aktuálně

  • Premiéry: Český pohár v lezení na obtížnost Ostrava

     

    Na Hlubině je vše na svém místě, a tak sem závodníci opět po roce přijeli mezi těžní věže rubat body a těžit medaile. Závody tradičně dobré, letos vylepšené o nové moderní chyty. Kvalifikace lehčí, finálovky přesně trefené a závodníci perfektně rozřazení – pro stavěče Denise Paila, Vildu Chejna a Martina Chytila výborná vizitka. Pozorní rozhodčí a výborní jističi už jsou v Ostravě standardem.

     

    Všechno je jednou poprvé a tenhle závod přinesl naší skupině premiér hned několik.

     

    Poprvé v životě vybojovala zlato mezi ženami Lenka Slezáková. Do Ostravy přijela na rozdíl od smíchovského poháru, před nímž si užila maturitní písemky, s čistou hlavou a celý den lezla prostě skvěle. V kvalifikacích dva topy, ve finále s jistotou došla až tři chyty pod top, kde jen těsně nedotáhla dynamo do malého vrutu. Za ní skončila Eliška Adamovská, která finálovou cestu lezla podstatně pomaleji a pozici na krok, z něhož spadla Lenka, hledala tak dlouho, až jí došel čas, třetí místo patří Míše Smetanové. Výborný výkon kromě prvenství mezi ženami pro Lenku pochopitelně znamenal i vítězství mezi juniorkami, kam Lenka věkem stále patří, druhá byla opět Eliška Adamovská a třetí Sabina Večeřová.

     

    Poprvé získala medaili v kategorii B (14–15 let) i Hanka Šikulová, která nás po nevydařeném začátku sezóny před dvěma měsíci požádala o pomoc a od té doby se připravuje s naší skupinou. V Ostravě jí kromě trenéra přispěli radami Lenka i Tomáš a Hanka jim za to předvedla, že závodit umí. V první kvalifikaci topovala, ve druhé spadla z chytu, kam se dostala jako první ze závodnic ve své kategorii a který se pak Markéta Janošová a Karolína Gendová rozhodly vynechat, čímž problém vyřešily. Z kvalifikace tak postupovala ze třetí pozice, kterou potvrdila i ve finále, když spadla z kroku do malého spoďáku v závěru cesty. Šlo by to ještě dál, ale řešení přes patu, které by to umožnilo, Hanka používá nerada, protože ji u toho bolí kolena a spoďák nad hlavou v dynamickém kroku zkrátka neudržela. Vítězkou v kategorii B se stala Markéta Janošová před Karolínou Gendovou.

     

    Žádnou velkou premiéru neprožila Verča Scheuerová. Ta ráno před závodem ohlásila, že se cítí špatně a myslí si, že to tak i dopadne. Moc se nemýlila – konečné 11. místo sice není žádné neštěstí, ale ani důvod k radosti.

     

    Naopak Tomáš Binter ml. měl v Ostravě premiér celou řadu. Ač se cítil dobře a rozhodně není špatně připraven, v první kvalifikaci zbytečně spadl v nepříjemném přepadu, který byl ale zároveň prvním krokem, kde vůbec spadnout mohl. Druhou cestu pak pod tlakem zkazil sice výš, ale rovněž dost nepochopitelně – vlastně v prvním menším problému. Jeho výsledná 13. pozice v kvalifikaci znamenala, že Tomáš byl prvním nepostupujícím do finále. Poprvé od roku 2011 tak v závodech Českého poháru Tomáš nepostoupil z kvalifikace a vinou zbytečné chyby ve finále předchozího smíchovského závodu si tak připsal i svou nejhorší dvojici výsledků v po sobě jdoucích tuzemských závodech opět od uvedeného roku, kdy věkem patřil ještě mezi juniory. Šlo rovněž o jeho nejhorší výsledek ze závodů v Ostravě – loni zde byl druhý, předloni mezi českými lezci třetí. Prostě premiérová radost.

