aktuálně

  • Hlava a záda:

    ME v lezení na obtížnost a rychlost Edinburgh a MČR mládeže U14 a kategorie B Ostrava

     

    Edinburgh a Ostrava mají společného víc, než by se zdálo. Jsou to na poměry svých zemí velká původně hornická města, v obou se mluví jazykem, který může návštěvníka odjinud uvést v úžas i zmatek a v obou se o prvním říjnovém víkendu konaly závody, jichž se zúčastnili členové skupiny TBT. Ve skotském Edinburghu to bylo už od pátku Mistrovství Evropy v lezení na obtížnost a rychlost, kde reprezentovala Verča Scheuerová v obou disciplínách a Honza Kříž v lezení na rychlost. Ostrava pak v sobotu hostila společné Mistrovství České republiky mládeže do 14 let a kategorie B, kde naši skupinu zastupovala Hanka Šikulová.

     

    Honzu před pár týdny zradila záda tak, že nebyl schopen standardní cestu na rychlost ani vylézt, natož aby na ní mohl závodit. Jenže trenér zastává názor, že tahle skupina není pro slabý, záda člověku nemohou upadnout, protože by mu pak upadla i hlava a dokud může hlava, může i tělo. Proto nastavil Honzovi režim, který jeho zádům pomohl a start na ME mu umožnil, ale o formě se mluvit nedalo.

     

    Jenže Honza je bojovník, hlava mu seděla na krku pevně a dokonce i záda držela, proto se v pátek v kvalifikaci po prvním nepodařeném pokusu nenechal rozhodit, ve druhém se výrazně zlepšil a postoupil do vyřazovacích bojů z 8. místa. V sobotu pak zvládl osmifinále i čtvrtfinále a nevyšla mu až poslední dvě kola, což znamenalo výborné 4. místo. Závod vyhrál Rus Vladislav Deulin.

     

    Verča by naopak Honzovu hlavu potřebovala. Na mistrovství Evropy, kde jí šlo o body do kombinace, se připravovala dokonce i na rychlost, jenže první pokus v kvalifikaci jí stejně jako Honzovi nevyšel a tak chtěla do toho druhého dát všechno. Aby nezaspala na startu, vyrazila už na první pípnutí, což znamenalo ještě rychlejší konec, než by si Verča dokázala představit v tom nejhorším snu. V téhle rychlé disciplíně mezi ženami zvítězila Polka Aleksandra Miroslaw.

     

    Noční můra pro Verču pokračovala i druhý den v kvalifikaci v lezení na obtížnost. V první cestě ji čekal superskok, který zastavil čtrnáct závodnic včetně světových hvězd a kde menší lezkyně prostě neměly šanci. Verča patří společně s Eliškou Novotnou k těm úplně nejmenším a tak obě svorně nedoskočily. Ve druhé cestě je pak čekalo popohození do lišty zamčené jiným chytem, kterou proto bylo nutno přesně trefit – opět přesně to, co si malé závodnice představují, když se chtějí pořádně vyděsit. A tak zde opět Verča s Eliškou sdílely nezvratný osud a rozdělily se o celkové 35. – 37. místo. Mezi ženami zvítězila Slovinka Lucka Rakovec, mezi muži Adam Ondra.

     

    Ostravaci maji kratke zobaky, zato závody měli dlooouuuhé – vyhlášení výsledků mistrovství republiky mladších kategorií skončilo kolem tři čtvrtě na deset, což už jsme léta nezažili. A vůbec bylo znát, že nastává nová doba – závodníci s doprovodem si vzhledem k rozmístění cest v hale mohli vyzkoušet, jak se cítí dobře zakonzervované sardinky, dva funkční záchody na více než 200 lidí daly zavzpomínat na léta, kdy fronta byla běžnou cestou k základním potřebám, moderní trendy v oblasti technologií i pravidel naznačila maminka fotografující na mobil svou dcerku v průchoďáku nazývaném zřejmě ze zvyku izolací a spousta dalších do nedávna na českých závodech nevídaných věcí.

     

    Nestandardními podmínkami se nenechala zaskočit Hanka Šikulová, která podala zcela vyrovnaný výkon – 3. místo v první kvalifikaci, 3. místo ve druhé kvalifikaci, 3. místo ve finále a pochopitelně i celkově. Výsledek určitě dobrý, ale Hanka spokojená nebyla, protože věděla, že mohla zalézt lépe. Jenomže to by také potřebovala Honzovu hlavu a ten ji zatím nechce půjčit – prý mu všichni mohou vlézt na záda…

8. 10. 2019

A zase Verča: Rock Point ČP v boulderingu Praha a Boulderzávody Slaný

 

Verča Scheuerová opravdu ráda závodí, a tak si v uplynulých dvou týdnech nechala zařadit do přípravy na blížící se mistrovství Evropy další dva soutěžní starty. Prvním z nich bylo 3. kolo Rock Point Českého poháru v boulderingu v Praze, kde se přece jen v silné konkurenci musela tréninková zátěž projevit, proto zde Verča skončila tři místa za postupem do finále na 11. příčce. Druhý závod, jímž bylo finále série Boulderzávody ve Slaném, jí vyšel podle očekávání podstatně lépe, když zde vybojovala bronzovou medaili.

27. 9. 2019

  • Sonáta pro zrzku: ME v boulderingu Zakopane a Slovenský pohár v boulderingu Kežmarok

     

    Verča Scheuerová letos změnila barvu své hřívy a stala se zrzkou. Protože pro jinou zrzku už sonátu kdysi někdo vytvořil (kupodivu nenahrál, ale natočil), rozhodla se Verča jako reprezentantka v kombinaci pro svou vlastní sonátu a vyrazila se začínajícím podzimem na kombinační turné po evropských šampionátech. Prvním z nich byl ten bouldrový v polském Zakopanem, kde tentokrát visely medaile opravdu nízko – z nejlepších deseti Evropanů ve světovém poháru chybělo devět mužů a deset žen.

     

    Jenže kvalitních lezců je v Evropě spousta a tak na špičkový výsledek se musí sejít forma (nikoli sonátová, ale sportovní), dobře nastavená hlava (hlavně zevnitř) i správně postavené bouldry. To se v úvodní kvalifikační větě sonáty zrzce úplně nesešlo a tak v prvním boulderu padala z topu, ale zapsala tu jen zónu, ve druhém na top měla téměř s jistotou, ale zapsala opět pouze zónu, ve třetím špatně řešila nástup, ve čtvrtém padala z kroku do zóny a v pátém jí koordinační seskok vůbec nesedl, takže nakonec skončila se dvěma zónami na šest pokusů na 31. místě. Ne že by to bylo vysloveně špatné, ostatně až za Verčou zůstaly např. velké naděje polské kombinace sestry Kalucké, ale Verča měla na víc a tak byla právem zklamaná.

