aktuálně

  • Vadí – nevadí: Český pohár v boulderingu Teplice nad Metují
    a Mistrovství světa mládeže v soutěžním lezení Voroněž

     

    Vadí, že se jednoho z mála závodů nejvyšší domácí soutěže mládeže i dospělých v boulderingu nemohla zúčastnit většina závodníků české špičky, protože v té době startovala na mládežnickém mistrovství světa ve Voroněži nebo na Arco Rock Master? Asi nevadí. Koneckonců závodů kategorií do 14 let se to netýkalo.

     

    Vadilo někomu, že rozlezovka byla malá a mokrá? Vadilo, ale nebylo to nic platné a když to řešili rodiče při pátečním závodě ČP do 14 let a kategorie B, dozvěděli se od pořadatelů, že „jsou to přece jen děti…“ Á propós rodiče – pokud si některý závodník, který už zaplatil tučné startovné, dovolil mít víc než jednoho rodiče, vzal s sebou nedejbože babičku a takovou zvláštnost jako třeba trenéra, všechny tyto nadbytečné entity si musely koupit lístek na „filmový festival“, na který ale vůbec nechtěly. A co za vstupenku na závodech dostaly? Možnost stát po kotníky v bahně, sledovat neaktualizované výsledky, poslouchat, jak moderátor radí závodníkům (pokud jim ovšem už uši neodpálila hudba řvoucí z reproduktorů) a když vydržely až do kvalifikace mužů, jako bonus dostaly demonstraci závodníků proti pořadatelskému rozhodnutí změnit skupiny, do nichž byli zaregistrováni, která závod zpozdila o víc než půlhodinu a na závěr si mohly vychutnat psychedelický zážitek z brutálního komentáře k soutěži v high jumpu upleteného převážně z orgastických výkřiků linoucího se z ozvučení nad pódiem, na němž se ale stále nenápadně závodilo v boulderingu. Za to taková vstupenka rozhodně stojí.

     

    Při vlastním závodě zaujali zejména stavěči. Dotáhnout některé bouldery od kategorie do deseti let až do kategorie dospělých jen s mírnými úpravami, přičemž v rámci pátečního mládežnického závodu byla takových boulderů většina, je znakem skutečné kreativity a možná i světový rekord. To, že v jedné mládežnické kategorii stačily na medaili jen tři zóny (a žádný top, pokud by to nebylo dost jasné), zatímco v jiné nestačilo ani všech šest topů a vítěz je musel zvládnout komplet na první pokus, určitě nevadí.

     

    Jak si v tomhle „filmovém“ prostředí vedli závodníci TBT?

     

    V kategorii U14 se s tím vůbec nemazali Natálka Potvora Paarová a Honza Gumídek Štípek, kteří vyhráli a Lucka Příšera Vojáčková, která si vybojovala druhé místo za Potvorou.

     

    V kategorii U12 tam Adam Fretka Paar poslal všech šest topů na první pokus, ale přesto zvítězil jen těsně – o to je však tenhle bezchybný výkon u dříve divoké Fretky cennější. Veverča Harmáčková vylezla všechno co mohla, ovšem na tři bouldery s výškou stále ještě devítileté slečny neměla šanci ani kdyby se naučila létat a tak z toho byla 7. pozice v kategorii a 2. v ročníku. Ale nevadí, koneckonců pořád je to filmový festival a celá veverčí rodina si koupila vstupenky právě na remake díla „Tahle země není pro malý“.

     

    V kategorii B začala Denča Xicht Beníšková tak dobře, až se toho lekla, hlava jí spadla do bahna a už se ji ani společně s řádnou vstupenkou vybaveným trenérem nepodařilo vytáhnout ksichtem vzhůru. Nakonec z toho byla 5. příčka v kategorii (a rovněž 2. v ročníku, protože i Xicht je v kategorii prvním rokem), když na medaili tentokrát chybělo méně než málo. Stejné umístění si připsala také Hanča Šikulová v kategorii A, která si na rozdíl od Xichta jako jedna z největších favoritek hlavu do bahna odložila už před začátkem a to co se dělo při závodě, nepochopil vůbec nikdo včetně Hanči samotné. Ale nevadí – aspoň víme, že na tom, co jsme považovali za zvládnuté, budeme muset ještě hodně pracovat.

     

    Mezi muži nastoupil opět v roli kaskadéra Petr Kliger. Loni si v Teplicích po vážném zranění s nohou plnou železa troufnul poprvé na bouldrový závod a přežil. Asi proto si letos vybral opět Teplice k dalšímu bouldrovému testu rozbité tělesné schránky. Jako adršpašský klasik topoval spárový boulder a vybojoval si tak 19. pozici, což znamená zlepšení o 18. míst proti minulému roku. Asi se to hojí…

     

    Na mládežnickém mistrovství světa ve Voroněži hájili barvy našeho týmu Eliška Bulenová a Jára Šikula. Eliška bojuje s problémy, které se sportem sice nesouvisí, ale neumožňují jí závodit naplno a tak to tentokrát na víc než 30. příčku v boulderingu nestačilo. Jára si vybral veškerou smůlu, kterou mohl. V lezení na obtížnost mu výkon zkomplikoval nepříznivý los a Jára tak skončil dvě místa za semifinálovou hranicí na dělené 28.–29. pozici, když k postupu by stačilo ve druhé kvalifikační cestě udělat o krok víc. V boulderingu si pak připsal jeden top a pět zón, ale spadl ze tří dalších topů, což znamenalo celkové 30. místo. Na postup byly potřeba tři topy a 4 zóny.

    Nevadí, zase bude líp…

4. 9. 2021

  • Hledání: Evropský pohár v boulderingu Krakow 2021

     

    Evropský pohár dospělých je taková zvláštní soutěž – vznikla poměrně nedávno, aby odlehčila seriálu světového poháru, ale nejen vinou koronaviru zatím tenhle účel neplní a svou podobu teprve hledá. V polském Krakowě pořadatelé předvedli, že když protiepidemická opatření nedovolí účast diváků, dá se mezinárodní závod kvalitně uspořádat i na bouldrovce.

     

    Hledat formu do Krakowa před juniorským mistrovstvím světa vyrazila také Eliška Bulenová. Kromě toho, jak na tom je celkově, si potřebovala hlavně vyzkoušet, co vydrží její před časem zraněné koleno, které pořád ještě třeba při patování protestuje. A závod, zvlášť mezinárodní, je přece jen něco jiného než trénink. Aby jí při tom hledání něco neuniklo, přivezla si do Krakowa početnější doprovod, než měla většina národních týmů. Díky LANO, které Elišku zastupuje, ji mohla její suita doprovodit do izolace a pak sledovat závod na vlastní oči.

     

    Eliška lezla výborně – na prvním boulderu zapsala cennou zónu, druhý topovala a vypadalo to dobře, protože trojka se zdála být poměrně lehká. Jenže krok do zóny stavěči vymysleli za levou patu, kterou Eliška, jak rychle zjistila, rozhodně použít nemohla. Hned v prvním pokusu přišla na řešení se zaklíněným kolenem a do zóny se dostala, jenomže z téhle pozice pak nemohla pokračovat. Eliška řešení hledala, ale přece jen se trochu zablokovala na původním postupu a přehlédla tak možnost, kterou pak našlo pár soupeřek, které na nejčastější řešení neměly sílu – totiž udělat krok do zóny z opačné strany a tedy i druhé nohy. Trojku tak nakonec Eliška nevylezla. Čtvrtý boulder netopoval vůbec nikdo, Eliška tu opět zapsala zónu na první pokus a bylo po závodě, protože víc boulderů v kvalifikaci nebylo. Jeden top a čtyři zóny znamenaly pro Elišku 24. místo těsně za semifinálovou dvacítkou. Zapsat zónu na všech boulderech se kromě Elišky podařilo jen sedmnácti závodnicím a pokud by čtyřku topovala, stačilo by to na pohodový postup z 13. pozice, jenže na kdyby se nehraje.