     

    Příští závod Českého poháru v lezení na obtížnost hostí na začátku června Svitavy – poprvé bez Míry Doseděla… Tak držte palce nejen závodníkům, ale i pořadatelům.

     

1. 5. 2019

  • Cvakání je radost: Český pohár v lezení na obtížnost SmíchOFF

     

    Téměř přesně po roce se Český pohár v lezení na obtížnost opět vrátil na pražský SmíchOFF. Závod měl už tradiční OFF úroveň, která znamená vysoký standard: vynikající jističe, přesné rozhodčí, kvalitní cesty po svěťákových chytech, on­‑line výsledky, profesionálního moderátora, televizi, osvětlenou stěnu, velkou rozlezovku a spoustu dalších věcí, které opět koordinovali ředitelka závodu Marie, šéfka rozhodčích Eva a provozní Libor. Regulérnost jako vždy zajišťovali soutěžní činovníci ČHS, kteří měli kromě jiného tentokrát na starosti rekordních 144 závodníků.

     

    Každý rok přijdou organizátoři závodů na OFFu s nějakou novinkou – tentokrát měli poprvé na českých závodech lezci soutěžící mezi dospělými k dispozici videopředlez.

     

    Za skupinu TBT nastoupili Lenka Slezáková, Verča Scheuerová a Tomáš Binter ml.

     

    Kvalifikace se nepovedla Verče – v první cestě nedotáhla krok na poslední strukturu, ve druhé po dlouhém nátahu nevyřešila dobře nohy, což pro ni v součtu znamenalo nepostupové dělené 10.–11. místo.

     

    Tomáš začal dobře – přestože nastupoval do první kvalifikace jako třetí v pořadí, s přehledem ji topoval. Ve druhé ho zastavil krok z malé lišty na výlezové hraně, takže do finále postupoval z dělené 5. pozice. Finálovou cestu lezl s neuvěřitelnou převahou, divákům zamával z chytu, který měli někteří lezci problém udržet a s jistotou kráčel vzhůru. Pocit převahy se mu nakonec vymstil, když se v místě, kde už řada soupeřů bojovala o každý krok, rozhodl křížem cvaknout expresku, kterou mohl zapnout až z dalších chytů a pak bez návratu do výchozí pozice či přídrže pokračoval rovnou dál. Dlouhý krok ale nedotáhl a bylo po závodě – celková 11. příčka a 9. místo z českých lezců není žádná radost. Z tohoto chytu cvakal expresku už jen druhý Martin Stráník a vítězný Kuba Konečný, ale ani je nenapadlo to po cvaknutí rovnou zvednout – oba se vrátili, přibrali přídrž srovnali se a pak pokračovali. Tomáš cestu hodinu po závodě zkusil znovu a i bez bez rozlezení si potvrdil, že měl dolézt úplně jinam…

     

    Lenka v první kvalifikaci dopádlovala na výlezovou hranu, kde už jí došlo. V té druhé si pak zřejmě chtěla užít cvakání, když v nejpřevislejší části několikrát začala nabírat lano a pak ho zase zahodila, až si nakonec nakoupila tak, že jí nezbývalo, než udělat pár kroků a spadnout. To ale nebyl radostem s expreskami konec – ve finálové cestě totiž Lenka v rozhodujícím místě oba cvakací chyty přelezla (zřejmě aby vyrovnala Tomášův skvělý nápad), musela se vracet, cvaknout se jí pak nepodařilo ani na třikrát a když už to vypadalo kriticky, nakonec lano do expresky dostala. Přestože tam nechala opravdu všechny síly, dokázala ještě zabojovat a nakonec si dolézt pro 4. pozici mezi ženami a 3. příčku mezi juniorkami.

     

    Teď se budeme učit cvakat a za měsíc to zase zkusíme v Ostravě…

30. 3. 2019

  • Tak daleko, tak blízko: Rock Point Český pohár a Slovenský pohár v boulderingu Žilina

     

    Do Žiliny, kde se konal společný závod Rock Point Českého poháru a Slovenského poháru v boulderingu, měla řada českých a hlavně moravských závodníků blíž, než do Jeseníku. Samotná soutěž byla určitě pro všechny účastníky zajímavou zkušeností, protože si mohli srovnat rozdíly mezi boulderingem u nás a na Slovensku.

