aktuálně

  • Cherchez la femme: SP Kranj 26.–27. 11. 2016

     

    Světový pohár v Kranji tu je už přes 20 let. Je, ale možná už nebude, protože duše závodu, skvělý organizátor a horolezecká legenda Tomo Česen končí. Proč? Cherchez la femme, pardieu! Kdyby náhodou někdo nerozuměl, protože mu chybí kousek toho vzdělání, Alexandra Dumase nečetl a francouzštině neholduje, ať použije webový překladač – ale pozor, občas může být tento překlad matoucí, jako ostatně spousta „informací“ z internetu.

     

    Letos se v Kranji sešlo nezvykle silné startovní pole, přece jen nikdo ze světové špičky nechtěl přijít o tento závod s tradičně skvělou atmosférou – co kdyby to bylo opravdu naposled? Ze skupiny TBT sem původně měli jet všichni reprezentanti, ale Lenka Slezáková se nakonec odhlásila pro únavu z dlouhé a náročné sezóny a vzhledem k tomu, co všechno ve svých šestnácti letech v tomto roce zvládla, to bylo velmi rozumné rozhodnutí. Ze stejného důvodu se odhlásil i Martin Jech, ale čínské tamtamy přinesly zprávu, že příčiny jsou jinde. Nejenže Martin uvažuje o tom, že se místo závodníka stane profesionálním Číňanem, ale navíc prý našel dívku svého srdce, která splňuje veškeré Martinovy požadavky na ideální ženu: je krásná, s obdivuhodnými sekundárními pohlavními znaky a hlavně s Martinem souzní i duševně, protože stejně jako on vyznává Maův kult a čínský komunismus. Od takového děvčete se do kapitalisticky zpozdilého Slovinska skutečně odjet nedá!

    Gábina Vrablíková naopak mohla odjet do Kranje bez problémů, protože spřízněnou duši vzhledem ke své povaze asi nikdy nenajde a těla vhodná ke spříznění jsou všude na světě. Obsah nádoby na jejím krku jí ale závod dost znechutil – v první kvalifikační cestě se před silovým krokem do stropu nezdržovala stavěním druhé nohy, ona je přece daleko silnější, než nějaké Rakušanky či Francouzky a klidně by to dala i bez nohou! A skoro to vyšlo, ale jenom skoro – dělené 44. místo v cestě bylo od jejích letošních semifinálových úspěchů dost daleko. A tak hned po dolezení všem (jako již mnohokrát) důrazně sdělila, že už závodit nebude. Slyšel to i její anděl strážný, zaradoval se a odlétl na zaslouženou dovolenou. Gábina ale nakonec přece jen nastoupila do druhé cesty, vyřešila výborně první kritické místo přes nenáviděnou velkou oblinu, v další problematické sekvenci se rozhodla vyměnit nohy, i když to nebylo nutné, ale chtěla, aby byl krok jistý – jenže zapomněla, že strážný anděl je na dovolené a tak jí při výměně noha uklouzla a důvod k oslavě byl na světě – dělěné 45. místo v cestě a 48. pozice celkově.

     

    Mezi ženami se představila i Iva Vejmolová. Ta letos hodně bojovala se zdravotními problémy, takže poslední závod SP byl jejím prvním reprezentačním startem v roce 2016. Zdravá se ale necítila ještě ani v Kranji a obsadila zde celkovou 42. příčku.

     

    Tomáš Binter ml. se už po zdravotní pauze dostal silově do původního stavu, teď by to ještě chtělo do původního stavu uvést silovou vytrvalost – chybí mu k tomu sotva dva měsíce tréninku. A podle toho to taky v Kranji vypadalo: na rozlezovce sice přebouldroval pár finalistů, ale v cestách se cítil jako píchlá pneumatika – s každým krokem měknul. Začínal v cestě č. 2, kde si to ještě trochu zkomplikoval několika chybami a definitivně ho zastavilo, když přelezl místo na cvakání expresky, což znamenalo 57. místo v cestě. V kvalifikaci č. 1 měl pak naštěstí dole dost síly na to, aby překonal děsivá místa, která zastavila třeba semifinalisty letošních závodů SP Teklese, Berganta či Firnenburga, ale postupně mu docházelo, takže na víc než 54. pozici v cestě a 59. příčku celkově to nestačilo.

     

    Kuba Dvořák si nechal koleno vrtat a kde jinde se dá lépe po operaci rozlézt, než na Světovém poháru… Koleno sice drželo, ale ruce už méně, přece jen by to po operaci chtělo ještě chvíli trénovat, jenže to by už bylo po sezóně. Kubovi se navíc lezlo hůř, než v předzávodním týdnu, zřejmě podcenil nutnou lihovou léčbu. V kvalifikaci č. 2, kde začínal, už mu chyběla síla na další krok, takže jeho výkon stačil na 62. místo v cestě. V kvalifikaci č. 1 se pak nijak nemazal s nepříjemným dlouhým krokem z obliny do obliny, místo technických fines zvolil nekompromisní dynamo, na jehož konci mu nekompromisně ujela noha a i když druhou oblinu ještě chytil, bez nohou jí kupodivu neudržel. To pro Kubu znamenalo 64. pozici v cestě a 63. místo celkově.

     

    Závody se nikomu z nás prostě nepovedly, ale jak je blízko ze semifinále do závěru výsledkových listin, si v Kranji ověřilo dost lezců: Soléne Amoros tu byla 47. (v Chamonix letos 13.), Claudia Ghisolfi 44., Martin Tekles 58. a velký malý Ramón skončil daleko za postupem do semifinále…

     

    A je po sezóně. Ještě relaxační týden ve skalách, pak chvíle odpočinku a začínáme trénovat na tu další. A kdyby měl někdo pocit, že má definitivně po sezóně, tak cherchez la femme…

28. 11. 2016

  • MSJ Guangzhou – bouldering: Chtělo by to bouldristy…

     

    Program Mistrovství světa mládeže v čínském Guangzhou pokračoval soutěžemi v lezení na rychlost a v boulderingu. V rychlosti nestartoval žádný z českých závodníků, k soutěži v boulderingu nastoupili kromě Zbyška Černohouse všichni naši reprezentanti, ač jsou specialisty na obtížnost a tak bouldrují jen v rámci tréninku a závodí v této disciplíně jen výjimečně. Nedaly se tedy čekat žádné zázraky.