     

    Krakovské hledání ale určitě nebylo zbytečné. Uvidíme, co Eliška najde na mládežnickém mistrovství světa ve Voroněži.

     

11. 8. 2021

  • Nejen olympiáda: Evropský pohár mládeže v boulderingu Žilina a skalní přelezy Francie

     

    Zatímco okolo zuří olympijské šílenství, lezecký svět se nezastavil – dokonce ani ten závodní. Bratia Slováci uspořádali v Žilině svůj první Evropský pohár v lezení na obtížnost a rychlost a nutno říct, že se jim povedl. Skvělá organizace, parádní profily, přátelské prostředí, korektní rozhodování – za nás jeden z nejlepších letošních „evropáků“. Účast byla jako letos obvykle koronavirová, ale na východoevropský závod nota bene v nové destinaci pořád ještě solidní.

     

    Ze skupiny TBT do Žiliny vyrazili Hanka a Jára Šikulovi tentokrát s trenérem, který si slovenskou mezinárodní premiéru nemohl nechat ujít. Hlavně však chtěl svým svěřencům pomoci zalézt to, na co mají. Povedlo se mu to ale jen napůl.

     

    Jára zvládl kvalifikaci výborně nejen lezecky, ale i takticky. Věděl, kam je potřeba dolézt na postup a v rozhodujících místech se podle toho zařídil. Vybojoval si tak už druhou letošní finálovou účast, tentokrát dokonce z děleného 6. místa – a to je v kategorii B teprve prvním rokem. Ve finále bylo od začátku vidět, že je na tom dobře a cesta mu sedí, ale zároveň, že se snaží lézt na jistotu. To se mu bohužel vymstilo, když místo toho, aby krok ze špatné obliny napálil na riziko jako soupeři, hledal, jak se přes ni dostat zcela bezpečně. Když už to skoro vyřešil, smekla mu noha. Ve finále tak skončil na 10. pozici. I tak je to úspěch, ovšem od tatínka si za to slova chvály kupodivu nevysloužil…

     

    Hanka se rozhodla trenérovi ukázat, že když je ve stresu, nepomůže jí ani svatej – a to trenér určitě není. Od rána byla ve stavu, v němž nebyla schopná mluvit, dýchat ani se pohybovat. Trenér to snažil změnit celou svou ukecaností, ale od Hanky se to odráželo tak, že mu to občas nafackovalo. V cestách bylo sice vidět, že je na tom Hanka dobře a kroky má většinou opravdu lehké, ale zároveň, že jen čeká na první větší problém, který ji shodí, což se proto muselo stát. Hanka tak skončila hluboko pod svými možnostmi na 20. příčce. Ale opět jí to přineslo nějaké zkušenosti a možnosti, jak s hlavou pracovat – když už se to docela povedlo na českých závodech, zvládne to Hanka určitě i na těch mezinárodních.

     

    Za to ve skalách je pohoda, tam žádné šílenství ani stres nemá místo, navíc ve Francii je opravdu krásně. A tak si tam třináctiletá Natálka Potvora Paarová připsala své první 8b (10 klasifikace UIAA), když vylezla cestu „Racing, in the Street“ v oblasti Rue des Masques na pouhý sedmý pokus. Její bratr Adam zvaný Fretka, jemuž bude koncem srpna teprve jedenáct let, nezůstal pozadu a nejprve ve stejné oblasti přelezl cestu „Le druide en goguette“ jako své první 7c (9 UIAA) a pak přidal své první 7c+ (9+ UIAA), když cestu „FF Meuh“ ve francouzské oblasti St. Leger zvládl na druhý pokus! Oba k tomu přidali řadu dalších hodnotných přelezů – Potvora pár 8áček a třeba i 7c (9 UIAA) Flash, Fretka na on sight cesty až do 7b+ (9- UIAA).

     

    Honza Štípek vyrazil do Ceuse, zvládl strašlivý výstup ke skalám a poslal odtud Paarovým na dálku pozdrav – cestu Burinator klasifikace 8a (9+/10- UIAA) vylezl na on sight! Honza své první 8áčko na PP vylezl letos v Ospu na společném výjezdu právě s Paarovými, rovnou si tam zvýšil své maximum na 8a+ (10- UIAA) a teď dokázal tenhle level posunout do OS úrovně, což je prostě pecka. Kam se hrabe olympiáda…

     

     

5. 8. 2021

  • Srovnání a kouzlo: Open des petits Gibbons Briançon

     

    Natálka a Adam Paarovi, jak jim říkají rodiče Soňa a Ruda, vyrazili společně na lezecký výjezd do Francie. Potvora a Fretka, jak jim říkáme v TBT, trénují naplno, mají z toho radost a v českém poháru do 14 let letos ve svých kategoriích nenašli přemožitele v lezení na obtížnost ani v boulderingu. Soňa a Ruda ovšem nejsou rodiče obyčejní, ale kouzelní. Soňa je kvalifikovaná atletická trenérka, Ruda kvalifikovaný trenér sportovního lezení, a tak jim v Briançonu připravili srovnání s tou nejsilnější konkurencí.

     

    Open des petits Gibbons je závod v kombinaci pro lezce do 14 let. Hostí ho Briançon jako součást festivalu Mondial de l’escalade, který vrcholí závodem Světového poháru v lezení na obtížnost. I letos se ho zúčastnili nejlepší francouzští lezci včetně čerstvých mistrů a mistryň Francie v jednotlivých kategoriích a disciplínách – a to je pořádné srovnání!

     

    Fretka se toho ale nebál a jel jako fretka: 1. místo v boulderingu, 2. pozice v lezení na obtížnost a 2. příčka v lezení na rychlost neznamenaly nic jiného než celkové vítězství! To je srovnání!

     

    Potvora začínala lezením na obtížnost, což je její nejsilnější disciplína. Dvě lehčí cesty snadno topovala, ale v té nejtěžší ji tlačil přísný časový limit, pár kroků pod topem si nepostavila optimálně nohy a vypadla, což znamenalo 3. místo. Rychlost je naopak její nejslabší disciplínou, navíc jeden pokus znamená velké riziko, takže 8. pozice byla maximum. V závěrečném boulderingu ale Potvora ukázala, že je už opravdu potvora – Ruda nastavil taktiku, Potvora hlavu a bylo z toho všech osm topů na jedenáct pokusů a jasná 1. příčka – kdo by věřil, že tahle holka byla loni v závodě ČP U14 na Hangáru osmá právě kvůli psychice? Nakonec to pro Potvoru znamenalo parádní 3. místo v kombinaci. Ta má na Open des petits Gibbons vlastní hodnocení, pokud by se výsledek počítal dle olympijské kombinace, byla by Natálka dokonce druhá.

     

    Srovnání tak dopadlo nad očekávání, protože Francie je země s jednoznačně nejsilnější mládeží v Evropě. Francouzská mládežnická reprezentace vyhrává téměř všechna hodnocení národů v lezení na obtížnost i boulderingu, přestože někteří francouzští mládežníci už reprezentují hlavně mezi dospělými.

     

    Ale kouzelní rodiče Soňa s Rudou vědí, že to pravé kouzlo je v něčem jiném než v nějakém srovnávání. A to kouzlo si užívají spolu se svými kouzelnými dětmi.

     

13. 7. 2021

  • Nepochopitelné a nevysvětlitelné: Světový pohár v lezení na obtížnost a rychlost Villars
    a Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost a rychlost Puurs

     

    Souběh světového poháru ve Villars a evropského poháru mládeže v Puursu je sice vysvětlitelný, ale nepříliš pochopitelný. Řada nejlepších mládežníků ve starších kategoriích totiž reprezentuje své země i mezi dospělými a na obou místech zároveň být určitě nemohla.

     

    Na světový pohár do Villars vyrazil na dovolenou také vicemistr světa v lezení na rychlost Honza Kříž. Proč jede profesionální sportovec na dovolenou závodit je opět sice nepochopitelné, ale snadno vysvětlitelné. Protože vysvětlení by asi nikoho znalého poměrů v českém soutěžním nepřekvapilo, nemá smysl s tím obtěžovat.