     

    Stejně jako v Jeseníku zde nechyběly dvě nebouldristky z naší skupiny – Lenka Slezáková a Verča Scheuerová, které výlet za hranice pojaly jako součást přípravy na blížící se závody v lezení na obtížnost a Verča samozřejmě i jako součást kombinačního klání.

     

    Lenka to měla do Žiliny blízko a v kvalifikaci byla jako doma – ze šesti boulderů zapsala pět topů na šest pokusů a šest zón na osm pokusů, přičemž poslední boulder, který měl poměrně těžký dvojskok pod topem, už ani moc netrápila, protože bylo jasné, že to na finále vyjít musí. Vyšlo to ze třetího místa celkově a druhého mezi českými závodnicemi – za Eliškou Adamovskou a Slovenkou Vandou Michalkovou. Mezi juniorkami, které měly závod bez finále, to stačilo na druhé místo za Eliškou Adamovskou.

     

    Verča to naopak měla do Žiliny daleko, ale i ona vlétla do kvalifikace skvěle a dlouho to vypadalo, že finále je blízko. Rychle vylezla čtyři bouldery na sedm pokusů, stejný počet pokusů potřebovala na pět zón a bylo jasné, že jakýkoli další zápis znamená postup. Jenže pak se ukázalo, že s její výškou už může být všechno daleko – chyběl jí buď top, na který by musela dotáhnout dvojskok, který ale ze všech závodnic zvládly pouze Eliška Adamovská a Vanda Michalková, nebo aspoň zóna na bouldru se specifickým nástupem. Na dvojskok si Verča nevěřila, a tak trápila problém, který vyžadoval pověsit se hlavou dolů, opřít nohy nad hlavou o nástupní oblinu, potom je stále nad hlavou přemístit na madlo, kde se dalo zašpičkovat, za netopýra přidat ruce k nohám a pak už bylo prakticky hotovo. Pro vyšší bylo špičkovací madlo blízko a zóna vysloveně zadarmo, pro malé ale příliš daleko a tak tenhle krok neudělala z malých závodnic žádná. Jedinou variantou pro miniatury bylo z nástupu spustit nohy dolů, dát patu za jeden z nástupních chytů a zkoušet doskočit na madlo dynamem zespodu. To se podařilo jedinkrát podobně (ne)vysoké Elišce Novotné hned druhým pokusem, která tím zapsala zónu, jenže udělala chybu v kroku do topu a tak to zkoušela ještě asi dvacetkrát, ale už se jí to nikdy nepovedlo. Verče se to nepovedlo vůbec, takže zónu, která by jí jakýmkoli pokusem posunula do finále, nezapsala, a postup, který se zdál být blízko, zmizel v nedohlednu.

     

    Ve finále Lenka prvním pokusem snadno dokráčela až pod top, na který díky své výšce téměř dosáhla z pozice, kterou ale stavěči pro poslední krok nezamýšleli. Protože byl top tak blízko, Lenka tohle řešení vyzkoušela ještě několikrát, než přišla na to, že top je ještě daleko, i když je blízko. Pátým pokusem těsně před koncem časového limitu boulder vylezla, ale pořádně si přitom nabrala. Další problém se musel lézt přes odtlak do levého ramene, které má Lenka zraněné. Když zjistila, že to jinak nepůjde, zkusila to přes bolest a tím pro ni závod prakticky skončil – v dalších dvou boulderech bojovala, ale únava i bolest už jí moc nedovolily. I tak skončila na 6. místě celkově a 5. z českých lezkyň, což pro ni zároveň znamenalo nominaci do boulderové reprezentace mezi ženami i juniorkami. Lenka ale v boulderingu zatím reprezentovat nechce…

     

    Mezi muži jsme opět neměli žádného pravověrného člena specializujícího se na obtížnost, ale dva borci, kteří s námi trénují podle trenérových plánů, se i v tomto závodě objevili.

