aktuálně

  • Fake news: Český pohár v boulderingu Brno

     

    Před časem se na webu ČHS objevil článek nazvaný „Co nás v závodním boulderingu čeká v tomto roce?“, v němž stojí doslova toto: „Český horolezecký svaz a České sportovní lezení se dohodli na spolupráci na pořádání seriálu Českého poháru v boulderingu. Je to velký krok vpřed.“ Na tom by nebylo nic divného, ostatně chlapci z ČSL už léta prohlašovali, že to, co umějí, je sehnat peníze, pozvednout úroveň závodů a všichni by se u nich měli učit managementu, takže jsme se začali těšit na parádní bouldrovou sezónu.

     

    Jenomže text dále obsahoval překvapivé informace – závody pro mládež i dospělé budou pouze tři, jen dva z nich ve veřejném prostoru a jeden na bouldrovce, odešel Rock Point jako generální partner, takže chybějící peníze zaplatí ČHS z dotací MŠMT a na závodech ČP nebude televize ani on­‑line přenos.

     

    To ale nemůže být pravda – dosud byly normou alespoň čtyři závody, z toho minimálně tři ve veřejném prostoru, generální partner byl z ekonomického hlediska klíčový, zatímco dotace MŠMT nebyly na něco podobného vůbec určeny a budou se tedy muset vzít z jiné činnosti a kvalitní propagace včetně televize i live streamu už patřily ke standardu. A jestli to je pravda, nemohl to přece nikdo soudný označit za krok vpřed, zvlášť když už předtím svaz zveřejnil zprávu o výrazném zvýšení startovného – bude to stát víc, bude toho méně a bude to horší? Fake news jsou fenoménem dneška. Že by ale „žlutá žurnalistika“ mohla proniknout až do struktur tak důvěryhodné organizace, jako je Český horolezecký svaz, si nelze vůbec představit.

     

    Jediná varianta, která nás napadla je, že ČHS napadl hacker, který mění seriózní informace na fake news a hoaxy, aby bohulibou činnost této vysoce profesionální organizace poškodil. Ostatně už řada předchozích textů na webu tohoto spolku vykazovala znaky fake news – dokumenty vytvořené či podepsané fakticky neexistujícími orgány, jména lidí v prokazatelně nereálných souvislostech, nepochopitelná rozhodnutí, záměna pojmů, míst i osob a další faktické chyby, radostné oslavování nezdarů a naopak chybějící informace o zcela zásadních záležitostech. Některé texty se navíc totálně změnily přes noc – patrně někdo objevil zásah hackera a fake news přepsal, ale realita nakonec byla stejně jiná.

     

    Šanci přijít věci na kloub dával právě první závod Českého poháru v boulderingu, který se společně se soutěžemi mládežnických kategorií konal o víkendu v brněnském Hangáru. Ze skupiny TBT tam vyrazila Hanka Šikulová, Jára Šikula, Natálka Paarová a Eliška Bulenová, která sice kmenově přísluší ke Green Trees Monkeys, ale přípravu jí za laskavého odborného dohledu Jirky Pummera vede náš trenér.

     

    Že má ČHS problém s fake news, ať už je šíří kdokoli, bylo jasné dlouho před závodem. Již na začátku týdne totiž vzhledem ke změně podmínek k práci odstoupil hlavní stavěč Vilda Chejn. Podmínky pro stavění prý posílalo vedení Hangáru na svaz už dávno, ale nějak se k hlavnímu stavěči nedostaly – zřejmě opět zaúřadoval záludný hacker. V propozicích se ovšem změna hlavního stavěče nijak neprojevila – Vilda je tam uveden dosud, ač bylo dávno před soutěží jisté, že se v Brně vůbec neobjeví. Naopak až den před startem byla na webu ČHS zveřejněna zpráva o zcela zásadní změně časového harmonogramu údajně „vzhledem k velkému počtu závodníků“ – ten ale nijak významně nepřesáhl počet obvyklý v nominačních závodech v minulých letech a v kategorii dospělých nebývala žádným překvapením ani podstatně vyšší účast. Pro objektivní srovnání stačí uvést počty startujících v minulých dvou letech při nominačních závodech pořádaných na bouldrovkách ve větších městech: Brno 2020 – 57 mužů, 34 žen, Žilina 2019 – 55 mužů, 37 žen, Praha 2018 – 51 mužů, 34 žen.