     

    S Honzou do Villars odjela i jeho rychlá sestra Hanka, která si ale do poslední chvíle nebyla jistá, že zde bude schopna startovat. Deset dnů před závodem si totiž způsobila nepochopitelné a nevysvětlitelné zranění, když jí při válcování (ne silnice, ale stehna rollerem) vypadlo koleno. První kvalifikované odhady hovořily o šestitýdenním klidu, naštěstí fyziokouzelník Ivánek udělal „cink“ a vyčaroval Hance šanci závodit.

     

    Ani pro jednoho ze sourozenců Křížových nedopadl SP v lezení na rychlost ve Villars výsledkově nijak zvlášť dobře, oba však měli důvody ke spokojenosti. Nepochopitelné? Snadno vysvětlitelné. Honza se totiž poprvé odhodlal vyzkoušet nový start, zvaný veřejností Tomoa skip a v naší skupině Tomoa strip, při závodě. A zvládl to, protože v practice ani v kvalifikaci při tomhle startu neudělal výraznou chybu. V prvním rychlém kvalifikačním pokusu ale bohužel spadl v kroku do cílového tlačítka a tak druhý musel lézt na jistotu, což stačilo v nejrychlejší kvalifikaci v historii SP na 36. místo v čase 6,41 s, tedy podstatně pomalejším, než v tréninku. Závodní bariéru ale s novým startem prolomil a to je pořádná motivace! Hanka také v první kvalifikaci spadla a tak ve druhé rovněž na jistotu a s drobnými chybami zalezla čas 10,65 s, což stačilo na 39. pozici. Výpadek tréninku byl sice znát, ale koleno ji při závodě nijak neomezovalo, Hanka tak může normálně trénovat a to je výborná zpráva!

     

    Sourozenecká dvojice Šikulových se vydala na dlouhou a komplikovanou cestu do belgického Puursu. Dojet ve čtvrtek večer po vlastní ose z Prostějova do Prahy, přespat na stěně, v pátek absolvovat bezmála tisícikilometrovou cestu svazovým autem do Belgie a v sobotu závodit v lezení na obtížnost, pochopitelně není zrovna model zvyšující výkon, ale vysvětlení má. Nepochopitelný a nevysvětlitelný je však los, který Hanku i Járu poslal do kvalifikace jako úplně první startující ve svých kategoriích, oba navíc v cestě č. 2. Matematik by jistě dokázal spočítat, jaká je pravděpodobnost, že se tohle může sourozencům stát, ale člověk nemusí být zrovna vědec, aby věděl, že rozhodně ne vysoká. Když připočteme, že v předchozím závodě oba dosáhli pro změnu stejného umístění, nelze se ubránit myšlenkám na silné rodinné pouto vyvolávající paranormální jevy. Naopak úplně normální, pochopitelné a snadno vysvětlitelné je, že tenhle los jim hodně zkomplikoval závod a oba ve své první cestě chybovali při řešení klíčové sekvence, i když na tom byli ještě fyzicky dobře. Jára tak nakonec skončil na 14. místě v kategorii B a Hanka na 20. pozici v kategorii A.

     

    Co nás čeká příště?

9. 7. 2021

  • Co dodat: Prague Color Climbing Festival, Mistrovství Slovenské republiky do 14 let v lezení na obtížnost a rychlost, Slovenský pohár kategorie B v lezení na obtížnost

     

    Uplynulý víkend opět poslal do akce tolik členů TBT, že se dají výsledky na rozumné ploše snad jen vyjmenovat. Co dodat?

     

    Tradiční Prague Color Climbing Festival v kombinaci boulderingu a obtížnosti tentokrát trochu nepříjemně překvapil zkráceným časem na bouldery, jejich nevyrovnaností a několika organizačními nedorazy. Jenže LC SmíchOFF tyhle závody pořádat nemusí, nečerpá na ně státní peníze ani podporu ČHS a tak si je může dělat jak chce od pravidel až po organizaci. Proto přes výhrady oceňujeme, že vůbec někdo takhle náročný dětský závod ve formátu pro olympiádu 2024 dělá prostě z lásky k věci a na dětech rozhodně nešetří.

     

    Výsledky členů TBT jsou následující: mezi dívkami U14 zvítězila Lucka Příšera Vojáčková před Natálkou Potvorou Paarovou, v kategorii U12 si stříbrné medaile odvezli Verča Veverča Harmáčková a Adam Fretka Paar. Co dodat?

     

    Snad jen to, že v lezení na obtížnost byli jasně první Potvora, Veverča i Fretka a o celkovém pořadí na stupních vítězů se v jejich případě rozhodovalo na jediném boulderu. A že superfinále o celkové 2. místo mezi Veverčou a Alicí Šindlarovou patřilo k vrcholům závodu, protože atmosféra při něm byla téměř fotbalová.

     

    Do slovenské Žiliny vyrazili lezci ze skupiny TBT na Mistrovství Slovenské republiky v lezení na obtížnost a rychlost pořádané společně se Slovenským pohárem v lezení na obtížnost kategorie B.

     

    O moc líp tam dopadnout nemohli. Mezi chlapci ovládli slovenský šampionát Honza Gumídek Štípek a Lukáš Luke Uherec, když oba topovali všechny cesty – tři kvalifikační a jednu finálovou. O Honzově vítězství tak nakonec rozhodl čas ve finále. A protože Honza leze fakt rychle, tak v neděli vyhrál i slovenské mistrovství v lezení na rychlost. Denča Xicht Beníšková vybojovala v béčkové kategorii stříbro, když od prvního do pátého místa se v tomhle závodě slovenského poháru seřadily Češky.

     

    Co dodat?

     

30. 6. 2021

  • Ementál a smršť v džungli: Evropský pohár mládeže Ostermundingen,
    Český pohár do 14 let v lezení na obtížnost Praha

     

    Další masakrózní víkend znamená další teletwiterózní smsext, tentokrát jsme se ho snažili aspoň trochu vykrmit. Sorry jako, nejsou lidi.

     

    Ementál je sýr původem ze Švýcarska, kde se konal další závod Evropského poháru mládeže v lezení na obtížnost. Jára Šikula ve své první kvalifikační cestě zalezl tak, že tu druhou stačilo moc nezkazit a další finále bylo jeho. Jenže hned na začátku byl skok do díry jak v ementálu, který Jára neskočil (tedy spíš přeskočil) a bylo z toho nakonec celkové 19. místo. V téhle díře skončili i oba dva další Češi, ale nikdo jiný, a tak se zdá, že to spíš než sýrová delikatesa bylo nějaké národní zhroucení gravitace, pro něž už byl navržen název „česká díra“.

     

    Hanka Šikulová nechtěla ve své první cestě taktizovat. Cítila se dobře a věřila si na to přelézt místo, které by s jen taktickým pluskem, které zvolilo několik soupeřek, znamenalo dělenou 7. pozici v cestě. A jak se tak na ten krok rovnala, uklouzlo jí to a byla bez pluska. Ve druhé cestě ještě trochu zazmatkovala a výsledkem byla stejně jako u Járy 19. příčka. Aspoň je jasné, že jako správní sourozenci drží při sobě.

     

    V Jungle Sport parku se zatím sešli nejmladší závodníci k prvnímu letošnímu závodu ČP do 14 let v lezení na obtížnost. A v džungli se děly věci – pořadatelé zřejmě i dle nápisu na stupních vítězů přehlédli, že nejde o bouldering (ostatně stěna v džungli pravda není vysoká), takže jističe sháněli na poslední chvíli dokonce mezi rodiči dětí z TBT a jejich „výcvik v soutěžním způsobu jištění“, který vyžadují pravidla, proběhl zřejmě hypnopedicky. V kvalifikacích nikdo netušil, kam kdo může, kde se má navázat a kdy poleze druhou cestu, ve finále pak došlo k zajímavému epidemiologickému experimentu, když všech 48 finalistů bylo společně uzavřeno do malé izolace v dětském koutku s pár dalšími rodiči a trenéry, přestože pražská džungle nabízí hned několik po všech stránkách lepších možností. Ti nejlepší dostali místo pohárů či medailí čokoládu a zmrzlinu, jak se na nejvyšší soutěž, nesoucí v názvu pohár, sluší. Ale proč řešit takové drobnosti – hlavně, že Manyzonka teče správným směrem, děti přece snesou všechno.