     

    Ale zázrak přece jen přišel, i když ne ve formě výsledků českých lezců. To jen počasí zakouzlilo ve čtvrtek tak, že musely být zrušeny už rozběhnuté kvalifikace chlapců ve všech kategoriích a IFSC nakonec rozhodla o tom, že do sobotního semifinále postoupí všichni přihlášení chlapci ve všech kategoriích. Naši zástupci Kuba Konečný i Vojta Trojan měli už v tu chvíli odlezeno a vzhledem k vývoji výsledků to pro ně bylo určitě dobře.

     

    Páteční bouldrová kvalifikace dívek přinesla další bodované místo Verče Scheuerové, když vybojovala 29. pozici se 2 topy na 6 pokusů a 2 zónami na 5 pokusů. To je v konkurenci nejlepších světových juniorek a při její nebouldrově malé postavě rozhodně úspěch a Verčiny body z obou disciplín se budou české výpravě v konečném účtování hodit. Na postup do semifinále to sice nestačilo, ale je třeba ocenit, jak se Verča dokázala připravit na vrchol sezóny – semifinále v lezení na obtížnost a body z boulderingu na juniorském mistrovství světa od ní určitě málokdo čekal. Když připočteme, že jako jediná ze čtyř českých juniorek dokázala postoupit do semifinále na juniorském mistrovství Evropy, byla její mezinárodní sezóna velmi úspěšná a obětované české závody stály určitě za to.

    Další zástupkyně naší skupiny Lenka Slezáková v kategorii A na body nedosáhla a skončila na33. místě, když si připsala 1 top na 1. pokus a 4 zóny na 15 pokusů. Lenka svůj výkon hodnotí takto: „Chybí mi zkušenosti… Jeden boulder byl naprosto lehký, takže 1 top mám :). Jinak to bylo všechno lezitelné, většinou jsem to spíš nevymyslela, vymyslela v posledních sekundách nebo spadla z topu. Aspoň zónu mám ale všude a dobře jsem si tam zaskákala, takže super.“

     

    Kvůli boulderingu ale Lenka na MSJ neletěla a že bude v této disciplíně startovat, se rozhodla až na poslední chvíli. Zkušenosti z tohoto závodu se hodí, ale při Lenčině formě je přece jen škoda, že v semifinále obtížnosti vinou smůly při cvakání i stavěčsky nezvládnuté cesty nemohla svou formu stoprocentně prodat. I tak byl její výkon velmi kvalitní a celá sezóna parádní…

     

    Body pročeskou výpravu získala Eliška Adamovská v kategorii B, když obsadila dělenou 28.–29. příčku s 1 topem na 2 pokusy a 4 zónami na 11 pokusů. Eliška, která po zdravotní pauze trénuje teprve od konce srpna, je také specialistka na obtížnost a její vystoupení na MSJ je vzhledem k tréninkovému výpadku nad očekávání.

     

    Slovenská členka naší výpravy Vanda Michalková se z kvalifikace do semifinále v kategorii B probojovala, když postoupila z 18. místa se 2 topy na 9 pokusů a 4 zónami na 20 pokusů. Vanda na rozdíl od našich reprezentantů úspěšně kombinuje obtížnost a bouldering, letos dokonce dokázala vyhrát závod Evropského poháru mládeže v boulderingu a tak byl pro ni postup z kvalifikace téměř povinností, ale bouldering je ošemetná loterie a tak byla Vanda ráda, že to zvládla.

     

    V sobotu ráno se místo zrušené kvalifikace chlapců konala „semifikace“, tedy kříženec kvalifikace a semifinále ve všech chlapeckých kategoriích. Znamenalo to, že se lezlo dle pravidel semifinále, tedy jen na čtyřech boulderech, ale startovali zde všichni přihlášení závodníci.

     

    V kategorii A skončil Kuba Konečný na velmi dobré dělené 19.–20. pozici s 1 topem na 1. pokus a 2 zónami na 2 pokusy a přinesl tak české výpravě po svém skvělém vystoupení v obtížnosti další body. Vojta Trojan na bodovaná místa nedosáhl a obsadil 38. místo s 1 topem na 7 pokusů a 3 zónami na 11 pokusů.

     

    Slovenská část výpravy si připsala body díky Peterovi Kuricovi v kategorii B, který vybojoval 24. příčku, když se mu nepodařilo topovat a jeho záznam obsahuje 3 zóny na 18 pokusů.

     

    Posledním želízkem československé výpravy tak byla v ohni dívčího semifinále kategorie B Vanda Michalková. Té se zde bohužel nepodařilo topovat, přesto si se 3 zónami na 5 pokusů proti kvalifikaci o místo polepšila a obsadila konečné 17. místo.

     

    Zítřejší finále v boulderingu tak bude podle očekávání bez české a bohužel i bez slovenské účasti.

12. 11. 2016

  • MSJ Guangzhou: Bramborová medaile pro Kubu a palec dolů pro stavěče

     

    Na MSJ v Guangzhou se dnes z českých reprezentantů ze semifinále v lezení na obtížnost probojoval jen Kuba Konečný, který ve finále obsadil vynikající 4. místo. Kuba měl určitě i na medaili, protože postupoval z 2. pozice, ale v této konkurenci rozhodují drobnosti i to, jak právě finálová cesta sedne konkrétnímu lezci. Vítězem v kategorii A se stal tentokrát bezkonkurenční Ital Bendazzoli před Američanem Lightnerem a Japoncem Nakagamim. Kubovi gratulujeme ke skvělému výsledku.