     

    Že časový harmonogram neobsahoval v sobotu u mládeže informace o tom, kdy budou startovat chlapci a kdy dívky a pro nedělní závod naopak obsahoval tyto informace v rozporu s realitou, jen potvrzovalo, že jde o další fake news a tedy dílo zlotřilého hackera.

     

    Přímo na závodech se ukázalo, že tenhle hacker má téměř nadpřirozené schopnosti, protože dokáže ovlivňovat nejen informace na síti, ale i vlastní průběh soutěže. Jak jinak by se totiž mohlo stát, že se sobotní závod proti zveřejněnému harmonogramu protáhl tak, že vyhlášení vítězů se posunulo na půlnoc, někteří bouldroví rozhodčí předváděli neuvěřitelné výkony od topů hlášených dávno předtím, než k něčemu takovému došlo a naopak nehlášených ještě ve chvíli, kdy závodníkovi v posledním chytu už dávno nateklo přes řazení závodníků na bouldery v opačném pořadí než odevzdali papírky až po časté ignorování špatných nástupů?

     

    Navíc bouldroví rozhodčí byli zjevně slušní a inteligentní lidé a problémy se snažili řešit maximálně korektně, takže na ně nelze házet vinu – že by tedy nějaký informační šum při jejich školení? Ale jak by to ten hacker dokázal, když školení se neodehrává na síti a mají ho na starosti určitě samí odborníci?

     

    To už se mu daleko snáz do zmiňovaného článku vpašovávala informace, že „účast na tomto závodě na jeho domovské stěně přislíbil i Adam Ondra.“ Ten se sice na závod přišel podívat, ale rozhodně se ho nezúčastnil – možná si tento „lezec, jehož charakter nám závidí celý svět“, jak jsme se také mohli dočíst v jednom z textů na webu ČHS podepsaném trenérkou, jejíž charakter nám nezávidí ani Češi, pouze řekl, že slibem nezarmoutíš. Ale těžko říci, co je fake news z dílny hackera a co skutečná práce svazových autorů. V každém případě my v TBT nezávidíme.

     

    Vlastní bouldery nakonec postavila vlčí smečka shromážděná kolem kýble – totiž sestava Pail (hlavní stavěč), Volf, Vlk. A nutno říci, že na ní si hacker částečně vylámal zuby, protože právě úroveň boulderů patřila k největším kladům tohoto závodu. Řada problémů byla sice zvlášť v některých mládežnických kategoriích příliš lehkých, ale samotné bouldery byly pohybově rozmanité a lezecky i divácky atraktivní s řadou zajímavých nápadů.

     

    Na jeden z těchto nápadů bohužel doplatila v ženské kvalifikaci Eliška Bulenová. Ta se sedmi bouldery prošla na první pokus, ale v osmičce bylo třeba na krok do topu zaklínit bok proti noze a tenhle trik Elišce prostě nešel k postavě. Eliška je totiž vysoká a dlouhonohá – ať dělala, co dělala, problém nemohla vyřešit. Nakonec jí další pokusy svorně trenéři Jirka s Tomášem rozmluvili s tím, že rozhodující je přece ženské finále a je zbytečné se před ním vyčerpávat. Eliška na to sice přistoupila, ale protože závod mládeže byl bez finále a tak zde určovalo pořadí v kvalifikaci zároveň výsledek celého závodu, znamenalo to pro ni v její kategorii A (16–17 let) 3. místo, z něhož byla hodně zklamaná. Všechno si ale vynahradila ve finále mezi dospělými – tři bouldery ze čtyř nekompromisně topovala na první pokus, ve čtvrtém rovněž na poprvé dolezla do zóny a v dalších pokusech pak padala z kroku do topu. Poslední boulder však nevylezl nikdo a tak Eliška celý závod vyhrála.

     

    Zlato si z Brna odvezl i Jára Šikula v kategorii do 14 let. Osm boulderů vylezl snadno na devět pokusů – jeden pokus navíc ho stálo v sedmičce najít řešení kroku do zóny vhodnější pro malého leč silného závodníka. Za půl hodiny bylo hotovo a Jára by mohl s úsměvem odjet na lyžařský kurz, kdyby ovšem nemusel čekat další hodiny na vyhlášení.