     

    Cesty se ovšem povedly a tak se rozhodovalo podle reálné výkonnosti. To naší skupině přineslo výsledkovou smršť, když 6 našich členů získalo 6 medailí: mezi kluky v kategorii U12 opět s přehledem vyhrál Adam Fretka Paar, v kategorii U14 zvítězili Natálka Potvora Paarová a Honza Gumídek Štípek, stříbrné medaile si odvezli Lucka Příšera Vojáčková a Lukáš Luke Uherec. Nejmenší a nejmladší Veverča Harmáčková v kategorii U12 trochu všem zabrnkala na nervy v kvalifikaci, ale ve finále si s jistotou dolezla pro bronz. Jak už jsme psali, Veverča je v téhle kategorii prvním rokem, až do září jí bude devět let a ve svém ročníku byla znovu nejlepší, stejně jako před týdnem v boulderingu. Všechny výsledky týmu TBT hodně připomínají ty týden staré bouldrové, takže nápis na stupních byl vlastně skoro v pořádku. Zajímavé je ale srovnání výkonů kluků a holek v nejstarší kategorii U14, protože lezli úplně stejné kvalifikační i finálové cesty, ty kvalifikační pouze v opačném pořadí. Nejdůležitější je ale úsměv všech našich dětí, který na fotkách ze zmíněných vtipných stupňů nelze přehlédnout.

     

    Tento týden nás čeká další masakr v podobě hned tří závodů, jichž se lezci TBT zúčastní.

21. 1. 2021

  • Je toho ještě víc: Evropský pohár mládeže Imst, Český pohár do 14 let v boulderingu Zlín a Slovenský pohár mládeže Handlová

     

    V minulém článku jsme fňukali, že popis výsledků členů TBT v posledních pár dnech by vydal na tlustou knihu a tak musíme být smskově struční. Škodolibá sestava potvor, příšer a všemožné lesní i pohádkové zvěře, kterou v TBT máme, teď ještě přitvrdila a protože další Vojnu a mír sepisovat nemůžeme, jdeme s dobou a vezmeme to tentokrát twitterově.

     

    Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost v Imstu přinesl Járovi Pupu Šikulovi životní výsledek v podobě postupu do finále a konečného 9. místa. Jára je v kategorii B prvním rokem a v reprezentaci startoval teprve podruhé v životě, takže úspěch jako hrom!

     

    Hanka Šikulová závody v Imstu nesnáší. Aby nemusela měnit názor, v první cestě uklouzla při snaze vyřešit boulder na jistotu, ve druhé jí došlo a konečná 27. pozice její vztah k Imstu nijak nezlepšila.

     

    Ve Zlíně se lezci do 14 let konečně dočkali svých prvních letošních pořádných závodů. A tak to na nové krásné venkovní bouldrovce náš tým pěkně rozbalil.

     

    Mezi kluky v kategorii U12 s přehledem vyhrál Adam Fretka Paar, v kategorii U14 zvítězili Natálka Potvora Paarová a Honza Gumídek Štípek, stříbrné medaile si odvezli Lucka Příšera Vojáčková a Lukáš Luke Uherec. Nejmenší a nejmladší Veverča Harmáčková vylezla všechno, co se s její výškou dalo, což znamenalo 5. místo celkově mezi dívkami U12. Veverča je v téhle kategorii prvním rokem, až do září jí bude devět let a ve svém ročníku byla jednoznačně nejlepší, když druhá závodnice skončila celkově na 10. pozici a získala o 3 topy a 3 zóny méně než Veverča.

     

    Potvora ví, že nejen sportem živ je člověk a tak v ještě neděli se zlatě prolezenými prsty odehrála na housle koncert s orchestrem Archi con Brio. Byla to krásná muzika jiskrných smyčců!

     

    Denču Xichta Beníškovou jsme poslali radši na Slovensko, aby na nás nedělala ksichty. Denča v Handlové závod Slovenského poháru v lezení na obtížnost v kategorii B vyhrála a pak udělala vítězoslavný obličej. Proto ji tam brzy uvidíme znovu.

     

    Příští dva víkendy bude určitě opět veselo doma i v cizině…

16. 6. 2021

  • Je toho prostě moc: Světový pohár Salt Lake City, Český pohár v lezení na obtížnost Brno

    a skalní přelezy Slovinsko

     

    Zá pár dnů toho členové TBT stihli tolik, že by podrobný popis vydal na hodně tlustou knihu. Proto jen telegraficky, jak se říkalo za starých časů – teď už by se spíš hodilo říct smskově.

     

    Honza Kříž si chtěl na SP v Salt Lake City konečně vyzkoušet nový start při závodech, ale nakonec ho odradila kluzká stěna. Startoval proto postaru, i když to už několik měsíců vůbec netrénoval. Nakonec skončil na 17. a tedy prvním nepostupovém místě, když od osmifinále ho dělily 4 setiny sekundy.

     

    ČP v Brně byl ve znamení boje o nominaci do reprezentace v lezení na obtížnost.

     

    Na Hanku Šikulovou sice nervozita jako obvykle dolehla, ale přesto zalezla skvěle. V tomhle závodě vybojovala 2. místo v kategorii A a 7. mezi ženami, ČP ve své kategorii po dvou závodech vede a z 1. pozice se také nominovala do áčkové reprezentace.

     

    Jára Šikula zkusil znervóznět celé své okolí, když si týden před závodem zranil koleno tak, že to vypadalo na tři týdny o berlích a podíval se také na magnetickou rezonanci. Naštěstí se nenaplnily ty nejhorší prognózy a Jára nejenže do závodu nastoupil, ale i s tímhle handicapem vybojoval 4. příčku celkově a 3. mezi českými lezci v kategorii B. Ze 3. místa se rovněž nominoval do reprezentace.

     

    Eliška Bulenová byla celkem v klidu, protože v boulderingu jako své hlavní disciplíně už byla dávno nominovaná. Přesto to zvládla na 4. pozici a reprezentační nominaci mezi juniorkami i v lezení na obtížnost a jen chyba ve finále ji dělila od ještě lepšího výsledku. Mezi ženami jí patří 6. příčka.

     

    Denisa Beníšková chtěla odbourat svůj tradiční stresový výpadek ve druhé kvalifikační cestě, což se jí podařilo. Po dobrém výkonu postupovala jako 6. Češka v kategorii B, když tentokrát do finále v důsledku shody a zahraniční účasti prošlo dokonce deset závodnic. Stresovou reakci si nechala až na finále, kde vypadala, že leze úplně poprvé a možná i naposled. Výsledkem ale bylo pořád solidní 9. místo celkově a 8. mezi Češkami.

     

    Lezci do 14 let letos zatím neměli žádné závody. Do určité doby za to mohla korona, pak to na ni šlo určitou dobu svádět a důvody dalších posunů zná snad už jen pan Lorenc. A tak si parta našich nejmladších pod vedením svých skvělých rodičů vyrazila do Slovinska k moři, na zmrzlinu a taky trochu otestovat formu do skal v Ospu. To, co tam předvedli, u nás nemá obdoby. Tady je aspoň stručný souhrn toho nejzajímavějšího, protože všechno se to vypsat nedá – je toho prostě moc:

     

    Natálka Potvora Paarová (13 let) – Zajček (8a+, 10- UIAA), Giljotina (8a, 9+/10- UIAA), VR6, Poročna noč, Pinot (vše 7c, 9 UIAA, vše druhým pokusem) a další cesty na úrovni 7 b+ a 7 b Flash.