     

    Celý závod však byl hodně ovlivněn stavěči, kteří nedokázali závodníky rozřadit a tak o postupu do finále i celkovém pořadí často rozhodovaly kvalifikace.

     

    Asi nejhorší byla situace v semifinále u dívek v kategorii A, kde ve stejném výkonu 28+ skončily závodnice na 3.–8. místě a shodný výkon 26+ si připsaly lezkyně na 11.–23. pozici. Mezi nimi byla i naše Lenka Slezáková, která tak sice zalezla 11. výkon v cestě a zůstala jen dva kroky za 3. závodnicí a zároveň i finálovou hranicí, ale vinou kvalifikací obsadila 20. místo. To je sice velmi solidní výsledek, ale o pořadí závodníků v semifinále MSJ by se mělo rozhodovat jinak.

    Lenka svůj výkon popsala takto: „Silná jsem dneska byla, ale asi až moc. Cesta se jim vůbec nepovedla, do toho místa to bylo lehoučké až na jeden krok. Tam to všichni tahali staticky a já normálně u čtvrté presky skočila naplno! A ušetřila tím hodně... :). No a pak přišel strop a tam to bylo. Nemohla jsem cvaknout presku a jak jsem se cítila dobře, tak jsem se ji v tom stropě snažila cvakat znova, protože dál by to už nešlo. A pak nezbylo na víc než na plusko. Bylo to ale klíčové místo, člověk prostě nevěděl. Ale stačilo chytit ten chyt a byl by to velký rozdíl. Každopádně jsem docela spokojená, i když mě to štve.“

     

    I v kategorii juniorek byla v semifinále řada shodných výsledků, stejný výkon si připsaly také závodnice na 22.–26. místě, mezi nimiž byla Verča Scheuerová. Protože shodný výsledek měly z kvalifikace dvě další lezkyně, rozdělila se s nimi Verča o celkovou 22.–24. pozici.

     

    U chlapců v kategorii A potěšil postup Kuby Konečného do finále, méně už však to, že v semifinále byly 4 topy a tak Kuba postoupil z 2. místa rovněž dle pořadí z kvalifikace, kde navíc rozhodovala jedna méně povedená cesta. O 3. příčku se další dva závodníci vzhledem ke shodnému výkonu v kvalifikacích dokonce rozdělili. Stejný výsledek si v semifinále připsali také závodníci na 19.–23. pozici, mezi nimiž byl i Vojta Trojan, který tak opět na základě kvalifikací obsadil 22. místo.

     

    Mezi dívkami v kategorii B skončila Eliška Adamovská na 22. pozici, když ji pořadí z kvalifikace posunulo před další závodnici, s níž zalezla v semifinále stejně. Eliška kvůli zranění ramene musela na dlouho přerušit sezónu, trénovat po zdravotní pauze začala až na konci srpna a i když se svým výsledkem určitě sama spokojena nebude, je obdivuhodné, že se za tak krátkou dobu dokázala dostat na tuto výkonnostní úroveň.

     

    Na shodu v kategorii B doplatili i Slováci – Vanda Michalková obsadila 12. příčku, když závodnice na 9.–12. místě v cestě opět skončily stejně a o konečném pořadí opět rozhodovala kvalifikace. Jen Petr Kuric měl jako jediný ze všech členů česko-slovenské výpravy to privilegium nedělit se s nikým v semifinále o umístění a patří mu výsledná 17. pozice.

     

    Stavěči ovšem nezvládli ani finále – například u chlapců v kategorii B bylo 5 topů, tři závodníci měli předtím top už v semifinále, dva z nich shodu i v jedné kvalifikační cestě a tak o medaili rozhodovala jediná kvalifikační cesta. Bez shody (často na více místech) se neobešlo finále v žádné kategorii a tak jde po stavěčské stránce o jedno z nejhorších mládežnických mistrovství světa v historii IFSC. Pokud už závodníci váží cestu až do Číny se všemi problémy, které tato destinace přináší, měla by sportovní stránka být zajištěna ze strany IFSC podstatně lépe.

9. 11. 2016

  • MSJ Guangzhou – 2. kvalifikace: Lenka s Verčou a tři další Češi v semifinále!

     

    Dnes byla na programu Mistrovství světa mládeže v čínském Guangzhou druhá kvalifikační cesta v lezení na obtížnost a Lenka Slezáková i Verča Scheuerová spolu s Kubou Konečným, Eliškou Adamovskou a Vojtou Trojanem postupují do semifinále!

     

    Lenka dnes ve druhé kvalifikaci kategorie A obsadila 19. místo, což jí v součtu se včerejším výkonem vyneslo postup do zítřejšího semifinále z 22. pozice. Výsledky se proti včerejší kvalifikaci u některých závodnic v této kategorii dost změnily – za Lenkou dnes zůstala Ruska Emeleva, která včerejší první kvalifikační cestu topovala nebo další Ruska Krasovskaja, která byla letos na MS dospělých v Paříži ve finále v boulderingu a bodovala tam i v obtížnosti, naopak skvěle dnes zalezly Slovinka Lukan a Švýcarka Hulliger, které tak ze včerejšího pořadí ve čtvrté a páté desítce zachránily semifinále.