     

    Hanka Šikulová si v uplynulých třech týdnech prošla takovými problémy snad se všemi klouby, že nebylo do poslední chvíle jisté, že bude moci startovat. Trénink podle toho vypadal, a když těsně před závodem Hanka řekla trenérovi, že se při rozlezu necítila vůbec dobře, moc důvodů k optimizmu nebylo. Jenže při závodě Hanka lezla skvěle – topovala sedm boulderů a vyřešit nedokázala pouze osmičku, která pak v modifikované formě zastavila i Elišku Bulenovou. Výkon to byl jednoznačně na medailové umístění, ale Hanka byla v kategorii B (14–15 let) nakonec pátá. Jak je to možné? Zřejmě zasáhl opět všemocný hacker – v šestém boulderu si nedlouho před koncem jedna ze závodnic poranila loket a organizátoři se patrně domnívali, že skrz loket vede páteř, takže se rozhodli s ní do příjezdu záchranky nehýbat. Boulder se tak více než 10 minut nemohl lézt a byl proto následně zrušen. Hanka tenhle boulder dávno předtím topovala s přehledem na druhý pokus, zatímco některé soupeřky, které nakonec skončily před ní, ho nejen nevylezly, ale při vší úctě na možnost úspěšného přelezu při svých pokusech ani nevypadaly. Zrušení boulderu bylo ovšem za daných okolností zcela v souladu s pravidly, takže když se ukázalo, že jeho anulování nepatří k dalším fake news, bylo jasné, že pro Hanku to znamená fucking news.

     

    Mimochodem počet zranění při závodě zde byl největší za spoustu let. V tomhle případě za to nemohl démonický hacker, ale nepoučitelní pořadatelé, kteří stále nepochopili, že například další žíněnka na dopadišti je při závodě nebezpečná věc a třeba v mezinárodních soutěžích je zcela vyloučená. Ostatně naše Lenka Slezáková by mohla vyprávět – právě takhle se zranila při závodě ČSL, kde dopadla na žíněnku položenou na dopadišti a ani téměř po roce není v pořádku. Navíc přestože je přítomnost zdravotníka předepsána pravidly, tady byl zřejmě zdravotník virtuální a někdo ho hacknul, protože se po každém úrazu dlouho hledal a nahrazovali ho různí lidé, kteří zde v roli zdravotníka rozhodně nebyli – trenéři, rozhodčí a dokonce i člověk, který o sobě kdysi tvrdil, že je také choreograf…

     

    Fyzicky k úrazu naštěstí nepřišla Natálka Paarová zvaná Potvora, za to málem přišla o duševní zdraví. Její závod v kategorii dívek do 14 let byl totiž jako z pohádky o veliké řepě – pomoci jí přišli dědek, bába, vnučka, pejsek, kočka, myška – pardon – tatínek, maminka, brácha, trenér, Jára… Tihle všichni jí radili, v jednu chvíli dokonce všichni najednou a to se prostě nedá zvládnout v žádném věku, natož ve dvanácti letech. Potvora sice jako jediná Češka zapsala zónu v nejsilovějším pátém boulderu, ale nezvládla naopak kolmou technickou a reálně nijak zvlášť těžkou jedničku a klíčový problém ve čtyřce vyřešila až po skončení časového limitu, takže skončila na 8. příčce. To sice znamená 5. místo z českých závodnic a 1. pozici mezi dívkami, které jsou v kategorii prvním rokem, ale nic to nemění na tom, že její možnosti jsou úplně jinde. Trenér se už domlouvá se zbytkem rozsáhlého realizačního týmu na strategii, která by příští závod umožnila absolvovat Natálce bez přídavné zátěže.

     

    Bez té naopak absolvoval závod Natálčin bratr Adam – v pohodě vylezl všech osm boulderů na deset pokusů, když ve dvojce ho oprávněně zastavil přesný rozhodčí za nesprávný nástup a druhý pokus ztratil, když mu v osmičce smekla noha při přidávání druhé ruky do topu. Bohužel právě jeho kategorie do 12 let měla příliš lehké bouldery, osm topů si připsalo hned jedenáct závodníků a tak Adam i přes skvělý výkon skončil na 4. místě. Kategorie měla dva vítěze – Lukáše Uherce a Jaroslava Ambroze, kteří vylezli všechny bouldery na první pokus.