     

    Bouldrista Kuba Rázek sice v kvalifikaci demonstroval vynikající formu, ale také schopnost úplně zbytečně vyhazovat pokusy prakticky na každém boulderu, takže deset minut před koncem měl na svém kontě pět topů na osmnáct pokusů a pět zón na deset pokusů. Z průběžných výsledků vyplývalo, že když na posledním boulderu Kuba zapíše zónu, finále, kam postupovalo osm českých mužů, mu neunikne. Kuba už to ale nestihl a tak obsadil celkově 14. pozici jako 10. z Čechů hned za Štěpánem Stráníkem, který měl o pokus na topy méně a o pokus na zóny více.

     

    Honza Kříž jako rychlostní specialista nastoupil ke svému druhému bouldrovému pohárovému závodu. Vylezl jeden boulder způsobem, který stavěči rozhodně nezamýšleli, protože pro Honzu nic není daleko, k tomu přidal dvě zóny, když další top byl opravdu blízko – Honza z něj několikrát spadl. Nakonec si připsal celkovou 36. pozici z 55 závodníků a 23. mezi Čechy.

     

    Další bouldrové soutěže jsou daleko, pohárový závod v lezení na obtížnost už blízko…

21. 3. 2019

  • Čím to je, čím to je? Nominační závod v lezení na rychlost Brno

     

    Brněnská stěna Duro v sobotu 9. března stejně jako v minulých letech pořádala nominační závod v lezení na rychlost. Protože skupina TBT nemá žádné rychlostní specialisty, nikdy jsme tento závod neobsazovali, ale letos tomu bylo jinak. Na otázku čím to je, je jednoduchá odpověď – s olympiádou přišlo i kombinační šílenství a tak si Verča Scheuerová, která kdysi rychlost lezla, šla po bouldrovém finále v Jeseníku ověřit, kolik z rychlostních dovedností zapomněla.

     

    Standardní cestu lezla Verča naposled před více než čtyřmi lety, proto věnovala přípravě skutečně maximum – čtrnáct dní před závodem zajela na víkend do Brna odbouldrovat v Hangáru a dvakrát si přitom zašla standardku vyzkoušet…

     

    Přestože na sobotní závod v rychlosti Verča vyladila vytrvalostním tréninkem, aby se připravila na tvrdou konkurenci v blížících se závodech v lezení na obtížnost, nečekaně na Duru vybojovala 3. místo za rychlostními specialistkami Hankou Křížovou a Terezou Cibulkovou s téměř půlvteřinovým náskokem před další rychlostní specialistkou Denisou Mercovou. Navíc si udělala osobní rekord, při němž byla o více než dvě vteřiny rychlejší, než když v téhle disciplíně na standardní cestě závodila před čtyřmi lety naposled – a to od té doby kromě dvou zmíněných letošních tréninků standardku nezkoušela. Jak zpívají No Name: Čím to je, čím to je?

14. 3. 2019

  • Začátek: Rock Point Český pohár v boulderingu Jeseník

     

    Pohárová sezóna začala prvním podnikem Rock Point Českého poháru v boulderingu v Jeseníku, který byl zároveň nominačním závodem do reprezentace. Závod měl jedinou vadu – totiž že do Jeseníku je daleko skutečně odkudkoli – snad i z Jeseníku… Jinak to ale byla parádní akce se vším všudy, která úroveň nominačních závodů zase o něco posunula. Byly zde špičkové bouldery, přesní rozhodčí, skvělá organizace, projekce průběžných výsledků i v kvalifikacích, tribuna pro diváky, profesionální moderátor, scénické svícení, zajímavý doprovodný program, live stream, televize – zkrátka skvělá show.