     

    Honza Gumídek Štípek (12 let) – Zajček (8a+), Corto (8a), Giljotina (8a), Samsara (8a), Mozaik (8a) a další cesty na úrovni 7c a 7 b+ flash.

     

    Lukáš Luke Uherec (12 let) – Octoberfest (8a), Giljotina (8a), Samsara (8a), Mozaik (8a), Preobrazba (7c+, 9+ UIAA) a další 7 b+ flash.

     

    Adam Fretka Paar (10 let) – Tortuga (7 b, 8+/9- UIAA), Reksi (7 b) – obě cesty druhým pokusem, k tomu 5 cest za 6c+ až 6c na OS.

     

    Honza s Lukášem si na tomhle výjezdu navíc vylezli své první 8áčko v životě, u jednoho nezůstali a Honza se dokonce posunul až na 8a+. Prostě masakr!

     

    Teď už snad budou závody i pro ty nejmladší lezce. Dokonce to vypadá, že členové skupiny TBT budou mít pro změnu hned tři najednou. Je toho prostě moc…

     

3. 6. 2021

  • Co si pustíš do hlavy: Evropský pohár mládeže v boulderingu Graz

     

    V rakouském Grazu pořádají Evropský pohár mládeže v boulderingu každoročně. Loni jim stopku vystavil koronavirus, ale letos se sem tenhle závod zase vrátil. Oproti minulým letům přinesla koronavirová opatření zásadní změny – kvalifikace se zde poprvé lezly z izolace jako na světovém poháru, ovšem čas na boulder byl zkrácen na čtyři minuty. To chtělo čistou hlavu, aby orgán na řešení problémů nic nebrzdilo.

     

    Z naší skupiny se do Grazu vrátila teď už jako juniorka Eliška Bulenová, která zde před dvěma lety skončila ještě v kategorii A na 11. a tedy prvním nepostupovém místě. Naopak poprvé tu startovala Hanka Šikulová, pro niž to byl v kategorii A debut v boulderingové reprezentaci.

     

    Eliška kvalifikaci nezačala vůbec dobře, když se jí úvodní technický boulder nedařilo vymyslet a na poslední chvíli tu utrápila aspoň zónu. Druhý boulder ale vylezla nekompromisně na druhý pokus a zdálo se, že je vše na dobré cestě. Ve třetím boulderu spotřebovala první pokus na vymyšlení, ve druhém pak v pohodě došla do zóny, z níž to pro ni nebylo zvlášť těžké, stačilo zabrat. Jenže Eliška si nějak pustila do hlavy, že už je vlastně vylezeno, krok nerozjela naplno a spadla. V dalším pokusu už sice zabrala, ale zkrácený čas jí došel ve chvíli, kdy top ještě držela jen jednou rukou. Další dva bouldery nevymyslela a ji tak těch pár vteřin na trojce stálo postup. Eliška skončila na 16. místě jako nejlepší z Češek a byla z toho hodně nešťastná, protože věděla, že měla nejen na finále, ale chtěla se poprat i o medaili. Její depresi ještě prohloubilo, když mezi juniorkami nakonec zvítězila Lucie Watillon, která předtím v Permu nepostoupila ani do semifinále. Po závodě Eliška řešila co zlepšit, věděla, že tentokrát ji zradila hlava a musela si přiznat, že i když v Čechách radí každý, některé rady nemusejí být nutně ku prospěchu. Tentokrát jí určitě nepomohla tahle: „Když přijdeš pod boulder, ber to tak, že už je vlastně vylezený.“ Eliška v posledních letech pracovala hlavně na sebevědomí a odstranění nervozity, jenže jak se ukazuje, přílišný klid jí spíš škodí a tak bude potřeba správné nastavení ještě chvíli hledat. Možná se budeme muset zase smířit s původní nervózní Eliškou, jejíž předstartovní výroky doháněly slabší povahy k šílenství.

     

    Hanka to má s hlavou jednoduché – čím líp se před závodem cítí, tím hůř v něm pak leze. Když kouč Jirka Pummer při rozlezu v izolaci vnímal, že je na tom skvěle a má na všechny bouldery, bylo jasné, že jestli si to Hanka pustí do hlavy, nemůže to dopadnout dobře. Hanka si to do hlavy pustila, protože srovnání s ostatními na rozlezovce nemohla přehlédnout. A tak se zablokovala tak, jak to umí jen ona, což znamenalo 35. pozici.

     

    Ale na hlavu se nelze vymlouvat, každý s ní nějak bojuje. Eliška s Hankou mají jen další zkušenost, která jim pomůže rozlišit, co a snad i koho si do hlavy pustit.

     

18. 5. 2021

  • Sibiřské tropy: Mistrovství Evropy mládeže v soutěžním lezení Perm

     

    Perm je ruské město, z něhož není daleko na Sibiř. Na Sibiři by měla být zima, ale na Mistrovství Evropy mládeže v soutěžním lezení v Permu bylo pořádné horko. Pod kotlem zatopil ještě před odletem třaskavý vývoj česko­‑ruských vztahů, závod sám přinesl řadu žhavých soubojů, ovšem horko bylo v Permu nejen obrazně, protože sibiřská zima zřejmě za Uralem vychovala pracovitého topiče, který na stěně vytvořil nefalšované tropy.

     

    Barvy skupiny TBT v ruské sauně hájili Eliška Bulenová mezi juniorkami, Hanka Šikulová v kategorii A a Jára Šikula v kategorii B. Všichni jsou ve svých kategoriích prvním rokem a v Permu šlo o úvodní letošní mládežnický mezinárodní závod, takže žhavá premiéra.

     

    Eliška Bulenová si kromě boulderingu prosadila start i v lezení na obtížnost, přestože juniorky začínaly právě obtížností a tak hrozilo, že jí budou v rozhodující fázi boulderingu jako její hlavní disciplíny chybět síly. Po kvalifikaci v obtížnosti, kde byly cesty čistě vytrvalostní, nebyla zrovna nadšená, ale těžké semifinále ji vyneslo na výborné 13. místo a jen kousek chyběl na první desítku. Skvěle pak Eliška zalezla v bouldrové kvalifikaci, když postoupila ze 6. pozice. V semifinále ji pak horko přimělo víc čistit než lézt a když už v úvodní kolmici našla řešení, začala bruslit, tedy vlastně klouzat. V tomhle boulderu, na který zjevně měla, bohužel nakonec získala jen zónu – a to rozhodlo. Celkově zapsala v semifinále dva topy a tři zóny, což pro ni znamenalo sice výbornou, ale bohužel nepostupovou 9. příčku. Od finále v boulderingu ji tak dělily pouze pokusy. Na únavu z obtížnosti se ale Eliška nevymlouvala, fyzicky se cítila dobře – v semifinále by pomohlo v jedničce rychlejší čtení a možná trochu štěstí nebo ve dvojce silnější ramena. Pracujeme na tom…

     

    Hanka a Jára Šikulovi startovali pouze v lezení na obtížnost. Hanka se v kvalifikaci prala s úplně zbytečnou nervozitou, ale přestože jí pouze vytrvalostní cesty vysloveně nesedí, podala solidní výkon. Za to těžké bouldrové semifinále jako by pro ni bylo šité na míru. Hanka lezla sice trochu nervózně, ale bez komplikací překonala obtíže, které shodily závodnice před ní. S převahou se dostala do závěru klíčového boulderu, kde už stačilo jen přidat druhou patu, aby byla z problému venku. Jenže Hanka má k patám dlouholeté antipatie a protože tohle místo bez levé paty nedokázala překonat žádná z lezkyň nejen v Hančině kategorii A, ale ani v kategorii juniorek, nezvládla to bez ní ani Hanka. Výsledné 18. místo je sice solidní, ale pro Hanku znamenalo zklamání, protože věděla, že měla na víc.