     

    Protože důležitou součástí sonátové formy je kontrast, vyrazila si Verča hned v sobotu spravit chuť na Slovenský pohár v boulderingu do Kežmarku. To se jí povedlo dokonale, když zde vybojovala 2. pozici za Eliškou Adamovskou. Slovenský pohár tak ovládly Češky – sonáta pro Elišku ve finále rozezněla všechny čtyři bouldry, Verča topovala jeden a k tomu přidala tři zóny. Žádná další závodnice už ve finále topový tón nezahrála.

     

    Slovenská věta sonáty Verče stříbrně zacinkala, následovat budou začátkem října věty edinburghské. Mezitím se všechno zbarví – stromy se začnou přizpůsobovat Verčině hřívě, charaktery už se vybarvovat začaly a tak se můžeme těšit na hodně veselou muziku.

12. 9. 2019

  • Křížova cesta: Mistrovství světa dospělých Hachioji a Mistrovství světa mládeže Arco 2019

     

    Mistrovství světa v japonském Hachioji přineslo spoustu radosti všem českým fanouškům soutěžního lezení a skupině TBT zvlášť. Všichni už vědí, že česká superúspěšná výprava získala dvě medaile, tři finálová, pět semifinálových a osm bodovaných míst, přičemž ke zlatu Adama Ondry z lezení na obtížnost přidal stříbro v rychlosti právě náš Honza Kříž, který vybojoval ještě bodovanou pozici v olympijské kombinaci.

     

    Jeho cestu za titulem vicemistra světa v rychlosti netřeba popisovat – každý se na ni mohl podívat v přímém přenosu, pořád si ji může prohlédnout ze záznamu, objevila se v televizním zpravodajství a lze si o ní poslechnout i přečíst si spoustu moudrostí od zasvěcených i nezasvěcených – ti o tom vědí samozřejmě nejvíc.

     

    Ne každý už ale ví, že Honzovi unikla postupová dvacítka v olympijské kombinaci pouze v důsledku organizační chyby, kdy po odhlášení několika lezců nechali pořadatelé dvě skupiny v boulderingu s rozdílným počtem závodníků. A protože se párují výsledky od prvního místa, došlo k tomu, že ti, kteří v první skupině zapsali i dvě zóny, skončili až za těmi, kteří ve druhé skupině měli čistou nulu. Honza byl v první skupině a se dvěma zónami na jedenáct pokusů obsadil 96. místo, zatímco závodníci s nulovým zápisem ze druhé skupiny se rozdělili o 85. pozici. Kombinační matematika vesele hlásí, že kdyby byl Honza ve druhé skupině a do boulderů by vůbec nenastoupil, tak by to na postup v kombinaci stačilo. On však přes dobrý výkon (jako specialista na rychlost zapsal dvě zóny, přičemž Kuba Konečný má ve stejné skupině zóny tři a ve druhé skupině Martin Stráník dvě) skončil o deset míst za lezci s nulovým zápisem.

     

    Navíc mu rozhodčí sporně neuznali nástup do druhého boulderu při třetím pokusu, po němž už měl zónu jistou. Při dalších nástupech v tomhle problému Honza znervózněl a ztratil několik dalších pokusů, ale nakonec zde zónu vybojoval. Kdyby byl ten původní pokus uznán, obratem by ho to posunulo o třináct míst vzhůru a postupovou dvacítku v kombinaci by si tak zajistil. Naopak mu ale omylem zapsali zónu na čtvrtém boulderu, které se ovšem ani nedotkl, takže měl najednou zóny tři a figuroval dokonce na 79. místě. Jenomže koučové české reprezentace jsou poctiví (dle teorie ze seriálu Kosmo to proto nemohou být Češi a už vůbec nemohou Čechy vést), a tak, i když si toho nikdo nevšiml a nikdo neprotestoval, sami došli Jury presidenta na chybu upozornit. Honza se tak vrátil na pozici, na kterou sice výkonem nepatřil, ale při uvedené chybě v rozdělení do skupin mu ji pravidla přisoudila.

     

    Jenže možná existuje cosi jako karma, rovnováha nebo jen prostě platí to, že člověk má svými činy vytvářet takový svět, v jakém by chtěl žít, takže se o pár dní později Honza probojoval k první životní medaili z mistrovství světa dospělých. A jeho 22. místo v kombinaci je zároveň 17. pozicí v redukovaném pořadí, což je jednoznačný signál, že na olympijskou dvacítku, která bude sestavena právě z redukovaného pořadí, výkonnost rozhodně má. A na podzim se to pokusí dokázat!

     

    Zatímco dospělí byli ještě v říši vycházejícího slunce, mládež už zahájila svůj boj o světové tituly ve slunné Itálii. V kvalifikacích, v nichž čeští mládežníci vybojovali rekordních devět semifinálových postupů, nastoupila i naše Hanka Šikulová. A i tady si napřed vybrala svůj díl smůly, když ve své první cestě lezla jako třetí a tak nemohla nic odkoukat a i zde jí rozhodčí omylem zapsali v její druhé cestě vyšší skóre, než jakého ve skutečnosti dosáhla – tento výsledek by ji posunul do semifinále. A opět, aniž by někdo protestoval nebo se snažil problém řešit, tentokrát jiní čeští reprezentační koučové ukázali, že vědí co je fair play (musí to být nějaká úchylka nebo infekce silně rozšířená u českého národního týmu, která se mezi běžnými spoluobčany příliš nevyskytuje a většina vedoucích pracovníků má proti ní vypracovánu silnou imunitu), na problém sami upozornili a Hanku tak vrátili na solidní, leč nepostupovou 44. příčku.

     

    Možná je to ale další Křížova cesta a Hanka se dříve či později dočká velké medaile. V naší skupině tomu věříme.

     

24. 8. 2019

  • Vše se mění, jen změna trvá: EYC Imst 2019

     

    V tradičním dějišti mládežnických závodů, tedy v rakouském Imstu, se i letos konal Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost a na rychlost. Závody zde bývaly vždy perfektně zorganizované, ale ještě před několika lety se zde českým lezcům moc nedařilo.

     

    Ale vše se mění, jen změna výsledků českých lezců (nejen) v Imstu trvá – organizace se letos pořadatelům trochu vymkla, takže od problémů se startovními listinami přes nečekané zvraty v harmonogramu či speciality při jištění se akce propracovala až k vyvrcholení, kdy se nepodařilo vůbec vyhlásit celkové pořadí Evropského poháru mládeže, protože po dvou chybně vyhlášených kategoriích byl ceremoniál raději bez náhrady zrušen. Naopak česká reprezentace si vedla skvěle a se šesti finalisty a třemi medailemi se dostala na vynikající 3. místo v hodnocení národů v lezení na obtížnost – tedy nejvýš v historii této soutěže. Jen pět bodů pak chybělo na domácí Rakousko a skalp velmocí, jimiž jsou v soutěžním lezení Slovinsko či Itálie, opravdu potěší.

     

    Skupinu TBT zde opět reprezentovala pouze Hanka Šikulová, protože Lenka Slezáková následky svého úrazu bude léčit ještě dlouho.