     

    V kategorii juniorek se opět víc bouldrovalo než lezlo, Verča si zapsala zcela shodný výkon jako včera, což znamenalo dělené 17.–20. místo ve druhé kvalifikaci a zcela bezproblémový postup do semifinále z 21.–23. pozice. I když Verča nevylezla vysoko, zůstaly za ní dnes takové závodnice, jako třeba Američanka Buhrfriend (letos na MS dospělých v Paříži na 7. místě), Francouzka Amoros, (letos na MEJ v Mitterdorfu 4. a v závodech SP opakovaně v semifinále – v Chamonix dokonce na 13. pozici) a třeba i Slovinka Kruder, která byla letos ve finále SP v boulderingu v Mnichově – a to dnešní cesta byla zjevně bouldrová a Kruder spadla těsně nad pravidly daným maximálním počtem kroků pro bouldery…

    Verča svou dnešní cestu viděla takto: „Dneska nám vymysleli kolmáč. Oproti té včerejší byla cesta celou dobu taková těžší, to mě trošku zaskočilo. Já jsem spadla v kroku, kde bylo potřeba zvednout pravou nohu, bez možnosti dát si někam levou (jedině na strukturu do stěny). Chyty byly celkem malé, jak to bylo v kolmým, tak jsem se bála, že mi to při zvedání té nohy sklouzne a nebudu mít ani plus. Tak jsem si místo pravé dala na to místo levou, protože to bylo jednodušší, s tím, že jsem věděla, že ten další chyt takhle neudržím, ale budu mít alespoň to plus. Myslela jsem si, že ten krok bude docela rozhodovat...“

     

    Dařilo se celé výpravě, když do semifinále postoupila většina českých reprezentantů: Kuba Konečný dnes jako jeden ze dvou závodníků v kategorii A cestu topoval a postupuje tak z 2. místa, Vojta Trojan skončil na 23.–26. pozici a udržel tak postupovou 25. příčku, Eliška Adamovská ve druhé kvalifikaci kategorie B obsadila 27. místo, ale v součtu se včerejší dělenou 12. pozicí jí to bez problémů stačilo na postup z 18. příčky.

     

    Nevyšlo to jen Zbyškovi Černohousovi, který v nabité kategorii juniorů potřeboval vylepšit svůj včerejší výsledek, ale stavěči byli proti, takže poměrně nízko v cestě udělali bouldrový krok, ve kterém zcela shodně zůstalo 26 lezců. Zůstal v něm i Zbyšek, kterému jeho malá výška v tomhle místě rozhodně nepomohla, krok zastavil i takové borce jakými jsou Ital Carnati (mistr Evropy v kategorii A z roku 2015 a 2. na loňském MSJ v Arcu), Belgičan Collin (3. z letošního EYC v Imstu a semifinalista SP ve Villars) nebo Němec Averdunk, kterému v tomto bouldru nepomohlo ani to, že se opakovaně umístil v první desítce SP v boulderingu. Zbyšek tak skončil ve druhé kvalifikační cestě na děleném 20.–26. místě, což pro něj znamená celkovou solidní, ale bohužel nepostupovou 33. pozici hned za Averdunkem.

     

    Slovenská část výpravy byla stoprocentně úspěšná: Peter Kuric ve druhé kvalifikaci obsadil 18. místo a postupuje tak ze 14. pozice, Vanda Michalková si dnes připsala dělené 18.–23. místo a do semifinále postupuje jako 16.

     

    Semifinále začíná zítra v 9.30 čínského času, tedy u nás opět v půl třetí ráno. Všechny kategorie lezou najednou, závodníci startují v opačném pořadí, než je umístění z kvalifikace: Vojta Trojan se představí jako 2. lezec v kategorii, Lenka Slezáková pak jako 5., Verča Scheuerová 6., Eliška Adamovská 10. a Kuba Konečný 25. Za Slovensko nastoupí Vanda Michalková jako 12. a Peter Kuric 13.

     

    Finále je rovněž zítra, dívky ve všech kategoriích startují v 15 hodin čínského času (v 8.00 našeho času), chlapci pak v 16.15 (9.15). Do finále postoupí v každé kategorii 8 nejlepších, tak držte palce v semifinále, ať máme komu fandit i pak…

8. 11. 2016

  • MSJ Guangzhou – 1. kvalifikace: Lenka s Verčou na postupových místech

     

    Dnes byla na programu Mistrovství světa mládeže v čínském Guangzhou první kvalifikační cesta v lezení na obtížnost. Lenka Slezáková je v kategorii A po první kvalifikaci na děleném 18.–24. místě, Verča Scheuerová se mezi juniorkami dělí o 15.–26. pozici.

     

    Lenka vylezla vysoko a svůj výkon popsala takto: „Štve mě, že v tom místě jsem mohla v pohodě, ani jsem to nepodcenila, ale byl to divný kříž a neudělala jsem to. Tak zítra se rozhodne.“

     

    V kategorii juniorek spadlo 12 dívek poměrně nízko ve stejném kroku, stejně jako Verča zalezly mj. Rakušanka Julia Fischer, která letos na Evropském poháru mládeže získala bronz a na SP v Chamonix postoupila do semifinále, a Švýcarka Jara Späte, která loni na SP v boulderingu v Mnichově postoupila do semifinále skončila zde na 15. místě. Ten boulder v cestě byl asi opravdu těžký… A takhle to viděla Verča: „Ta cesta se mi lezla dobře, až do toho místa, kde jsme popadaly, se mi zdála celkem lehká, ani mi v tom nenateklo (jenom trošku v té oblině, ze které jsem spadla). Ale ten krok byl o hodně těžší – trošku v převise, z obliny, se špatnýma nohama, přesah strašně daleko do strany a ne do moc dobrého chytu. Zítra snad polezeme nějakou hezčí cestu. Ale cítím se dobře...“

     

     

    Postupová místa drží i další čeští reprezentanti: mezi dívkami v kategorii B se Eliška Adamovská dělí o 12.–13. příčku, mezi chlapci v kategorii A je Kuba Konečný na
    11.–12. místě a Vojta Trojan se dělí o poslední postupovou 24.–26. pozici. Za hranicí semifinále je po první cestě mezi juniory Zbyšek Černohous na 33.–36. místě, ale při dobrém výkonu ve druhé kvalifikační cestě má šanci se o postup ještě poprat.

     

    Protože naše výprava je vlastně česko-slovenská, radost nám dělají i výsledky slovenských bratov a sestier: mezi chlapci v kategorii B je na 5.–15. pozici Peter Kuric a mezi dívkami stejné kategorie je Vanda Michalková po první cestě na 16. místě.