     

    Posunula se rovněž výkonnostní úroveň – dokonce tak, že postup do finále tentokrát unikl třeba i druhé ženě loňského bouldrového poháru Elišce Novotné. Utéct si ho ale nenechaly členky skupiny TBT Lenka Slezáková a Verča Scheuerová, přestože se obě zaměřují na lezení na obtížnost a bouldering berou pouze jako trénink.

     

    Lenka se rozhodla si začátek neusnadnit a první polovinu kvalifikace dělala všechno proto, aby nepostoupila, protože ji pocit, že je na tom dobře a tak by to přece mělo jít samo, shazoval i z těch lehčích boulderů. Pak si to ale srovnala v hlavě, zabrala a výsledkovou kartu nakonec odevzdávala před koncem časového limitu, protože věděla, že finále už má jisté a chtěla ušetřit síly. I tak to stačilo nejen na postup ze 6. místa, ale také na celkovou 3. pozici mezi juniorkami, které měly závod bez finále.

     

    Verča naopak trpělivě postupně sbírala topy a zóny, na některé se potřebovala napřed trochu unavit, aby je lezla uvolněně, o jejím postupu ze 7. příčky však také už před koncem kvalifikace nebylo pochyb.

     

    Ve finále pak Lenka reálně měla na všechny čtyři bouldery, ale na prvním nestihla včas vymyslet lehčí dolez, na třetím udělala chybu v prvním pokusu v kroku do topu a v těch dalších už jí docházely síly. Za to na dvojce a čtyřce předvedla doslova koncert a vybojovala tak mezi ženami vynikající 3. místo za Eliškami Adamovskou a Bulenovou.

     

    Pro Verču s jejími 153 centimetry byl první boulder mission impossible, na dvojce potom strávila v prvním pokusu víc času, než normálně potřebuje na cestu s lanem a pak už jí chyběly síly na cokoli dalšího. Konečné 8. místo je ale i tak v dané konkurenci určitě solidním výsledkem.

     

    Mezi muži jsme tentokrát neměli žádného pravověrného člena specializujícího se na obtížnost, ale dva borci, kteří s námi trénují podle trenérových plánů, se v závodě objevili.

     

    Kuba Rázek jako bouldrový specialista do finále také postoupil, ale vinou řady chyb a z toho vyplývající spousty pokusů se v kvalifikaci unavil tak, že se ve finále už nemohl ani hnout a skončil na 12. pozici.

     

    Honza Kříž se jako rychlostní specialista zkouší připravit na kombinaci, proto v Jeseníku nastoupil ke svému prvnímu životnímu závodu Českého poháru v boulderingu a nevedl si na začátek vůbec špatně. Vylezl dva bouldry a tři zóny, což mu vyneslo bodovanou 26. příčku ze 43 startujících.

     

    Vlastně nikdo nezačal sezónu úplně špatně, tak uvidíme, zda má pravdu Platón, když tvrdí, že „začátek je ta nejdůležitější součást každé práce.“

     

7. 3. 2018

  • Kdo se bojí, nesmí doPolice: NOVOROČNÍ OPEN Police nad Metují

     

    NOVOROČNÍ OPEN v Polici nad Metují jako každý rok otevřelo novou sezónu – tentokrát již 28. ročníkem. Závod, který má v DNA pohodu, krásné cesty, skvělou atmosféru a také povinnou warm up party, kde pořadatelé i závodníci testují svou odolnost v různých oblastech.

     

    Letos některé tradiční účastníky z různých koutů republiky odradil v zimě kupodivu padající sníh a překvapivě řadu místních lezců zřejmě strach z ethanolové intoxikace nepustil na warm up party. Ale kdo se bojí, nesmí do Police, takže se v předvečer závodu s pořadatelským top teamem sešli hlavně ti, kteří to na Ostaš určitě nemají blízko – jak Tomáš Binter a Kuba Dvořák ze skupiny TBTraining, tak prakticky kompletní OŠteam ve složení Lucka Švecová, Bára Houšková, Albert Musil i sám protivínsko-písecký guru Ondra Švec. Čest místních závodníků zachraňoval Jirka Trnovský řečený Trnda.