     

    Hanka se musela vyrovnat s nezvykle lehkými cestami, kde každá chyba stojí spoustu míst. V první kvalifikaci lezla výborně až do sekvence, kde bylo nutné udělat nepříjemný spodní kříž. Tenhle krok vyžadoval technické řešení, na které ale přišly soupeřky až po Hance, která startovala jako sedmnáctá celkově a první z našich. Hanka proto dlouho figurovala vysoko ve výsledcích této cesty, ale jak soupeřky na řešení přišly, postupně klesala až na 36. pozici. Ve druhé čistě vytrvalostní cestě s přehledem dolezla dva kroky před top, kde jí ve stropě nejednou úplně došlo. To znamenalo 28. příčku ve druhé kvalifikaci a 34. místo celkově z 60 závodnic.

     

    Závodní kolotoč pokračuje už v neděli 11. srpna, kdy v japonském Hachioji začíná mistrovství světa dospělých ve všech disciplínách a o deset dnů později startuje v italském Arcu mistrovství světa mládeže.

     

6. 8. 2019

  • Zmatená medaile: Světový pohár Villars 2019

     

    Světový pohár ve Villars už přinesl členům TBT ledacos – semifinále, body i jednu ruku, co tleská, ale medaili až dosud ne. Letošní závod, který se konal 4.–6. 7. , jsme navíc obsadili vskutku atypicky – chyběli všichni naši specialisté na obtížnost, takže tu z lezců, kteří se připravují s naší skupinou, startoval pouze Honza Kříž, který kromě „své“ rychlosti usiluje také o body v olympijské kombinaci.

     

    Honza sice od podzimu trénuje dle plánů našeho trenéra a účastní se některých společných tréninků, ale sami nevíme, zda ho k nám do skupiny počítat – dosud jsme jako právoplatné členy brali pouze specialisty na obtížnost, kteří se případně doplňkově věnují i některé z dalších disciplín, takže třeba bouldristy, kteří s námi také trénují, jsme do skupiny nezahrnovali. Honza je však „rychlostník“, který začal trénovat obtížnost i bouldering, aby se stal „kombinátorem“, takže je trochu náš a trochu není. Sami jsme z toho zmateni.

     

    Honza má ale jasno a tak ve Villars v pátek s přehledem postoupil z kvalifikace na rychlost ze 13. místa s časem 6,040 s, v sobotu přes den si v kvalifikaci obtížnosti dolezl pro 96. pozici a večer pak nastoupil do vyřazovacích bojů v rychlosti. V osmifinále si hravě poradil s Číňanem Longem, který byl zmatený z toho, že je jeho soupeř delší, ve čtvrtfinále si nenechal zkřížit cestu bývalým světovým rekordmanem Boldyrevem z Ukrajiny, když si připsal další letošní výkon pod šest vteřin a až v semifinále těsně prohrál s pozdějším vítězem celého závodu Rusem Šikovem. V souboji o bronz se s Francouzem Bassou Mawemem párkrát vystřídali v nečekaných zastávkách, aby zmátli publikum, ale nakonec prokázal víc klidu Honza a vybojoval svou první medaili ve Světovém poháru.

     

    Když si cenný bronz přinesl ze stupňů vítězů, ukázalo se, že z toho, v čem Honza vlastně závodí, nejsme zmateni jenom my – na bronzové placce totiž stálo, že je za lezení na obtížnost. S touhle medailí se Honza vyfotil, ale jako známý poctivec ji pak vrátil a dostal za ni novou, už se správným nápisem.

     

    Další závod Světového poháru v lezení na obtížnost i na rychlost začíná už ve čtvrtek v Chamonix. Aby Honza nikoho nezmátl, bude tentokrát startovat pouze v lezení na rychlost. Kromě něj nastoupí naše reprezentace téměř v nejsilnější sestavě, škoda jen, že Lenka Slezáková místo závodění může jen léčit následky nárazu na tvrdé bouldrové dopadiště. Právě Lenka totiž už v Chamonix dokázala bodovat a formu letos měla životní.

     

    Držíme všem našim reprezentantům palce!

     

9. 7. 2018

  • Cesty: EYC Saint Pierre en Faucigny

     

    Týden po prvním kole Evropského poháru mládeže v lezení na obtížnost, které se konalo ve Švýcarsku, následovalo kolo druhé, které hostilo francouzské městečko Saint Pierre en Faucigny. Tam ke svému druhému reprezentačnímu startu nastoupila za naši skupinu pouze Hanka Šikulová v kategorii B, protože naši další zástupkyni v mládežnických kategoriích Lenku Slezákovou v době odjezdu do Francie teprve po deseti dnech propustili z nemocnice a vypadá to, že bude mimo závodní kolotoč až do konce sezóny. Ale Lenka je bojovnice a i když chodí o berlích, už začala trénovat a je na cestě k návratu.

     

    Hanka si cest všeho druhu užila víc než dost – tu mezi Švýcarskem a Francií si zkrátila přes Liberec, kde vybojovala medaili na Olympiádě dětí a mládeže. Ve Švýcarsku si zkusila závodní cesty od Christiana Bindhammera, v Liberci od Vildy Chejna a ve Francii ji čekalo dílo Laurenta Laporta.

     

    Hanka začínala v cestě č. 2, kde si skvěle poradila s nepříjemnou sekvencí za malé chyty, která později zastavila Martinu Dušánkovou a Karolínu Gendovou. Další pasáž vyžadovala povinné kroky za paty, s nimiž má Hanka vzhledem k bolavým kolenům problémy. Dvakrát patu založit zvládla, potřetí už místo bolestivého pohybu Hanka raději zvolila dynamický přepad do dírky, kterou však přesně netrefila a následoval pád. To znamenalo 27. místo z 48 startujících v této cestě. Druhá kvalifikace obsahovala hned v první třetině náročný dvojskok, který shodil čtrnáct závodnic včetně Karolíny Gendové a Martiny Dušánkové. Několik lezkyň pak našlo statické řešení přes patu, která se sice těžko zakládala, ovšem pokud se to podařilo, nebylo třeba skákat. Hanka o tomhle řešení věděla, ale raději zvolila dvojskok, který však těsně nevyšel. Pro Hanku to znamenalo dělenou 31.–44. pozici v cestě a 33. celkově. Hanka se proti minulému reprezentačnímu startu zlepšila, ovšem k tomu, aby zalezla své maximum, ji čeká ještě dlouhá cesta.

     

    Skvělých výsledků dosáhly hned tři české reprezentantky – v Hančině kategorii B to byla Markéta Janošová, která zvládla dvojskok v první kvalifikaci i technické nástrahy té druhé a ve finále vybojovala vynikající třetí místo. Trochu jí pomohly některé soupeřky, když ignorovaly modrý kříž ve finálové cestě, ale i znalost pravidel patří ke kvalitám špičkového závodníka a podobným problémům by měli, stejně jako v případě českého týmu, předejít mezinárodní koučové. Mezi juniorkami svou první reprezentační medaili získala po vynikajícím výkonu stříbrná Eliška O. Novotná a těsně za stupni vítězů skončila čtvrtá Eliška Adamovská. Jen kousek za postupem do finále pak zůstala v kategorii A výborně lezoucí Míša Smetanová.