     

    Na výkonech řady evropských závodníků se projevuje časový posun a atypické klima – po Akademickém mistrovství světa v šanghaji by o tom mohli vyprávět nejen Martin Jech s Tomášem Binterem, ale třeba i Francouzi Supper s Joannesem, kteří, ač patří ke špičce SP, v Šahghaji skončili bez medaile. I zde na MSJ je už po první kvalifikační cestě znát, že některé evropské hvězdy budou mít hodně starostí, aby vybojovaly ve druhé kvalifikaci šanci na postup. Doufejme, že se našim lezcům zvolený aklimatizační model osvědčí a udrží si pro další kola co nejvíc sil.

     

    Asi všichni účastníci bez výjimky by mohli po Akademickém MS vyprávět o radostech čínské organizace. Bylo tedy předem jasné, že těžký boj povede v Guangzhou Eliška Karešová, která má jako kouč výpravu na starosti nejen po sportovní, ale i po organizační stránce. A Eliška to potvrzuje: „Jako pro mě je to tady masakr, furt jsou nějaké organizační přesuny – třeba, že posunuli meeting v ten den o čtyři kilometry jinam a nedali to nějak vědět? Že jsem to málem nestihla, ale nakonec jsme je s Ankou donutili, aby nás tam odvezli autem? Že nemají včas čísla, startovky atd.? Že jsme měli apartmán pro čtyři, ale ve skutečnosti byl pro tři a tak jsme skončili na jiném apartmánu, kde není žádné nádobí, tak nám aspoň zajistili misky a kelímky?“

     

    Druhá kvalifikační cesta je na programu MSJ zítra. Do semifinále postupuje nejlepších 26 lezců v každé kategorii, o pořadí v kvalifikaci rozhoduje geometrický průměr pořadí z obou cest. Pokud se závodník v kvalifikační cestě dělí o umístění, počítá se bodová hodnota tohoto umístění jako aritmetický průměr všech pozic, o něž se závodníci na stejném místě rozdělili. Většina našich lezců má proto závod rozjetý velmi nadějně.

     

    Zbyšek Černohous zítra nastoupí ve své kategorii jako 10. v pořadí, Verča Scheuerová 27., Kuba Konečný 29., Lenka Slezáková 32., Vojta Trojan 48. a Eliška Adamovská 49. Ve slovenských barvách se představí Vanda jako 24. a Peter jako 28.

     

    Druhá kvalifikační cesta startuje zítra v 9:30 čínského času, u nás tedy závodníkům držte palce už v noci – tady totiž bude teprve půl třetí ráno. A Elišce Karešové držte palce pořád…

7. 11. 2016

Čínská éra pokračuje: Lenka s Verčou letí na východ

3. 11. 2016

Dnes ráno odlétly Lenka s Verčou do teplých krajin, tedy do čínského Guangzhou na Mistrovství světa mládeže. Letí v šestičlenné formaci, tři první ptáci – tedy Lenka Slezáková, Eliška Adamovská a Jakub Konečný prošli úzkým nominačním sítem mateřského kurníku zvaného ČHS, ti další – Verča Scheuerová, Zbyšek Černohous a Vojta Trojan si zob na cestu museli nasbírat sami, i když Verče se Zbyškem spoustu zrní nasypali v jejich skvělém hnízdišti HK Lanškroun, za což letí do Lanškrouna velký dík. Výpravu má pod křídly Eliška Karešová, která se tak stala oficiální kvočnou této formace a horší trest si už lze těžko představit…

 

Po příletu do Říše středu čeká naše hejno v sobotu poslední trénink, MSJ začíná v pondělí první kvalifikační cestou v lezení na obtížnost.

 

Držte všem našim ptákům pařátky!

  • Pět medailí, z toho dvě zlaté – vlastně se nám to moc nepovedlo:

    MČR v lezení na obtížnost – Praha Zličín 2016

     

    Poprvé v historii vyrazilo Mistrovství České republiky v lezení na obtížnost za diváky mimo lezecká centra a oddílové stěny mezi pozemšťany do prostoru nákupního centra Metropole Zličín. A protože to bylo poprvé, objevily se různé obavy a proroctví „moudrých“, že všechno špatně dopadne. Obavy ale byly liché a proroctví se nenaplnila, protože závod to byl vskutku parádní: dvanáctimetrová stěna od Rosti Štefánka rozprostřela své profily stavěčům pro kvalitní cesty, které nejlepší závodníky dokonale rozřadily, organizace šlapala jako hodinky, nabité startovní pole téměř jiskřilo energií a stranou nezůstala ani skvělá divácká podpora. Finálovou atmosféru pak dokreslila citlivě nasvícená stěna včetně folow spotu jako na Světovém poháru a vše snímaly kamery České televize – víc si lze těžko přát.

    Výbornou práci odvedli stavěči. Ani ne proto, že na dvanáctimetrové stěně dokázali vystřihnout vytrvalostní linie, ostatně na Světovém poháru v Kranji je stěna pouze o metr vyšší, ale hlavně proto, že zamířili také na diváckou i lezeckou atraktivitu cest a přitom přesně trefili jejich obtížnost. Jen v semifinále asi měli trochu počítat se závodnickým transem a eliminovat soutěžícím možnost zašpičkovat okraj stěny. Několika mužům i ženám se to v zápalu boje ať už vědomě nebo podvědomě podařilo a museli tak předčasně ukončit své pokusy. Někteří to nesli s humorem a se ctí, jiní tak dostali šanci prezentovat temnou stránku své povahy.

     

    Ze skupiny TBTraining na MČR dorazili téměř všichni, kromě Kuby Dvořáka, který se zotavuje z následků svého lakomství. Šest závodníků dohromady získalo 5 medailí v jednotlivých kategoriích (včetně dvou zlatých) a všichni mládežníci se probojovali do finále i mezi dospělými. Ale vlastně se toho víc nepovedlo, než povedlo a několik členů skupiny zůstalo daleko za svými předchozími výsledky. Přesto jsou z toho také dvě vítězství a 6 medailových pozic v celkovém hodnocení Českého poháru mládeže a dospělých.

