím zmátla rozhodčí, kteří ji chtěli posunout na první místo, ale Příšera takové vítězství odmítla s tím, že tohle přece nebyl držený chyt pode pravidel. Rozhodčí jí museli dát za pravdu a tak kromě cen za druhé místo dostala ještě ocenění za fair play. Takhle vypadá sportovní chování, na rozdíl od některých výjevů, které jsme měli možnost v posledních letech zblízka sledovat i od osob, které by měly jít příkladem…

     

    Xichtóza zalezla dvě kvalifikační cesty skvěle a v jedné udělala zbytečnou chybu. Možná i díky výkonu na warm up party pak ve finále ve slézací pasáži trochu zabloudila a pak jí prostě došlo, což stačilo na 4. pozici.

     

    Tomáš byl jako vždy oporou warm up party, ale při současné omezené lezecké přípravě jsme mu v závodě moc nevěřili. Všechny cesty ale lezl s radostí, využil spáru k obligátnímu zamávání publiku a prakticky všude si dokázal odpočinout, což mu stačilo na už šesté vítězství v závodě, jehož se zúčastnil poprvé v roce 2005, kdy byl jednoznačně poslední.

     

    Petr v kvalifikaci vše s přehledem topoval, ve finále pak vypadal skvěle až do slézací části, kde nasadil první kligerovskou finesu, když technickou pasáž seshyboval. V následující silové sekvenci mu dvakrát vypadly nohy, takže mu pak logicky došlo. I tak vybojoval 3. příčku mezi muži a tím i své nejlepší umístění v tomhle tradičním klání.

     

    Kuba už se dávno ze závodníka reinkarnoval na velmi úspěšného trenéra, ale v Polici na jubilejním ročníku nemohl ve startovním poli chybět. I když se sám už vůbec nepřipravuje, dokázal postoupit do finále, kde vybojoval 7. místo. Že se jeho lezení pohybovalo v energetickém systému zvaném „vypínač“, ho díky jeho trenérskému vzdělání nijak nepřekvapilo.

     

    Takhle jsme to viděli my. Jak to viděli pořadatelé, se můžete dočíst v článku na webu HK Ostaš. Jako obvykle nezbývá než poděkovat polickým pořadatelům, závodníkům i vynikajícím divákům a těšit se na další ročník otevírající čtvrtou desítku.

     

     

25. 1. 2022