     

    Přejeme českým závodníkům, ať se jim daří ve všech dalších cestách.

2. 7. 2019

  • Tři věty: EYC Ostermundingen, ODM Liberec, AMČR Brno

     

    Tři závody ve čtyřech dnech absolvovali členové skupiny TBT. O víkendu se ve švýcarském Ostermundingenu konal první letošní Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost, v pondělí se pak v Liberci mládežničtí lezci v kategorii B utkali o medaile na Olympiádě dětí a mládeže a v úterý hostilo Brno v rámci Českých akademických her Akademické mistrovství České republiky v boulderingu.

     

    Stalo se toho spoustu a kdybychom měli všechno popsat, informační lavina by mohla čtenáře zavalit. Myslíme hlavně na bezpečnost, proto každé události věnujeme pouze tři (ale často dost rozvité) věty.

    Evropský pohár v Ostermundingenu byl vůbec prvním reprezentačním startem Hanky Šikulové. Nervozita Hanku hodně svázala a tak i když 36. místo na debut není vůbec špatné, ostatně Lenka Slezáková skončila při své reprezentační premiéře na 33. pozici, Hanka má určitě na víc, což se pokusí předvést už o tomto víkendu při dalším kole EYC ve Francii. Závod přinesl českým barvám tři finále –bronzovou medaili vybojovala v juniorské kategorii Eliška Adamovská, pátá místa si vylezli rovněž juniorka Eliška Novotná a v kategorii B další z rodu Adamovských Adam.

     

    V neděli se Hanka přesunula o téměř tisíc kilometrů východněji do Liberce, kde v pondělí nastoupila na Olympiádě dětí a mládeže. V rámci této prestižní akce Českého olympijského výboru se v lezení na obtížnost závodilo vůbec poprvé a kvalifikace i finále přenášela Česká televize. V přímém přenosu tak Hanka vybojovala ve finále bronz za Markétou Janošovou a Karolínou Gendovou, což je výborný výsledek – na ještě lepší by Hanka potřebovala hlavně víc klidu.

     

    V úterý se v Brně utkali v rámci Českých akademických her o mistrovské tituly vysokoškoláci. Verča Scheuerová vyhrála kvalifikaci, ve finále pak hodně bojovala s bouldery, kde její malá výška byla handicapem opravdu výrazným, a tak to nakonec stačilo na stříbrnou medaili o jediný pokus na top za Monikou Jakubcovou. Tomáš Binter ml. si přijel zazávodit v rámci odpočinkově­‑ozdravného režimu, druhé místo z kvalifikace za vítězným bouldrovým reprezentantem Štěpánem Volfem potvrdil stříbrem i ve finále a odjel se zase věnovat odpočinku, diplomce a státnicím…

     

    Lenka Slezáková strávila už více než týden v nemocnici, má za sebou první operaci a všichni čekáme, co bude dál. Držíme Lence palce, aby se rychle a hlavně úplně uzdravila. A protože všechno zlé je k něčemu dobré, snad její zranění aspoň přispěje k větší péči o bezpečnost na všech závodech.

     

26. 6. 2019

Lenka Slezáková se vážně zranila

 

Lenka Slezáková se v sobotu při závodech na pražském Výstavišti vážně zranila, když ve finále spadla z topu třetího boulderu. Rychlá záchranná služba ji s komplikovaným poškozením kolene odvezla do nemocnice na Bulovce, kde je od té doby hospitalizována a ve středu ji čeká operace.

 

Lenka se chtěla závodu zúčastnit v rámci vyladění na sérii mezinárodních závodů v lezení na obtížnost, kde patřila v juniorské i dospělé kategorii k největším českým nadějím. Lenka byla letos ve výborné formě, což potvrdila i v sobotní kvalifikaci, kterou vyhrála před Janou Ondřejovou a Editou Vopatovou, když jako jediná vylezla všech deset boulderů. Ve finále pak přišel pád a zranění, které si podle aktuálních zpráv vyžádá zřejmě několik operací.

 

O příčinách takto vážného úrazu je v tuto chvíli zbytečné spekulovat, Lence už to stejně nepomůže. Držme jí proto všichni palce, ať se operace podaří, Lenka se rychle zotaví a vše se obejde bez následků.

 

18. 6. 2019

  • Štafeta: Český pohár v lezení na obtížnost Svitavy

     

    Závody ve Svitavách si bez Míry Doseděla ještě před dvěma lety těžko někdo dokázal představit. A tak když se poslední den roku 2017 Míra odešel věnovat nebeským lezcům, nikoho nepřekvapilo, že se v roce 2018 závody ve Svitavách nekonaly. Mírovi by ale bylo určitě líto, kdyby Svitavy s jeho odchodem zmizely ze soutěžní mapy a tak se letos Český pohár do Svitav vrátil – štafetu v nelehké pozici ředitele závodu převzal Mírův syn Honza, na přípravě se podílela celá Dosedělovic rodina a kamarádi z oddílu i odjinud.

     

    Organizačně závody zvládli na jedničku, škoda jen, že trochu podcenili nutnost zajistit moderní chyty i výhody profesionálního moderátora a že do velké svitavské haly na lezecké závody tradičně nechodí moc diváků. Ale pro mladého ředitele závodu jsou to cenné zkušenosti, které příště určitě uplatní.

     

    Štafetu svitavských stavěčů, kteří se tradičně musejí vyrovnávat s oldschool chyty i nepříliš převislou stěnou převzali tentokrát Denis Pail s Vildou Chejnem a opět to neměli vůbec jednoduché. Výsledkem byly pro všechny kategorie až moc lehké kvalifikace, dobře trefené finálovky pro muže a ženy a zbytečně těžká finálová cesta společná pro chlapce i dívky kategorie B, kde se většina závodníků a závodnic řadila v pár krocích.

     

    Za skupinu TBT nastoupili specialisté na obtížnost Lenka Slezáková, Verča Scheuerová, Hanka Šikulová a Tomáš Binter, které doplnil „rychlostník“ bojující o nominaci v kombinaci Honza Kříž, jenž se s námi také připravuje.

     

    Nejlépe si vedla naše nejmladší členka Hanka Šikulová, startující v kategorii B prvním rokem. Úvodní kvalifikační cestu sice vlastně předlézala, protože byla nalosována jako první závodnice a nutno říci, že ji to před startem dost znervóznilo, ale v cestě si počínala zkušeně a s klidem ji topovala. Ve druhé kvalifikaci spadla těsně pod topem a postupovala tak ze 3. místa. Ve finále pak sice zvládla silové dynamo nad strůpkem, které shodilo hned čtyři soupeřky, ale následující krok zkusila opět dynamicky popohodit a další chyt jí nezabral. To znamenalo celkovou 3. pozici, když druhá Karolína Gendová tenhle krok vyřešila technicky a spadla o krok výš. Vítězka Markéta Janošová zvládla oba problémy a dolezla v této cestě ze všech nejdál – dokonce podstatně výš, než vítěz mezi kluky ve stejné kategorii, jímž byl obvykle nepřekonatelný Adam Adamovský, nicméně i tak jí k topu zbýval ještě pořádný kus cesty.