     

    Nejlépe závod vyšel Lence Slezákové. Ta se připravuje na vrchol sezóny, jímž bude za necelé dva týdny mládežnické mistrovství světa v Číně a tak na MČR formu neladila, jen lehce odpočinula v rámci tvrdého tréninku. Skupinový jasnovidec pronesl věštbu, že až do semifinále Lence síly vydrží, ale ve finále už se jí to sečte – a proroctví se jako obvykle naplnilo. Lenka s přehledem topovala obě kvalifikační cesty, což se kromě ní podařilo už jen Ivě Vejmolové. V semifinále pak lezla skvěle až do místa, kde se bála zariskovat a ztratila tak zbytečně spoustu sil. Přesto ale postupovala z druhého místa za Terezou Svobodovou, která nás přijela pozdravit ze svého švýcarského působiště a předvedla, že jí to pořád leze víc než dobře. Ve finále pak došlo na jasnovidcova slova, ale i tak si Lenka dolezla ve svých šestnácti letech pro bronz mezi ženami, když zlato po výborném výkonu s řadou technických fines získala osmnáctiletá juniorka Veronika Šimková před zkušenou Ivou Vejmolovou.

     

    V mládežnickém souboji vytrvalosti, síly a techniky Lenka s velkou převahou zvítězila a získala tak mistrovský titul. V letošní sezóně ve své kategorii navíc vyhrála všechny závody ČPM a stala se tak i celkovou vítězkou Českého poháru mládeže 2016 v lezení na obtížnost ve své kategorii A (16–17 let). Ještě cennější je ale její 3. místo v celkovém hodnocení Českého poháru mezi ženami, protože jde o Lenčinu vůbec první sezónu, kdy může startovat mezi dospělými.

     

    Gabča Vrablíková toužila po mistrovském titulu, který by jí zaručil i celkové vítězství v Českém poháru – výkonnost na to letos určitě měla, a tak si až moc věřila. Ale čeho je moc, toho je příliš, a když nefunguje hlava, nefunguje nic. I když se Gabča fyzicky cítila dobře, lezla kvalifikace příšerně – mysl jí zřejmě zůstala někde v oblacích a do semifinále postupovala až z 9. místa. Vzhledem k tomu, že letos byla Gábina na bedně ve všech českých závodech včetně těch, které vysloveně zkazila, to byl vskutku neuvěřitelný výkon. V semifinále to nebylo o moc lepší, ale na postup do finále ze 7. pozice to naštěstí stačilo. Ve finále už Gabča sestoupila z výšin a vzala to konečně pořádně od podlahy. Lezla solidně, ale kombinace rozhozené psychiky a nenáviděných oblin na víc než celkové 4. místo nestačila. Po loňském stříbru a letošních domácích i mezinárodních výsledcích to je určitě zklamání, ale je třeba ocenit, že se po nepovedených kvalifikacích i semifinále nesložila a dokázala ve finále bojovat. V celkovém hodnocení Českého poháru v lezení na obtížnost tak Gabča skončila na výborném druhém místě, sama s tím ale spokojená není.

     

    Verča Scheuerová se stejně jako Lenka pečlivě připravuje na mládežnické mistrovství světa do Číny, a na MČR proto také formu neladila, i když měla přece jen volnější trénink než Lenka. Verča je ale nervák a hodně na ní doléhá pocit zodpovědnosti. Na Zličíně pod drobnohledem přihlížejících lezla dobře, všem jasně dávala najevo, že i menší postava se může poprat s náročnými cestami, v rozhodujících chvílích však vždy kousek chyběl. Verča tak v juniorském závodě obsadila 3. pozici, když si vítězství připsala Veronika Šimková, mezi ženami pak postoupila do finále z děleného 8. místa ve shodném výkonu z předchozích kol s Janou Ondřejovou. Stejně obě zalezly i ve finále, Verča sice ještě dynamicky dosáhla na další chyt, ale už se jí ho nepodařilo nabrat tak, aby se dal uznat jako držený. Jana do rozhodujícího místa dorazila v kratším čase a tím pádem Verča skončila mezi ženami na 9. příčce, i když měla určitě na víc. Jako juniorka v celkovém hodnocení Českého poháru mládeže pak obsadila solidní 3. pozici.

     

    Mezi muži měli Martin Jech a Tomáš Binter ml. mezi sebou malou aklimatizační soutěž, protože oba týden před MČR startovali na Akademickém mistrovství světa v Číně. Martin stihl svůj asijský pobyt realizovat v rekordním čase tří dnů a do našeho časového pásma se vrátil už v neděli 16. 10. Důsledně však několik týdnů předtím otáčel denní režim na čínský čas. Tomáš pobýval v Číně devět dnů a přiletěl až v úterý, denní režim však posunul jen na dobu pobytu v Číně.

     

    Po kvalifikacích to vypadalo hůř pro Martina, protože na rozdíl od Tomáše topoval pouze jednu ze závodních cest. Tomáš tak postupoval z děleného 1.–5. místa a Martin až z následující 6. pozice. Tomáš se na rozlezovce cítil silově výborně i druhý den před semifinále, zatímco Martin na tom tak dobře nebyl, ale v cestě si to oba závodníci prohodili. Martin po skvělém výkonu vylepšil své průběžné umístění na 2. příčku, zatímco Tomášovi v semifinále docházelo a postupoval do finále až ze 4. pozice, o niž se rozdělil s Kubou Hlaváčkem. V závěrečném finálovém klání pokračovalo vše v podobném duchu. Tomáš sice na rozlezovce hýřil silou, což u něj v tomto kole už nebývá obvyklé, ale vytrvalost se zřejmě urazila a v cestě mu pak úplně odešla. Martin sice žádnou zázračnou sílu při rozlezu neměl, ale vytrvalost, podstatná pro finálovou cestu, mu zůstala. Vybojoval tak 3. místo za výborně lezoucím Kubou Hlaváčkem (který dostál své pověsti a přes veškerou snahu stavěčů místo povinného skoku zkrátka rozpažil) a ve finálové cestě bezkonkurenčním vytrvalcem Jakubem Konečným. Tomáš skončil na 5. místě, což je jeho druhý nejhorší výsledek na MČR od roku 2011. Martin v celkovém pořadí Českého poháru obsadil výbornou 2. pozici, na Tomáše, který v minulých letech Český pohár třikrát vyhrál, zbyla po letošní sezóně plné zdravotních problémů 4. příčka.