     

    Na závěr se chceme trochu pochlubit cizím peřím. Albert Musil totiž není členem TBT, je to svěřenec trenéra Ondry Švece, kterému patří veškeré zásluhy. Před časem ale Ondra požádal našeho trenéra o pomoc s Albertovým tréninkem a dohodli se i na tom, že Tomáš také odkoučuje Albertovi kvalifikaci v Hangáru. Něco zřejmě zafungovalo, protože Albert mezi muži s přehledem postoupil do finále z 5. místa celkově a 4. mezi českými lezci se šesti topy na dvanáct pokusů, přičemž finále tentokrát uniklo řadě zvučných jmen. Mezi juniory mu to stačilo na celkovou 3. pozici a 2. mezi Čechy za Šimonem Potůčkem. Mužské finále se pak už Albertovi nepovedlo, ale to na jeho skvělém výkonu nic nemění.

     

    Když už jsme u finále dospělých, protřelý hacker zřejmě cracknul propagaci, protože kdybychom uvedli skutečný počet diváků po odečtení pořadatelů, závodníků a jejich doprovodu, patrně by to každý, kdo to neviděl, považoval za další fake news. Protože u toho nebyl stream ani televize, lze říci, že šlo o dobře utajené finále. A vyhlášení znamenalo takové půlnoční překvapení.

     

    Původce fake news a dalších problémů se nám identifikovat nepodařilo. Rozhodně je to ale odborník ve svém oboru, jen těžko říci, jaký je to vlastně obor – možná jde o celý tým specialistů. Přejeme všem zainteresovaným jeho brzké odhalení, abychom nemuseli v brzké době číst na seriózním webu pravdivou zprávu tohoto znění: „Stáli jsme na okraji hluboké propasti. Od té doby jsme udělali velký krok vpřed.“

27. 2. 2020

  • Časy se mění: Nominační závod v lezení na rychlost Ostrava

     

    Časy se mění a tak se i nominační závod v lezení na rychlost přesunul z Brna do Ostravy, kde jsou dvě paralelní standardní cesty.

     

    Časy se mění, a tak skupina TBT, ve které se při jejím vzniku připravovali pouze závodníci v lezení na obtížnost, má už i dva rychlostní specialisty – Honzu a Hanku Křížovy.

     

    Časy se mění, a tak byla letos poprvé v historii nominačních závodů na rychlost použita oficiální časomíra, která měří i startovní reakci, takže se výsledné časy dají reálně srovnávat s těmi dosaženými na mezinárodní scéně.

     

    Některé věci se však nemění, a tak se letos v Ostravě nezávodilo vyřazovacím způsobem, ale v archaickém nominačním formátu, který kdysi vznikl pouze proto, že tehdy neexistovala v republice stěna se dvěma paralelními standardními cestami. Šest pokusů bez rizika vyřazení dává najedné straně závodníkům možnost riskovat a přiblížit se tak soutěžními časy reálnému maximu, na druhé straně tento formát neodpovídá podmínkám mezinárodních závodů, na něž by se zde měli ti nejlepší kvalifikovat.

     

    Časy se mění, ale lidé ne, a tak Honza vyhrál se třemi nejlepšími výkony – 5,91 s, 5,94 s, 5,94 s, přičemž jeho dosavadní osobní rekord ze závodů s oficiální časomírou byl 5,92 s, kterého dosáhl loni na SP v Číně. Honza navíc při jednom z pokusů za 5,94 s měl startovní reakci 0,233 s, což je o více než 0,1 s pomalejší, než je jeho standard a znamená to, že reálný čas s obvyklou startovní reakcí by byl minimálně o 0,1 s rychlejší. Žádný z pokusů navíc nezalezl Honza úplně čistě.

     

    Lidé se nemění, ale jejich zdraví ano, a tak si Hanka do Ostravy přivezla virózu (skutečnou, ne tu prezidentskou). I s ní nejen vyhrála, ale zvládla také své nejlepší životní časy v nominačních závodech – a to 10,53 s a 10,55 s, které jsou o více než dvě desetiny rychlejší než její nejlepší výkon dosažený při loňském nominačním závodě. Tehdy navíc Hanka neměla virus a pořadatelé oficiální časomíru, takže je rozdíl reálně ještě větší. Hanka sice chtěla podstatně rychlejší časy, na které má už teď natrénováno, ale na ty si bude muset počkat až na mezinárodní závody.

     

    Časy se mění, a tak uvidíme, čeho se ještě dočkáme…

     

13. 2. 2020

  • Tady je svět v pořádku: NOVOROČNÍ OPEN Police nad Metují

     

    NOVOROČNÍ OPEN v Polici nad Metují jako obvykle zahájilo závodní sezónu tentokrát už úctyhodným 29. ročníkem. Úctyhodná je i radost, pohoda a přitom skvělá organizace patřící tradičně k tomuto rankingovému závodu, které vytváří místní pořadatelský tým. V Polici je prostě svět ještě v pořádku.