     

    Tomáš jel do Svitav bez velkých očekávání. Ani ne proto, že po posledním závodě v Ostravě a následujícím krátkém tréninku v Hangáru celý týden sotva lezl – nemohl nejen trénovat, ale ani chodit (i když v Ostravě měl pocit, že je zcela v pořádku, což tak zjevně nebylo), ale hlavně proto, že svitavská stěna mu nesedí a nikdy se mu tu nedařilo. Není v tom žádná mystika, ale málo převislé profily, které generují plazivé cesty bez šance na dynamické a silové lezení, které mu vyhovuje. První lehkou kvalifikaci snadno topoval, ve druhé pěkně zahřáté cestě, do níž nastupoval jako jeden z posledních, podcenil krok do topu, z něhož sklouzl, takže postupoval z dělené 6. příčky. Finálovka byla přesně taková, jaká se dala očekávat – vyrovnaná s nepříjemným téměř kolmým lezením po stále stejných otevřených lištách bez těžkého kroku, ale také bez možnosti polevit v koncentraci. Přesně tohle Tomáš neumí a tak to na víc než 5. místo nestačilo, když od čtvrté pozice ho dělil pouze výsledek z kvalifikace. Vítězem se stal Vojta Trojan před Štěpánem Volfem a Šimonem Potůčkem. Tomáš si ze Svitav odváží aspoň titul nejstaršího účastníka…

     

    Lenka naopak jela do Svitav natěšená – závod v Ostravě vyhrála, v pondělí odmaturovala na samé jedničky, odpočinula si a cítila formu. Tu také prezentovala v kvalifikacích, které pro ni byly tak lehké, že v nich spadnout nedokázala ani přes sázku, která jí to měla zkomplikovat. O první pozici se tak dělila se třemi dalšími závodnicemi, jež také topovaly obě cesty. Ve finále Lenka dlouho vypadala, že si jde s jistotou pro medaili a jedinou otázkou je barva kovu, pak ji ale zaskočil krok ve výlezu do kolmice, kde při své výšce nedokázala zvednout nohu na stup a náhradní řešení, které nakonec vymyslela, ji zamklo v pozici, z níž už se nedalo odlézt. Konečná 8. příčka mezi ženami a 5. mezi juniorkami jsou nejhoršími Lenčinými výsledky z tuzemských závodů vůbec a tuhle nechtěnou štafetu tak převzala od Tomáše po jeho ostravském vystoupení.

     

    Verča začala dobře a první kvalifikaci bez větších problémů topovala. Jenže před druhou cestou znervózněla, lezla ji pomalu a opatrně, takže nakonec nedotáhla dynamický kříž, na který určitě měla. Na postup do finále to nestačilo a Verča si tak odváží z téměř domácí stěny 10. místo.

     

    Honza Kříž v první kvalifikaci nenašel správnou pozici nohou na krok nesoucí jeho jméno, což ho stálo postup, protože ve druhé cestě zalezl stejně, jako závodníci, kteří se do finále probojovali. Celková 15. pozice v nejpomalejší disciplíně je ale pro tohoto rychlostního specialistu určitě solidním výsledkem.

     

    Svitavský podnik byl také posledním nominačním závodem do reprezentace v lezení na obtížnost a v kombinaci – nominaci si zajistila Lenka a Hanka v lezení na obtížnost i Honza a Verča v kombinaci. Tomáš se po sedmi letech v dospělé reprezentaci a dalších třech letech v mládežnických výběrech letos nenominoval, ač byl dobře připraven, ale to bylo jasné už po prvních dvou závodech – fatální chybu ve skvěle rozjeté finálovce na Smíchově a indispozici v Ostravě už prakticky nešlo vyrovnat, natož na stěně, která mu rozhodně nenahrává. To však ke sportu patří – podstatně menší výpadky stály letos reprezentaci mezi dospělými třeba Elišku Novotnou a v mládeži pak Marka Jeligu, kteří jsou vynikajícími lezci a rozhodně neměli špatnou formu.

     

    Štafetu teď přeberou mezinárodní závody. Tím nejbližším je Evropský pohár mládeže v lezení na obtížnost ve švýcarském Ostermundingenu, kde se představí mezi juniorkami Lenka a v kategorii B Hanka, pro kterou to bude reprezentační debut.

     

4. 6. 2019

  • Premiéry: Český pohár v lezení na obtížnost Ostrava

     

    Na Hlubině je vše na svém místě, a tak sem závodníci opět po roce přijeli mezi těžní věže rubat body a těžit medaile. Závody tradičně dobré, letos vylepšené o nové moderní chyty. Kvalifikace lehčí, finálovky přesně trefené a závodníci perfektně rozřazení – pro stavěče Denise Paila, Vildu Chejna a Martina Chytila výborná vizitka. Pozorní rozhodčí a výborní jističi už jsou v Ostravě standardem.

     

    Všechno je jednou poprvé a tenhle závod přinesl naší skupině premiér hned několik.

     

    Poprvé v životě vybojovala zlato mezi ženami Lenka Slezáková. Do Ostravy přijela na rozdíl od smíchovského poháru, před nímž si užila maturitní písemky, s čistou hlavou a celý den lezla prostě skvěle. V kvalifikacích dva topy, ve finále s jistotou došla až tři chyty pod top, kde jen těsně nedotáhla dynamo do malého vrutu. Za ní skončila Eliška Adamovská, která finálovou cestu lezla podstatně pomaleji a pozici na krok, z něhož spadla Lenka, hledala tak dlouho, až jí došel čas, třetí místo patří Míše Smetanové. Výborný výkon kromě prvenství mezi ženami pro Lenku pochopitelně znamenal i vítězství mezi juniorkami, kam Lenka věkem stále patří, druhá byla opět Eliška Adamovská a třetí Sabina Večeřová.

     

    Poprvé získala medaili v kategorii B (14–15 let) i Hanka Šikulová, která nás po nevydařeném začátku sezóny před dvěma měsíci požádala o pomoc a od té doby se připravuje s naší skupinou. V Ostravě jí kromě trenéra přispěli radami Lenka i Tomáš a Hanka jim za to předvedla, že závodit umí. V první kvalifikaci topovala, ve druhé spadla z chytu, kam se dostala jako první ze závodnic ve své kategorii a který se pak Markéta Janošová a Karolína Gendová rozhodly vynechat, čímž problém vyřešily. Z kvalifikace tak postupovala ze třetí pozice, kterou potvrdila i ve finále, když spadla z kroku do malého spoďáku v závěru cesty. Šlo by to ještě dál, ale řešení přes patu, které by to umožnilo, Hanka používá nerada, protože ji u toho bolí kolena a spoďák nad hlavou v dynamickém kroku zkrátka neudržela. Vítězkou v kategorii B se stala Markéta Janošová před Karolínou Gendovou.