     

    Skvěle si vedl náš junior Petr Kliger. Nejenže ve své kategorii s převahou zvítězil (i když mu to Zbyšek Černohous, který lezl výborně kvalifikace, zašpičkováním okraje stěny v juniorském finále dost usnadnil), ale poprvé v životě postoupil do finále MČR mezi dospělými. Tam po výborném výkonu obsadil 7. místo s minimálním odstupem na o patnáct let zkušenějšího reprezentanta Honzu Zímu – rozhodlo jen to, jak oba lezci řešili přechod přes dvojchyt. Petr zvítězil také v konečném hodnocení Českého poháru mládeže v kategorii juniorů, když vyhrál tři z pěti letošních závodů ČPM.

     

    I když toho našim lezcům dost nevyšlo, za celkovou bilanci 5 medailí (z toho dvou zlatých) z MČR a 6 medailí (z toho rovněž dvou zlatých) v celkovém hodnocení Českého poháru v jednotlivých kategoriích, se asi nemusíme stydět. Domácí sezóna končí – děkujeme všem pořadatelům, organizátorům, rozhodčím, jističům, stavěčům i divákům. Náš respekt mají všichni lezci, kteří našli odvahu jít s kůží na trh, jezdili na závody a nezůstali v hrůze ukrytí za klávesnicemi svých compů. Všem příznivcům děkujeme za podporu a těšíme se na domácí závody v další sezóně. Letos ještě budeme bojovat v těch mezinárodních, tak nám držte palce!

26. 10. 2016

Aktuálně z Číny: Akademické mistrovství světa pokračuje

15. 10. 2016

Na Akademickém mistrovství světa v Shanghaji byla ve čtvrtek na programu semifinále v lezení na obtížnost a v boulderingu. Členové skupiny TBTraining Tomáš Binter ml. a Martin Jech bojovali v lezení na obtížnost o postup mezi 8 finalistů. Tomáš se na rozdíl od kvalifikací před semifinále na rozlezovce necítil optimálně, protože se kvůli časovému posunu několik nocí pořádně nevyspal a po kvalifikacích si tak moc neodpočinul. V cestě si pak už poměrně vysoko ještě upletl Z-clip, který však dokázal ještě opravit a pokračovat, ale za cenu další ztráty sil. I tak si dolezl v silné konkurenci pro velmi slušné 14. místo, ale sám byl přece jen trochu zklamán, protože chtěl do finále. Tam ale nepostoupili např. semifinalisté SP Japonci Nomura a Minoru, kteří se navíc nemuseli vyrovnávat s časovým posunem, a jeden z největších favoritů a druhý muž loňského celkového hodnocení SP Francouz Supper postoupil až ze 7. místa. Takže po necelých dvou měsících tréninku po dlouhé zdravotní pauze by chtěl Tomáš asi přece jen moc.

 

Martin si sám vytvořil dost náročné podmínky, když se jako student sinologie rozhodl být v Číně co nejkratší dobu, aby nezanedbal výuku čínštiny v Praze... Důsledně si sice několik týdnů otáčel denní režim tak, aby odpovídal čínskému času, tedy vstával o půlnoci a spát chodil před šestou večer, ale ještě 17 hodin před začátkem kvalifikace byl v Praze a na závod doletěl těsně před startem – ubytovat se šel, až když dolezl. S touhle zátěží ještě zvládl solidně kvalifikační cesty a bez problémů postoupil, ale v semifinále už se mu to sečetlo a Martin skončil na 25. pozici. Samotný postup do semifinále v kombinaci s tím, že Martin v pondělí už bude zase ve škole a nezameškal tak téměř žádné přednášky, je nutno ocenit. První pozici si v semifinále vybojoval bronzový medailista letošního SP v Arcu Rus Fakiryanov, který jako jediný dokázal cestu topovat, finále v lezení na obtížnost je na programu dnes.

 

V boulderingu se do semifinále probojovala reprezentanka ČR Petra Růžičková, která zde obsadila 11. místo s jedním topem na dva pokusy a třemi zónami na sedm pokusů, na postup do šestičlenného finále byly třeba dva topy na pět pokusů a tři zóny na šest pokusů – s tímto výkonem ze 6. pozice postoupila finalistka letošního SP v Kazo Belgičanka Chloé Caulier. Petra ve dvou boulderech padala těsně pod topem a po závodě jeden z nich lehce vylezla se slovy "teď mi to připadá jak pětka", ale v soutěži se jí to v únavě a pod tlakem bohužel nepodařilo. Z dělené první pozice postupují dvě Francouzky – stříbrná medailistka loňského SP v Mnichově Fanny Gibert a finalistka závodů SP v lezení na obtížnost Julia Chanourdie. Finále v boulderingu je na programu v neděli.

Aktuálně: Ve středu odstartovalo Akademické mistrovství světa

13. 10. 2016

Ve středu 12. října odstartovalo ve vzdáleném čínském městě Shanghaj Akademické mistrovství světa, kde jako první o cenné kovy bojovali závodníci v lezení na rychlost. Za Českou republiku v této disciplíně startoval Jan Kříž, který se umístil na vynikajícím 4. místě. Dnešním dnem pak přišly na řadu kvalifikace v obtížnosti a boulderigu. V lezení na obtížnost si postup do semifinále zajistili lezci skupiny TBTrainig – Tomáš Binter z děleného 1. místa se dvěma topy a Martin Jech z 20. příčky. Do semifinále postoupila i reprezentantka ČR Petra Růžičková v boulderingu, když v kvalifikačním klání vybojovala 15. místo. Daniela Kotrbová se pak v téže disciplíně umístila na 23. místě. Přejeme všem našim postupujícím závodníkům mnoho úspěchů do dalších dnů.