     

     

    Party se jako obvykle vydařila – nechyběly otlemené huby, platíčka s neznámou jantarovou tekutinou ani kytary. Tentokrát scházela pouze ozdoba, kterou při posledním setkání v prostoru pizzerie rozbalil předseda – totiž jeho speciální barový parkůr. Předseda však prý nacvičuje novou bouldrovou sekvenci až na příští ročník a tak se všichni, včetně jeho dcery zvané „Nezletilá“ a fotokronikáře (skoropaparazziho) Bonatiho, máme na co těšit.

     

    Ale hlavně se opět potvrdilo, že kvalitní příprava v předvečer závodu má dobrý vliv na výkon – téměř všichni soutěžící účastníci warm up party se druhý den dostali do finále, i když holky měly cestu poměrně snadnou. Jedinou nepostupující výjimkou byl guru Oš, který to ovšem udělal schválně, aby po svém vynikajícím výkonu na party, kde oslňoval nejen svou kytarovou virtuozitou, ale i kouzelnou schopností nechat mizet předměty, nedemotivoval jako trenér superman své svěřence ještě při závodě.

     

    Jak tedy dopadli účastníci náročného předzávodního meetingu v samotném Open? Mezi muži Tomáš vyhrál, Albert skončil třetí a vybojoval tak svou první medaili mezi dospělými v závodě započítávaném do rankingu, Kuba přes svůj status nelezoucího zombie zemřel na 6. místě, Trnda na 10. pozici zapsal svou první finálovou účast a guru OŠ si zahrál bluesovou dvanáctku. Mezi ženami dotančila Lucka na 5., Nezletilá na 6. a Bára, které to ve finále smolně uklouzlo, na 7. příčku.

     

    Na letošní NOVOROČNÍ OPEN budeme opět všichni s láskou vzpomínat – hlavně ve chvílích, kdy nás před důležitými závody strachy přejde smích. Ale kdo se bojí…

     

18. 1. 2019

  • Rok 2018 je za námi, začíná sezóna 2019: co nejvíc potěší…

     

    Rok se zase sešel s rokem a my přemýšlíme, jak návštěvníky našeho webu skutečně potěšit. Je to ale těžká věc – shrnovat výsledky minulé sezóny nemá velký smysl – kdo je sleduje, tak je zná, kdo je nesleduje, toho asi nezajímají. A pak nám to došlo – nic nepotěší člověka tak, jako neštěstí druhého. A tak vám předkládáme seznam největších neštěstí v rámci skupiny TBT v roce 2018.

     

    Petr spadl v létě při výškových pracích ze střechy a vážně se zranil.

    Tomáš se oženil.

    Martin odjel do Číny.

    Kuba se zdravotně úplně rozpadl a stal se z něj zombie.

    Verča se udržela na Matfyz.

    Lenka nastoupila do maturitního ročníku.

     

    Máte radost? Tak abychom vám ji mohli trochu zkazit, což potěší zase nás, je třeba dodat následující.

     

    Petr intenzivně rehabilituje a chystá se na návrat k lezení.

    Tomáš se Slívou působí šťastně a vesele si spolu lezou.

    Martin se letos vrátí.

    Kuba pracuje na zmrtvýchvstání.

    Verča stíhá studium i trénink a ještě se tváří skromně.

    Lenka vše zvládá s úsměvem a nadhledem.

     

    Soutěžní sezóna začíná už o víkendu opět závodem závodů, jímž je 28. ročník rankingového NOVOROČNÍho OPEN v Polici nad Metují. Na tenhle podnik až do loňského roku, kdy muselo hned několik členů start vynechat, vždy jezdila naše skupina v téměř nejsilnější sestavě, letos ale kromě ženáče Tomáše a zombie Kuby budou chybět všichni. Nicméně na povinné warm up party to bude i tak sestava velmi silná…

     

     

9. 1. 2019

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2019, Aktualizováno 1. 5. 2019 22:20