     

    Žádnou velkou premiéru neprožila Verča Scheuerová. Ta ráno před závodem ohlásila, že se cítí špatně a myslí si, že to tak i dopadne. Moc se nemýlila – konečné 11. místo sice není žádné neštěstí, ale ani důvod k radosti.

     

    Naopak Tomáš Binter ml. měl v Ostravě premiér celou řadu. Ač se cítil dobře a rozhodně není špatně připraven, v první kvalifikaci zbytečně spadl v nepříjemném přepadu, který byl ale zároveň prvním krokem, kde vůbec spadnout mohl. Druhou cestu pak pod tlakem zkazil sice výš, ale rovněž dost nepochopitelně – vlastně v prvním menším problému. Jeho výsledná 13. pozice v kvalifikaci znamenala, že Tomáš byl prvním nepostupujícím do finále. Poprvé od roku 2011 tak v závodech Českého poháru Tomáš nepostoupil z kvalifikace a vinou zbytečné chyby ve finále předchozího smíchovského závodu si tak připsal i svou nejhorší dvojici výsledků v po sobě jdoucích tuzemských závodech opět od uvedeného roku, kdy věkem patřil ještě mezi juniory. Šlo rovněž o jeho nejhorší výsledek ze závodů v Ostravě – loni zde byl druhý, předloni mezi českými lezci třetí. Prostě premiérová radost.

     

    Příští závod Českého poháru v lezení na obtížnost hostí na začátku června Svitavy – poprvé bez Míry Doseděla… Tak držte palce nejen závodníkům, ale i pořadatelům.

     

1. 5. 2019

  • Cvakání je radost: Český pohár v lezení na obtížnost SmíchOFF

     

    Téměř přesně po roce se Český pohár v lezení na obtížnost opět vrátil na pražský SmíchOFF. Závod měl už tradiční OFF úroveň, která znamená vysoký standard: vynikající jističe, přesné rozhodčí, kvalitní cesty po svěťákových chytech, on­‑line výsledky, profesionálního moderátora, televizi, osvětlenou stěnu, velkou rozlezovku a spoustu dalších věcí, které opět koordinovali ředitelka závodu Marie, šéfka rozhodčích Eva a provozní Libor. Regulérnost jako vždy zajišťovali soutěžní činovníci ČHS, kteří měli kromě jiného tentokrát na starosti rekordních 144 závodníků.

     

    Každý rok přijdou organizátoři závodů na OFFu s nějakou novinkou – tentokrát měli poprvé na českých závodech lezci soutěžící mezi dospělými k dispozici videopředlez.

     

    Za skupinu TBT nastoupili Lenka Slezáková, Verča Scheuerová a Tomáš Binter ml.

     

    Kvalifikace se nepovedla Verče – v první cestě nedotáhla krok na poslední strukturu, ve druhé po dlouhém nátahu nevyřešila dobře nohy, což pro ni v součtu znamenalo nepostupové dělené 10.–11. místo.

     

    Tomáš začal dobře – přestože nastupoval do první kvalifikace jako třetí v pořadí, s přehledem ji topoval. Ve druhé ho zastavil krok z malé lišty na výlezové hraně, takže do finále postupoval z dělené 5. pozice. Finálovou cestu lezl s neuvěřitelnou převahou, divákům zamával z chytu, který měli někteří lezci problém udržet a s jistotou kráčel vzhůru. Pocit převahy se mu nakonec vymstil, když se v místě, kde už řada soupeřů bojovala o každý krok, rozhodl křížem cvaknout expresku, kterou mohl zapnout až z dalších chytů a pak bez návratu do výchozí pozice či přídrže pokračoval rovnou dál. Dlouhý krok ale nedotáhl a bylo po závodě – celková 11. příčka a 9. místo z českých lezců není žádná radost. Z tohoto chytu cvakal expresku už jen druhý Martin Stráník a vítězný Kuba Konečný, ale ani je nenapadlo to po cvaknutí rovnou zvednout – oba se vrátili, přibrali přídrž srovnali se a pak pokračovali. Tomáš cestu hodinu po závodě zkusil znovu a i bez bez rozlezení si potvrdil, že měl dolézt úplně jinam…

     

    Lenka v první kvalifikaci dopádlovala na výlezovou hranu, kde už jí došlo. V té druhé si pak zřejmě chtěla užít cvakání, když v nejpřevislejší části několikrát začala nabírat lano a pak ho zase zahodila, až si nakonec nakoupila tak, že jí nezbývalo, než udělat pár kroků a spadnout. To ale nebyl radostem s expreskami konec – ve finálové cestě totiž Lenka v rozhodujícím místě oba cvakací chyty přelezla (zřejmě aby vyrovnala Tomášův skvělý nápad), musela se vracet, cvaknout se jí pak nepodařilo ani na třikrát a když už to vypadalo kriticky, nakonec lano do expresky dostala. Přestože tam nechala opravdu všechny síly, dokázala ještě zabojovat a nakonec si dolézt pro 4. pozici mezi ženami a 3. příčku mezi juniorkami.

     

    Teď se budeme učit cvakat a za měsíc to zase zkusíme v Ostravě…

30. 3. 2019

  • Tak daleko, tak blízko: Rock Point Český pohár a Slovenský pohár v boulderingu Žilina

     

    Do Žiliny, kde se konal společný závod Rock Point Českého poháru a Slovenského poháru v boulderingu, měla řada českých a hlavně moravských závodníků blíž, než do Jeseníku. Samotná soutěž byla určitě pro všechny účastníky zajímavou zkušeností, protože si mohli srovnat rozdíly mezi boulderingem u nás a na Slovensku.

     

    Stejně jako v Jeseníku zde nechyběly dvě nebouldristky z naší skupiny – Lenka Slezáková a Verča Scheuerová, které výlet za hranice pojaly jako součást přípravy na blížící se závody v lezení na obtížnost a Verča samozřejmě i jako součást kombinačního klání.

     

    Lenka to měla do Žiliny blízko a v kvalifikaci byla jako doma – ze šesti boulderů zapsala pět topů na šest pokusů a šest zón na osm pokusů, přičemž poslední boulder, který měl poměrně těžký dvojskok pod topem, už ani moc netrápila, protože bylo jasné, že to na finále vyjít musí. Vyšlo to ze třetího místa celkově a druhého mezi českými závodnicemi – za Eliškou Adamovskou a Slovenkou Vandou Michalkovou. Mezi juniorkami, které měly závod bez finále, to stačilo na druhé místo za Eliškou Adamovskou.