     

    To že je vše na svém místě a dodržují se tradice, neznamená, že se závod nevyvíjí. Letos se změnil jak formát rovněž tradiční warm up party, tak samotné soutěže. Na páteční warm up party totiž dorazilo více než dvacet závodníků, trenérů a členů doprovodu z různých koutů republiky od Liberce přes Písek až po Prostějov. Společně s pořadateli a místními soutěžícími šlo najednou o společenskou akci pro téměř padesát lidí a čtyři kytary, což si vyžádalo změnu výsledkového systému, který se tentokrát nepočítal na panáky, ale na lahve. K vlastnímu závodu pak v sobotu nastoupilo 42 lezců, jimž tentokrát pořadatelé připravili ne tradiční tři, ale hned čtyři kvalifikační cesty.

    Kvalitní výkony na warm up party se v různé míře projevily i na výkonech v soutěži. Za TBTraining se obou částí zúčastnili Hanka Šikulová, Jára Šikula, Kuba Dvořák, Petr Kliger ml. a jako vždy i Tomáš Binter ml.

     

    Skvěle se s pro ni neobvyklými nároky vyrovnala patnáctiletá Hanka Šikulová, která z kvalifikace postupovala ze 3. místa, když se jí nepovedla jedna kvalifikační cesta, ale po vynikajícím výkonu ve finále vybojovala vítězství před Eliškou Novotnou a Natkou Tužovou, které v pátek i v sobotu kvalitně reprezentovaly HO Komorní výtah Liberec.

     

    Pro Tomáše Bintera ml. byly naopak nároky soutěže zcela standardní, ostatně startuje zde každoročně už od roku 2005. Letos byl rozdíl pouze v tom, že měl loni půlroční tréninkovou pauzu a připravovat se začal až na začátku prosince, takže sám netušil, co od sebe může očekávat. Kupodivu zvládl důstojně obě kola a připsal si již své páté vítězství v tomto rankingovém závodě. Za ním skončil nestárnoucí Honza Zíma z HO Kamzík Sedlčany, který však jako vzorný otec absentoval na warm up party, třetí příčku vybojoval Ondra Hašek z HO Komorní výtah Liberec, který naopak už v pátek předváděl výkony na vysoké úrovni.

     

    Servisu TBTraining využívá i Natálka Paarová, která sice warm up party ve svých dvanácti letech překvapivě vynechala, ale přesto (nebo právě proto) dokázala postoupit do finále mezi dospělými. Tam ovšem zaskočila diváky i sama sebe, když se rozhodla lézt pouze po žlutých chytech, takže si cestu ztížila o několik stupňů a spadla v místě, kde krok bez fialového chytu byl prostě mission impossible. I tak ale obsadila výborné 4. místo v absolutním pořadí.

     

    Petr Kliger ml. se vrací po více než roční pauze způsobené vážným zraněním a naplno trénuje teprve pár týdnů. Přesto bez problémů postoupil do finále, kde lezl s převahou až do místa, kde udělal chybu, kterou už nedokázal vyřešit, což pro něj znamenalo 9. pozici.

     

    Hned za ním skončil Jakub Dvořák, který už dlouho působí jako trenér a sám se už na závody nepřipravuje. Dobrý základ mu ale na postup a celkovou 10. příčku stačil.

     

    Jára Šikula ml. v necelých třinácti letech sice obdivuhodně zvládl páteční část akce, ale v sobotu se mu nepovedla jeho první kvalifikační cesta, kterou možná trochu podcenil a v její závěrečné části udělal chybu. To ho bohužel stálo postup do mužského finále, protože tentokrát bylo nezbytné topovat všechny čtyři kvalifikace. Jára tak obsadil 13. místo v absolutním pořadí, což je vzhledem k věku pořád dobrý výsledek, Jára s ním ale spokojen nebyl.

     

    Nezbývá než poděkovat polickým pořadatelům, závodníkům i vynikajícím divákům a těšit se na jubilejní 30. ročník. Protože výsledky závodu nelze na stránkách ČHS nalézt ani tři dny po jeho skončení, nabízíme vám je v odkazu níže na stránkách HK Ostaš, kde jsou spolu s článkem dostupné již od neděle.

     

21. 1. 2020

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2020, Aktualizováno 27. 2. 2020 15:30