     

    Pro Járu byl evropský šampionát vůbec prvním reprezentačním startem v životě. V kvalifikacích se lezecky cítil výborně, i když mu bylo takové horko, že se mu až dělalo nedobře. Postup ze 14. pozice znamenal parádní základ. Jenže další den se už před semifinále Járovi hýbalo špatně, v cestě mu pak rychle natékalo a protože na něj dolehla i nervozita, lezl opatrně a dokonce se párkrát vracel. Spadl proto, že už mu prostě došlo, ale jako správný brácha to načasoval také na 18. místo, aby si s Hankou nezáviděli.

     

    Tolik tedy zpermie, tedy vlastně zprávy z Permu, když už jsme u těch tropů a dalších jazykových prostředků. Ty je totiž třeba dobře rozlišovat, aby člověk nezaměnil neologismy s nelogičnostmi, i když třeba pocházejí z oficiálně činných úst. Například uvěřit tvrzení, že karanténu po návratu z Permu není třeba dodržovat, protože cesta na závody do Ruska se nedá dokázat, by se nemuselo vyplatit…

9. 5. 2021

  • Matematika: Světový pohár v boulderingu Meiringen 2021

     

    Světový pohár v Meiringenu přinesl řadu zajímavých otázek v oblasti matematických pojmů: třeba na poměr (počtu závodníků a členů doprovodu), sumu (nákladů, které si musí nepreferovaní čeští závodníci hradit sami), počet (dosavadních účastí členů doprovodu na SP v boulderingu alespoň v rolích diváků), pravděpodobnost (nejrůznějších jevů), pravdivost (výroků) či výsledky (v různých kontextech).

     

    Elišku Bulenovou, která zde startovala, však zajímala pouze matematika postupová. A ta byla jednoduchá – k závodu nastoupilo 70 závodnic (to aby výrok byl pravdivý – nebylo jich tedy 77, jak jsme se mohli také dočíst v jednom z mnoha výroků profesionálů, v nichž ovšem pravdivost či logika nepatří již nějakou dobu k rozhodujícím parametrům), které byly rozděleny do dvou skupin. Protože do semifinále postupuje v boulderingu 20 lezkyň, Eliška potřebovala skončit ve skupině do 10. místa.

     

    Tuhle matematiku trochu nabouralo, že ač by bouldery v obou skupinách měly být zhruba stejně těžké, tentokrát tomu tak nebylo. A tak ve skupině B, kde startovala Eliška, byly nakonec potřeba k postupu 4 topy, ale ve skupině A stačily topy dva. To však Eliška nevěděla – závodník je v izolaci a jak se kvalifikace vyvíjí, většinou netuší.

     

    Pravděpodobnost, že by někdo na místě poskytl podle boulderů v mužské kvalifikaci Elišce informace o stavěčských postupech a principech, které by mohla využít, se limitně blížila nule. Proto trenér opět uplatnil telekoučink a rešerši mužské kvalifikace na základě videostreamu Elišce poslal sám.

     

    Eliška závod zahájila skvěle, když první boulder vylezla na první pokus, ve dvojce pak dokázala změnit betu a topovala pátým pokusem. Dle jejích slov v obou boulderech využila vstupy z telekoučinku. Trojku ale nepřečetla optimálně a nezapsala ani zónu, což ji stálo spoustu sil, takže když si sama ve čtyřce myslela, že po pokusu, v němž jen těsně nedotáhla krok ze zóny, už tenhle boulder topne, najednou jí došlo. Na pětku se ovšem dokázala ještě srovnat a vylezla ji na čtvrtý pokus. Tři topy a čtyři zóny sice na postup nestačily, ale dělené 43.–44. místo celkově je i tak Eliščiným nejlepším výsledkem v SP a zároveň nejlepším umístěním české ženy v bouldrovém SP od roku 2017. O kvalitě Eliščina výkonu svědčí i srovnání se závodnicemi světové špičky – například několikanásobná medailistka SP Fanny Gibert, která lezla ve stejné skupině, si připsala jen o zónu víc a skončila na dělené 35. pozici – tedy jen o tři místa ve skupině před Eliškou, která je přitom věkem teprve prvním rokem juniorka.

     

    Další česká reprezentantka a rovněž juniorka Adéla Bajerová, která startovala ve skupině A, kde byly bouldery těžší, skončila s jednou zónou celkově na dělené 69.–70. příčce. Mezi 101 muži Adam Ondra při neúčasti vítěze posledního seriálu SP v boulderingu Tomoa Narasakiho naplnil pravděpodobnost obhajoby prvenství z roku 2019, aktuálně druhý muž českého poháru v boulderingu a věkem junior Marek Jeliga obsadil se dvěma zónami 90. místo. Víc českých závodníků v Meiringenu nebylo.

     

    Některé matematické výstupy z Meiringenu netřeba zdůrazňovat – kdo chce, dokáže si je spočítat sám, kdo ne, tomu by to stejně nepomohlo. Důležitější je, že se blíží mládežnické mistrovství Evropy, kam se chystá z naší skupiny nejen Eliška, ale i Hanka s Járou a spousta dalších českých reprezentantů. Protože tenhle závod je v Rusku, doufejme, že je neohrozí žádný výbuch.

     

     

21. 4. 2021

  • Návrat do džungle: 2. kolo Českého poháru v boulderingu Praha

     

    Měsíc se s měsícem sešel a bouldristé se opět potkali v pražském Jungle Sport Parku při druhém závodě Českého poháru a Českého poháru mládeže, který byl zároveň posledním nominačním závodem do reprezentace. Proč se džungle otevřela zájemcům o reprezentaci právě v termínu, kdy se zároveň v Klagenfurtu konal první podnik Evropského poháru v boulderingu a kdy už byla dávno uzavřena registrace na Světový pohár v Meiringenu, vědí patrně jen vyšší mocnosti. Ty rovněž znají důvody střídání období sucha a období dešťů, disciplín v nominačních závodech a dalších jevů běžným smrtelníkům (natož pak ubohým lezcům či ještě ubožejším trenérům) nepochopitelných. A tak zatímco Francouzi, Rakušané, Němci a další Evropané soutěžili v Klagenfurtu, Češi si ještě klestili cestu do reprezentace džunglí.

    Eliška Bulenová sice ani po vítězství v prvním nominačním závodě tuhle cestu úplně jistou neměla, ale start v Meiringenu ano, protože tam se čeští lezci vzhledem k výše uvedeným jevům kvalifikovali pouze z prvního rande v džungli. Světová soutěž ovšem vyžaduje oběti, proto Eliška ve prospěch alespoň trochu přijatelné formy v Meiringenu v rámci termínové bouře musela obětovat formu v džungli. Všichni proto počítali s tím, že to bude o něco horší fyzicky i lezecky, ale že Eliška pro jistotu odloží i obsah lebky, to překvapilo asi úplně každého. Eliška tak ve finále nenašla správné řešení ani jednoho problému, což je jev nevídaný a odvezla si nakonec 2. místo mezi juniorkami a 4. pozici mezi ženami. To s přehledem stačilo na nominaci do reprezentace v obou kategoriích.

     

    Hanka Šikulová se už před návratem do džungle nechala vyděsit. Ne divokými zvířaty ani krvelačnými domorodci, ale nachlazením, které ji týden před závodem postihlo. Populární virus to nebyl, ale Hanka se pak začala bát, že nebude mít sílu. Té fyzické však měla určitě dost, za to psychické se na začátku nedostávalo a počet vyhozených pokusů v téměř vylezených boulderech znamenal ztrátu času, který jí pak chyběl. Třeba ve druhém boulderu musela třikrát spadnout jen proto, že jí smekla noha prakticky v předposledním kroku, pak džunglí zazněl trenérův tarzanovský řev, Hanka si vyměnila jednu lezečku za tvrdší a do topu se doslova prošla. A takových příběhů Hanka napsala hned několik – čím lépe se dařil boulder na začátku, tím víc si ho pak Hanka dokázala zkomplikovat. Přesto je ale Hančina hlava závod od závodu silnější. Její 3. příčka v kategorii A a 9. mezi ženami znamenaly ve srovnání s prvním bojem v džungli zlepšení a na to podstatné, což byla nominace do boulderové reprezentace v kategorii A, to s přehledem stačilo.