     

    Verča to naopak měla do Žiliny daleko, ale i ona vlétla do kvalifikace skvěle a dlouho to vypadalo, že finále je blízko. Rychle vylezla čtyři bouldery na sedm pokusů, stejný počet pokusů potřebovala na pět zón a bylo jasné, že jakýkoli další zápis znamená postup. Jenže pak se ukázalo, že s její výškou už může být všechno daleko – chyběl jí buď top, na který by musela dotáhnout dvojskok, který ale ze všech závodnic zvládly pouze Eliška Adamovská a Vanda Michalková, nebo aspoň zóna na bouldru se specifickým nástupem. Na dvojskok si Verča nevěřila, a tak trápila problém, který vyžadoval pověsit se hlavou dolů, opřít nohy nad hlavou o nástupní oblinu, potom je stále nad hlavou přemístit na madlo, kde se dalo zašpičkovat, za netopýra přidat ruce k nohám a pak už bylo prakticky hotovo. Pro vyšší bylo špičkovací madlo blízko a zóna vysloveně zadarmo, pro malé ale příliš daleko a tak tenhle krok neudělala z malých závodnic žádná. Jedinou variantou pro miniatury bylo z nástupu spustit nohy dolů, dát patu za jeden z nástupních chytů a zkoušet doskočit na madlo dynamem zespodu. To se podařilo jedinkrát podobně (ne)vysoké Elišce Novotné hned druhým pokusem, která tím zapsala zónu, jenže udělala chybu v kroku do topu a tak to zkoušela ještě asi dvacetkrát, ale už se jí to nikdy nepovedlo. Verče se to nepovedlo vůbec, takže zónu, která by jí jakýmkoli pokusem posunula do finále, nezapsala, a postup, který se zdál být blízko, zmizel v nedohlednu.

     

    Ve finále Lenka prvním pokusem snadno dokráčela až pod top, na který díky své výšce téměř dosáhla z pozice, kterou ale stavěči pro poslední krok nezamýšleli. Protože byl top tak blízko, Lenka tohle řešení vyzkoušela ještě několikrát, než přišla na to, že top je ještě daleko, i když je blízko. Pátým pokusem těsně před koncem časového limitu boulder vylezla, ale pořádně si přitom nabrala. Další problém se musel lézt přes odtlak do levého ramene, které má Lenka zraněné. Když zjistila, že to jinak nepůjde, zkusila to přes bolest a tím pro ni závod prakticky skončil – v dalších dvou boulderech bojovala, ale únava i bolest už jí moc nedovolily. I tak skončila na 6. místě celkově a 5. z českých lezkyň, což pro ni zároveň znamenalo nominaci do boulderové reprezentace mezi ženami i juniorkami. Lenka ale v boulderingu zatím reprezentovat nechce…

     

    Mezi muži jsme opět neměli žádného pravověrného člena specializujícího se na obtížnost, ale dva borci, kteří s námi trénují podle trenérových plánů, se i v tomto závodě objevili.

     

    Bouldrista Kuba Rázek sice v kvalifikaci demonstroval vynikající formu, ale také schopnost úplně zbytečně vyhazovat pokusy prakticky na každém boulderu, takže deset minut před koncem měl na svém kontě pět topů na osmnáct pokusů a pět zón na deset pokusů. Z průběžných výsledků vyplývalo, že když na posledním boulderu Kuba zapíše zónu, finále, kam postupovalo osm českých mužů, mu neunikne. Kuba už to ale nestihl a tak obsadil celkově 14. pozici jako 10. z Čechů hned za Štěpánem Stráníkem, který měl o pokus na topy méně a o pokus na zóny více.

     

    Honza Kříž jako rychlostní specialista nastoupil ke svému druhému bouldrovému pohárovému závodu. Vylezl jeden boulder způsobem, který stavěči rozhodně nezamýšleli, protože pro Honzu nic není daleko, k tomu přidal dvě zóny, když další top byl opravdu blízko – Honza z něj několikrát spadl. Nakonec si připsal celkovou 36. pozici z 55 závodníků a 23. mezi Čechy.

     

    Další bouldrové soutěže jsou daleko, pohárový závod v lezení na obtížnost už blízko…

21. 3. 2019

  • Čím to je, čím to je? Nominační závod v lezení na rychlost Brno

     

    Brněnská stěna Duro v sobotu 9. března stejně jako v minulých letech pořádala nominační závod v lezení na rychlost. Protože skupina TBT nemá žádné rychlostní specialisty, nikdy jsme tento závod neobsazovali, ale letos tomu bylo jinak. Na otázku čím to je, je jednoduchá odpověď – s olympiádou přišlo i kombinační šílenství a tak si Verča Scheuerová, která kdysi rychlost lezla, šla po bouldrovém finále v Jeseníku ověřit, kolik z rychlostních dovedností zapomněla.

     

    Standardní cestu lezla Verča naposled před více než čtyřmi lety, proto věnovala přípravě skutečně maximum – čtrnáct dní před závodem zajela na víkend do Brna odbouldrovat v Hangáru a dvakrát si přitom zašla standardku vyzkoušet…

     

    Přestože na sobotní závod v rychlosti Verča vyladila vytrvalostním tréninkem, aby se připravila na tvrdou konkurenci v blížících se závodech v lezení na obtížnost, nečekaně na Duru vybojovala 3. místo za rychlostními specialistkami Hankou Křížovou a Terezou Cibulkovou s téměř půlvteřinovým náskokem před další rychlostní specialistkou Denisou Mercovou. Navíc si udělala osobní rekord, při němž byla o více než dvě vteřiny rychlejší, než když v téhle disciplíně na standardní cestě závodila před čtyřmi lety naposled – a to od té doby kromě dvou zmíněných letošních tréninků standardku nezkoušela. Jak zpívají No Name: Čím to je, čím to je?

14. 3. 2019

  • Začátek: Rock Point Český pohár v boulderingu Jeseník

     

    Pohárová sezóna začala prvním podnikem Rock Point Českého poháru v boulderingu v Jeseníku, který byl zároveň nominačním závodem do reprezentace. Závod měl jedinou vadu – totiž že do Jeseníku je daleko skutečně odkudkoli – snad i z Jeseníku… Jinak to ale byla parádní akce se vším všudy, která úroveň nominačních závodů zase o něco posunula. Byly zde špičkové bouldery, přesní rozhodčí, skvělá organizace, projekce průběžných výsledků i v kvalifikacích, tribuna pro diváky, profesionální moderátor, scénické svícení, zajímavý doprovodný program, live stream, televize – zkrátka skvělá show.

     

    Posunula se rovněž výkonnostní úroveň – dokonce tak, že postup do finále tentokrát unikl třeba i druhé ženě loňského bouldrového poháru Elišce Novotné. Utéct si ho ale nenechaly členky skupiny TBT Lenka Slezáková a Verča Scheuerová, přestože se obě zaměřují na lezení na obtížnost a bouldering berou pouze jako trénink.

     

    Lenka se rozhodla si začátek neusnadnit a první polovinu kvalifikace dělala všechno proto, aby nepostoupila, protože ji pocit, že je na tom dobře a tak by to přece mělo jít samo, shazoval i z těch lehčích boulderů. Pak si to ale srovnala v hlavě, zabrala a výsledkovou kartu nakonec odevzdávala před koncem časového limitu, protože věděla, že finále už má jisté a chtěla ušetřit síly. I tak to stačilo nejen na postup ze 6. místa, ale také na celkovou 3. pozici mezi juniorkami, které měly závod bez finále.

     

    Verča naopak trpělivě postupně sbírala topy a zóny, na některé se potřebovala napřed trochu unavit, aby je lezla uvolněně, o jejím postupu ze 7. příčky však také už před koncem kvalifikace nebylo pochyb.

     

    Ve finále pak Lenka reálně měla na všechny čtyři bouldery, ale na prvním nestihla včas vymyslet lehčí dolez, na třetím udělala chybu v prvním pokusu v kroku do topu a v těch dalších už jí docházely síly. Za to na dvojce a čtyřce předvedla doslova koncert a vybojovala tak mezi ženami vynikající 3. místo za Eliškami Adamovskou a Bulenovou.

     

    Pro Verču s jejími 153 centimetry byl první boulder mission impossible, na dvojce potom strávila v prvním pokusu víc času, než normálně potřebuje na cestu s lanem a pak už jí chyběly síly na cokoli dalšího. Konečné 8. místo je ale i tak v dané konkurenci určitě solidním výsledkem.

     

    Mezi muži jsme tentokrát neměli žádného pravověrného člena specializujícího se na obtížnost, ale dva borci, kteří s námi trénují podle trenérových plánů, se v závodě objevili.

     

    Kuba Rázek jako bouldrový specialista do finále také postoupil, ale vinou řady chyb a z toho vyplývající spousty pokusů se v kvalifikaci unavil tak, že se ve finále už nemohl ani hnout a skončil na 12. pozici.

     

    Honza Kříž se jako rychlostní specialista zkouší připravit na kombinaci, proto v Jeseníku nastoupil ke svému prvnímu životnímu závodu Českého poháru v boulderingu a nevedl si na začátek vůbec špatně. Vylezl dva bouldry a tři zóny, což mu vyneslo bodovanou 26. příčku ze 43 startujících.

     

    Vlastně nikdo nezačal sezónu úplně špatně, tak uvidíme, zda má pravdu Platón, když tvrdí, že „začátek je ta nejdůležitější součást každé práce.“

     

7. 3. 2018

  • Kdo se bojí, nesmí doPolice: NOVOROČNÍ OPEN Police nad Metují

     

    NOVOROČNÍ OPEN v Polici nad Metují jako každý rok otevřelo novou sezónu – tentokrát již 28. ročníkem. Závod, který má v DNA pohodu, krásné cesty, skvělou atmosféru a také povinnou warm up party, kde pořadatelé i závodníci testují svou odolnost v různých oblastech.

     

    Letos některé tradiční účastníky z různých koutů republiky odradil v zimě kupodivu padající sníh a překvapivě řadu místních lezců zřejmě strach z ethanolové intoxikace nepustil na warm up party. Ale kdo se bojí, nesmí do Police, takže se v předvečer závodu s pořadatelským top teamem sešli hlavně ti, kteří to na Ostaš určitě nemají blízko – jak Tomáš Binter a Kuba Dvořák ze skupiny TBTraining, tak prakticky kompletní OŠteam ve složení Lucka Švecová, Bára Houšková, Albert Musil i sám protivínsko-písecký guru Ondra Švec. Čest místních závodníků zachraňoval Jirka Trnovský řečený Trnda.

     

     

    Party se jako obvykle vydařila – nechyběly otlemené huby, platíčka s neznámou jantarovou tekutinou ani kytary. Tentokrát scházela pouze ozdoba, kterou při posledním setkání v prostoru pizzerie rozbalil předseda – totiž jeho speciální barový parkůr. Předseda však prý nacvičuje novou bouldrovou sekvenci až na příští ročník a tak se všichni, včetně jeho dcery zvané „Nezletilá“ a fotokronikáře (skoropaparazziho) Bonatiho, máme na co těšit.

     

    Ale hlavně se opět potvrdilo, že kvalitní příprava v předvečer závodu má dobrý vliv na výkon – téměř všichni soutěžící účastníci warm up party se druhý den dostali do finále, i když holky měly cestu poměrně snadnou. Jedinou nepostupující výjimkou byl guru Oš, který to ovšem udělal schválně, aby po svém vynikajícím výkonu na party, kde oslňoval nejen svou kytarovou virtuozitou, ale i kouzelnou schopností nechat mizet předměty, nedemotivoval jako trenér superman své svěřence ještě při závodě.

     

    Jak tedy dopadli účastníci náročného předzávodního meetingu v samotném Open? Mezi muži Tomáš vyhrál, Albert skončil třetí a vybojoval tak svou první medaili mezi dospělými v závodě započítávaném do rankingu, Kuba přes svůj status nelezoucího zombie zemřel na 6. místě, Trnda na 10. pozici zapsal svou první finálovou účast a guru OŠ si zahrál bluesovou dvanáctku. Mezi ženami dotančila Lucka na 5., Nezletilá na 6. a Bára, které to ve finále smolně uklouzlo, na 7. příčku.

     

    Na letošní NOVOROČNÍ OPEN budeme opět všichni s láskou vzpomínat – hlavně ve chvílích, kdy nás před důležitými závody strachy přejde smích. Ale kdo se bojí…

     

18. 1. 2019

  • Rok 2018 je za námi, začíná sezóna 2019: co nejvíc potěší…

     

    Rok se zase sešel s rokem a my přemýšlíme, jak návštěvníky našeho webu skutečně potěšit. Je to ale těžká věc – shrnovat výsledky minulé sezóny nemá velký smysl – kdo je sleduje, tak je zná, kdo je nesleduje, toho asi nezajímají. A pak nám to došlo – nic nepotěší člověka tak, jako neštěstí druhého. A tak vám předkládáme seznam největších neštěstí v rámci skupiny TBT v roce 2018.

     

    Petr spadl v létě při výškových pracích ze střechy a vážně se zranil.

    Tomáš se oženil.

    Martin odjel do Číny.

    Kuba se zdravotně úplně rozpadl a stal se z něj zombie.

    Verča se udržela na Matfyz.

    Lenka nastoupila do maturitního ročníku.

     

    Máte radost? Tak abychom vám ji mohli trochu zkazit, což potěší zase nás, je třeba dodat následující.

     

    Petr intenzivně rehabilituje a chystá se na návrat k lezení.

    Tomáš se Slívou působí šťastně a vesele si spolu lezou.

    Martin se letos vrátí.

    Kuba pracuje na zmrtvýchvstání.

    Verča stíhá studium i trénink a ještě se tváří skromně.

    Lenka vše zvládá s úsměvem a nadhledem.

     

    Soutěžní sezóna začíná už o víkendu opět závodem závodů, jímž je 28. ročník rankingového NOVOROČNÍho OPEN v Polici nad Metují. Na tenhle podnik až do loňského roku, kdy muselo hned několik členů start vynechat, vždy jezdila naše skupina v téměř nejsilnější sestavě, letos ale kromě ženáče Tomáše a zombie Kuby budou chybět všichni. Nicméně na povinné warm up party to bude i tak sestava velmi silná…

     

     

9. 1. 2019

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2019, Aktualizováno 08. 10. 2019 23:10