     

    Járovi Šikulovi vzala při prvním závodě džungle tělo i duši, tentokrát tělo fungovalo výborně a hlava ze začátku taky. Po dobře odlezené polovině závodu ve fyzičtějších problémech však najednou hlavu zcela ztratil ve dvou technických boulderech, které by měly být jeho doménou. Asi proto, že nešly tak snadno, jak Jára čekal, se v nich nejen zcela rozložil a džungle ho začala požírat, ale hlavně přišel o všechen čas. Výsledná 4. příčka v kategorii B sice pro něj byla opět zklamáním, ale naštěstí mu také zajistila nominaci do reprezentace.

     

    Denisa Beníšková potřebuje ještě hodně natrénovat a to, co natrénuje, se naučit prodat. Denča ale bojovala statečně, jeden top zapsala a ke dvěma dalším jí moc nechybělo. Z 10. místa v kategorii B sice nebyla úplně nadšená, ale zároveň to znamenalo 4. pozici mezi závodnicemi, které jsou v kategorii prvním rokem a to v téhle konkurenci není vůbec špatné.

     

    Už v pátek začne ve švýcarském Meiringenu kvalifikací Světový pohár v boulderingu. Jak už bylo řečeno, mezi čtyřmi českými reprezentanty se představí i naše Eliška Bulenová. Přejeme jí nejen aby oběť v džungli nebyla zbytečná, ale hlavně, aby nezapomněla vyvážit své tělo i obsahem nejvýše položené dutiny.

     

15. 4. 2021

  • Boj o frgále a hrapačušu: Český pohár v lezení na obtížnost Zlín a skalní přelezy Chorvatsko

     

    Na závody do Zlína je vždycky radost jezdit. Dobří lidé, pěkná stěna, skvělá organizace a navíc pokaždé místní parta něco zajímavého vymyslí. Tentokrát přišla s nápadem rozdělit na stupních vítězů místo medailí tradiční valašské frgále s tvarohovou, makovou a hruškovou náplní ve speciálních verzích s číslem značícím pořadí. Pro méně chápavé – místo zlaté medaile dostal vítěz frgál s velkou jedničkou.

     

    Za skupinu TBT bojovali o frgále Hanka Šikulová, Eliška Bulenová, Jára Šikula a Denisa Beníšková.

     

    Hanka v kvalifikacích vypadala, že se může po frgálech utlouct. Takhle klidně a s přehledem snad ještě nikdy nelezla. Ani když se jí v zahajovací cestě nepodařilo cvaknout hned z několika chytů, nenechala se rozhodit a dolezla si v ní nejen pro 1. místo v kategorii A, ale i pro skvělou 4. pozici mezi ženami, s nimiž mohla na laně závodit vůbec poprvé. Přestože jí ve druhé cestě v rozhodující pasáži na oblině smekla ruka, pořád to znamenalo postup do ženského finále z vynikající 5. příčky a průběžné vedení v kategorii A. O to se dělila s výborně připravenou Eliškou Suchou, která je stejně jako Hanka v této kategorii prvním rokem. Finále lezla Hanka výborně až do vypečené dvoukrokové sekvence, která napříč kategoriemi shodila šest závodnic. První krok zvládla s převahou, ve druhém ale trochu zazmatkovala, protože jí při výměně nohou chyt klouzal a spadla. I tak nakonec čas rozhodl o Hančině vítězství v kategorii A před rekordně se zlepšující Eliškou Suchou a o 8. místu mezi ženami. Po všem, čím si Hanka v posledních letech musela projít, si ten frgál s jedničkou opravdu zasloužila. Ukázalo se však, že o zlatý frgál jí asi tolik nešlo, protože ho darovala trenérovi, kterého to tak dojalo, že ze sladkého pečiva málem udělal slané.

     

    Eliška se nenechala frgály rozhodit a závodila s klidem a nadhledem u ní nebývalým. V jedné kvalifikační cestě se dostala z juniorek nejvýš a mezi ženami si v ní dolezla pro 2. příčku, když jí v rajbasu těsně pod topem uklouzla noha. Ve druhé cestě se dělila o 3. pozici mezi juniorkami a 5. mezi ženami, což znamenalo postup do finále z děleného 2. juniorského a 3. ženského místa. Finále lezla jako bouldristka, kterou koneckonců je – na jeden zátah, bez problémů s jednotlivými kroky, ale také bez odpočinku. Spadla proto, že jí už úplně došlo, ale i tak to stačilo na bronzový frgál mezi juniorkami a 6. pozici mezi ženami. Nominovala se tím na mládežnické ME do Permu – a o to stála víc než o frgál. Rovněž o Eliščině nominaci ovšem bohužel rozhodl až finálový čas…

     

    Jára si chtěl frgálem spravit chuť po prvním nepovedeném bouldrovém poháru. Kvalifikaci kategorie B vyhrál, přitom mu žádná cesta vlastně nevyšla, ale to ani jeho největším soupeřům. S finálovkou se Jára nemazal a lezl skvěle až do pasáže, kde napřed přelezl odpočinkové místo, pak špatně vyhodnotil, zda jít po cvakání dál z paty nebo ze špičky a musel se vrátit v těžkém kroku. Tenhle problém sice ještě vyřešil, ale nakoupil si v něm tak, že následující dynamo už nedotáhl. Byl z toho frgál s trojkou. Jára to zhodnotil lakonicky: „Měl jsem na víc!“

     

    Denča vybojovala v první kvalifikaci 5. místo. To znamenalo že na holku, která je v kategorii B prvním rokem a trénuje jen pár měsíců, podala výborný výkon. Od ještě lepšího ji dělila finta, kterou odhalily až závodnice lezoucí po ní. Za to ve druhé cestě předvedla Denča totální zatmění brainfrgálu připomínající to z loňského ČP do 14 let v Jeseníku. Naštěstí díky výsledku v první cestě do finále postoupila. Na rozdíl od zmíněného Jeseníku ale Denča lezla finálovou cestu už zase dobře. Z boje o frgál ji bohužel vyřadilo nečekané smeknutí spodní ruky na konci kroku, s nímž neměla žádný problém a dokonce ho udělala staticky. Celková 8. příčka sice Denču nijak nenadchla, ale srovnání s ostatními přece jen pár důvodů k radosti přineslo a pokud budou ve Zlíně frgále i příští rok, už teď na ně má Denča chuť.

     

    Zatímco si reprezentační kategorie pochutnávají na frgálech, lezci do 14 let pořád závodit nemohou. Natálka Paarová se rozhodla, že si to nenechá líbit. Když nemůže mít české závody a valašské frgále, najde si jako správná Potvora jinou lezeckou radost i sladkost. A tak vyrazila s rodiči a bráchou Fretkou do Chorvatska na skály. Napřed dala mamince Soně dárek k svátku v podobě přelezu cesty Sveti Duje klasifikace 8a (9+/10- UIAA) v oblasti Marjan – Split. Zvládla to snadno a rychle na druhý pokus a protože Potvora už z loňska jedno 8áčko měla, nebylo ji třeba moc přemlouvat, aby laťku posunula. Jak řekli, tak udělali – ve čtvrtek přelezla cestu Novak Gerome klasifikace 8a+ (10- UIAA) v oblasti Visoke pole – Omiš. Protože Potvora trénuje hlavně na závody a letos zatím dohromady i s chorvatským pobytem nestrávila na skalách ani celý týden, rozhodně nehodlala proviset výjezd ve dvou cestách, naopak si udělala docela pěknou postupku: 8a+, 8a (na druhý pokus), 7c (Flash), 7 b (OS) 7a+ (OS), 6c+ (OS), 6 b+ (OS), 6a+ (OS) atd. Neflákal se ani Fretka, maminka Soňa i táta Ruda taky lecos vylezli, ale hlavně zajistili svým lezoucím potvorným zvířátkům perfektní servis a tak, když už v Chorvatsku nejsou frgále, si všichni zasloužili pravou dalmátskou hrapačušu. Jestli nevíte, co to je, jeďte do Chorvatska.

     

    My pojedeme už za týden opět do džungle. Uvidíme, jaký dezert budou servírovat tam.

     

4. 4. 2021

  • Březen v džungli: Český pohár v boulderingu Praha

     

    Do džungle se lidé vydávají s obavami a dobře vyzbrojeni. Na první letošní závod Českého poháru a Českého poháru mládeže v boulderingu do pražského Jungle Sport parku bylo nutné se vyzbrojit respirátorem, čerstvým výsledkem PCR testu a selfreporting formulářem, ale jak se ukázalo, k obavám nebyl důvod. V rámci protiepidemických omezení byl totiž závod uspořádán perfektně: výborná organizace, přesné rozhodování a atraktivní bouldery – prostě žádná džungle.

     

    Skupinu TBT zastupovali Eliška Bulenová, Hanka Šikulová, Jára Šikula a Denisa Beníšková.

     

     

    Eliška Bulenová přistoupila k ženské kvalifikaci, která zároveň rozhodovala o výsledném pořadí mezi juniorkami, jak je jejím dobrým zvykem. Lezla sice dobře, ale na její vzájemně se popírající výroky pronášené s nádechem hysterie by neměl sílu ani Tarzan. Protože tyto příběhy obyčejného šílenství patří k Eliščině standardní soutěžní výbavě, trenér na ně byl připraven, přesto jen těžko odolával nutkání spáchat harakiri mačetou. Nakonec ho zachránilo rozhodnutí vydat Eliščiny kvalifikační myšlenky knižně a vidina zisku ze světového bestselleru ho uklidnila tak, že se dožil finále. V něm se mu Eliška odměnila hlavně tím, že nemluvila. Kromě toho i skvěle lezla a přidala tak k prvenství mezi juniorkami i vítězství mezi ženami.

     

    Smolařkou závodu byla Hanka Šikulová, která startuje prvním rokem v kategorii A a soutěží tedy už i se ženami. Hanka topovala boulder, který by znamenal 2. místo v kategorii A a zároveň postup do ženského finále, pár vteřin po skončení časového limitu. To znamenalo 4. pozici v mezi áčkovými dívkami a 11. příčku mezi ženami. Hanka přitom čas ztratila hlavně pokusy v dalším boulderu, na který reálně měla, ale padala z posledního těžkého kroku a nakonec ho nevylezla. Místo zlata nebo aspoň stříbra z toho tak byla nakonec brambora, kterou trenér bere na sebe – top těsně po limitu je prostě chyba kouče. Skupina ho za to odsoudila k trestu koučování Elišky Bulenové na jeden rok nepodmíněně.

     

    Zatímco Hanka se před závodem cítila dobře a snad poprvé v životě to i řekla, její bratr Jára na tom byl opačně. Járovi jako by džungle sežrala tělo i duši – nebyla síla a nefungovala hlava. Přitom poslední tréninky před závodem byly výborné a Jára se chtěl poprat o vítězství, přestože je v kategorii B teprve prvním rokem. Bez těla a bez duše to ale na víc než 5. místo nestačilo.

     

    Denisa Beníšková je rovněž prvním rokem v kategorii B, ale na rozdíl od Járy pořádně trénuje jen krátce. Denča bojovala až do konce, jenže fyzicky přece jen kousek chyběl. Nakonec z toho byla 9. pozice, když od 7. místa ji dělily pouze pokusy. Denča to zhodnotila lakonicky: „Myslím, že mám na víc.“

     

    Kdo na co má, když se naváže na lano, se ukáže už v sobotu 27. března ve Zlíně.

     

19. 3. 2021

  • Rekordní rychlost: Nominační závod v lezení na rychlost Brno

     

    Na nové standardce v Brně začala v sobotu sezóna nominačním závodem v lezení na rychlost. Možná to byl i Český pohár, ale to v téhle rychlosti předem nikdo nedokázal zjistit. Nejrychlejšími Čechy zde byli členové TBT Hanka Křížová a Honza Kříž.

     

    Hanka byla tak rychlá, že překonala vlastní český ženský rekord časem 10,26 s. K limitu ovšem kousek chyběl, protože Hanka si čas pod 10 sekund schovala až na první zahraniční závod.

     

    Honza tři měsíce trénoval nový start jako počátek cesty na olympiádu v Paříži. Na posledním tréninku se však rozhodl pro dokonalý trik, který by mu záviděl i Christopher Nolan. Honza totiž při závodě použil starý start, který čtvrt roku nezkoušel. I tak vykouzlil kulatý čas 6,00 s, který je jen necelou desetinu sekundy za Honzovým osobním rekordem. Mezi českými závodníky tak byl Honza nejrychlejší, celkovým vítězem se ale stal Kazach Rishat Khaibullin, což jistě potěšilo Sachu Barona Cohena.

8. 3. 2021

  • Rok 2020 je za námi, začíná sezóna 2021: svět se zbláznil

     

     

    Rok se zase sešel s rokem a celý svět se zřejmě zbláznil. Okolo řádí koronavirus, nes(t)oudnost i digitální šílenství a tak nezbývá, než také přispět svou dávkou bláznovství. Ujal se toho jako obvykle náš trenér, který již léta říká, že je nás v TBT moc a že už nemůže přijmout nikoho dalšího. Zřejmě proto je nás zase víc – a to přes konec závodní kariéry Lenky Slezákové a působení Verči Scheuerové v roli spícího agenta.

     

    Trenér je sice známým specialistou na mission impossible, ale nutno mu přiznat, že statečně vzdoroval, nové zájemce vždy dlouho odmítal a v sebeobraně také výrazně zdražil, což v českých podmínkách obvykle funguje jako spolehlivý odpuzovač. Těžko říct, proč to v tomhle případě nikoho neodradilo. Výsledkem je, že se pod vedením našeho trenéra na sezónu 2021 připravuje 13 aktivních závodníků.

     

    Kdo jsou ti chronickým masochismem postižení jedinci, kteří jsou ochotni snášet jeho drastické tréninkové metody, strašlivé přezdívky a další formy organizovaného utrpení? Jsou to v abecedním pořadí Denisa Beníšková, Tomáš Binter ml., Eliška Bulenová, Veronika Harmáčková, Petr Kliger, Hanka Křížová, Honza Kříž, Natálie Paarová, Hanka Šikulová, Jára Šikula, Honza Štípek, Lukáš Uherec a Lucka Vojáčková. S nimi trénuje i Adam Paar, jehož přípravu vede a s naším trenérem konzultuje trenérsky kvalifikovaný otec Ruda.

     

    I tak bohudík pro ně a bohužel pro nás řadu dalších zájemců už opravdu nebylo možné přijmout, proto se na jejich přípravě TBT podílí aspoň v rámci spolupráce mezi trenéry LANO. K tomu ještě v TBT přípravu konzultují i další lezci. Aby TBtrenér bídně nezhynul, pomáhají mu další trenéři a řada specialistů spolupracujících v rámci LANO.

     

    Digitální šílenství způsobilo, že web TBT bude muset začít fungovat na jiné platformě a tak zde již nenajdete profily nových svěřenců, ale jen těch, kteří jsou plnohodnotnou součástí našeho týmu už dlouho. V dohledné době se snad digitálně reinkarnujeme a vše pak doplníme.

     

    Jasným dokladem šílené doby je, že po 29 letech sezóna nezačala tradičním NOVOROČNÍM OPEN v Polici nad Metují. Snad tedy začne aspoň 6. 3. nominačním závodem v lezení na rychlost v Brně, kde členové TBT rozhodně nebudou chybět.

     

22. 2. 2021

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2021, Aktualizováno 4. 9. 2021 9.25