  • Dvě zlata a stříbro: Český pohár mládeže Choceň 8. 10. 2016

     

    V Chocni jsou mládežnické závody stejnou jistotou, jako že přijde podzim a podobně pravděpodobné je, že budou uspořádány skvěle. Po loňském mistrovství republiky, které téměř dvěma stovkami závodníků překonalo skoro všechny účastnické rekordy, se letos v Chocni konal Český pohár mládeže. Ve srovnání s MČR šlo sice o akci podstatně komornější, ale opět výborně zorganizovanou, s bezchybnými jističi, přesnými rozhodčími, pracovitým moderátorem, rychlým spádem a na rozdíl od loňska se ve finále dokonce i fandilo! Martin Stráník s Romanem Kučerou připravili lezecky vděčné cesty, jež závodníky dobře rozřadily, příliš hodní byli pouze na kluky v kategorii B, kteří často topovali a o vítězi zde musel rozhodnout čas, ale bylo vidět, že béčkoví kluci na sobě od jara hodně zapracovali.

    Ze skupiny TBTraining se zde představili všichni mládežníci – Lenka Slezáková v kategorii A, Veronika Scheuerová a Per Kliger v kategorii juniorů.

     

    Lenka měla závody v Chocni naordinovány pouze jako trénink na mládežnické mistrovství světa v Číně, a tak těsně před nimi absolvovala těžkou silovou první fázi s lehkou vytrvalostní druhou fází. Choceň se sice Číně nijak nepodobá, ale příprava asi přece jen zabrala, protože Lenka měla šikmé oči z toho, jak ji při závodě bolely ruce. Naštěstí jí to ale nezabránilo, aby jako jediná v kategorii A topovala obě kvalifikační cesty a ve finále si s převahou dolezla pro vítězství, i když Jana Ondřejová na druhém a Sabina Večeřová na třetím místě jsou velmi kvalitními soupeřkami.

     

    Verča se také připravuje na juniorské MS, trénink před závody měla ale lehčí než Lenka. Verča s přehledem topovala obě kvalifikační cesty, což se kromě ní mezi juniorkami podařilo už pouze Andree Pokorné, navíc Verča jako jediná zvládla ve druhé kvalifikaci i poslední krok. Protože ale obě s Andreou cvakly v této cestě topovou expresku už z předchozího chytu, o ničem to nerozhodovalo, byl to však jasný signál, že Verča je na tom dobře. Ve finále ale u Verči jako už mnohokrát zapracovaly nervy, a tak i když v cestě na rozdíl od Andrey neměla žádné problémy, v rozhodujícím místě se bála zariskovat a ztratila tak šanci na vítězství. Druhé místo ji proto vůbec nepotěšilo, zvlášť když si po závodě finálovku zkusila znovu a ověřila si, že stačilo zvolit riskantnější řešení a mohlo to být úplně jinak.

     

    Petr na juniorské MS nejede a tak může řádit v Ádru a ladit formu na domácí závody. Obě kvalifikace jako jediný junior topoval, ale vlastní výkonnostní cíl přesto nesplnil. Petr si totiž dal správný pískařský úkol, totiž vylézt těžší druhou cestu bez namágování, a když už to vypadalo, že se mu to podaří, těsně pod topem přece jen radši naprášil… Druhého cíle, totiž vítězství, naštěstí ve finále dosáhl, i když se v závěru cesty rozhodl vynechat chyt a radši přebírat něco, o čem stavěči jako o dvojchytu rozhodně neuvažovali. Nakonec mu tohle řešení těsně nevyšlo, ale na vítězství to stačilo. Po závodě finálovku zkusil znovu a s původně vynechaným chytem místo kupodivu šlo přelézt snadno…

     

    Tři závodníci, dvě zlata a jedno stříbro – máte pravdu, mohlo to být lepší. Tak děkujeme všem příznivcům za podporu a příště to zkusíme vylepšit.

     

     

9. 10. 2016

Lakomec Kuba a zuřiví závodníci

V posledních měsících si Kuba Dvořák tejpoval koleno a tvrdil, že ho bolí, protože doma zakopl. Objevily se různé odborné názory – od psychosomatických příčin až po čistou simulaci. Ale teď už je jasno – ve středu 5. 10. oznámili českobudějovičtí lékaři, že Kuba si nechal pro korunu koleno vrtat. A lakomství se mu vyplatilo, při vrtání kolene doktoři zjistili, že Kuba měl utržený meniskus, a tak když už v tom vrtání byli, rovnou mu to opravili. Kuba sice kvůli tomu nestihne mistrovství republiky na Zličíně, což pro něj měl být jeden z letošních nejdůležitějších závodů a chtěl tam jako správný lakomec přidat ke stříbru z ČP v Polici nad Metují další cenný kov, ale hlavně že je po operaci v pořádku. Přejeme, ať se koleno rychle zahojí a Kuba se může vrátit k tréninku, stejně už na nemocniční posteli určitě shyboval…

 

Kuba lézt nemůže, ale o to zuřivěji se teď do závodů vrhají další členové skupiny: Lenka Slezáková, Verča Scheuerová a Petr Kliger budou už v sobotu 8. 10. v Chocni bojovat o body do Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost. Lenka s Verčou závod absolvují z plného tréninku, protože jejich vrchol sezóny přijde až za měsíc na mládežnickém mistrovství světa v Číně a tomu také obě přizpůsobily svou přípravu.

 

V Číně mají mistrovství světa i akademici, ale už příští týden a ze skupiny TBTraining se tam nominovali Martin Jech a Tomáš Binter ml. v lezení na obtížnost. Českou republiku budou dále reprezentovat Petra Růžičková (bouldering), Daniela Kotrbová (bouldering) a Jan Kříž (rychlost).

 

Všichni členové naší skupiny kromě lakomého Kuby se pak představí na MČR mládeže a dospělých v obchodním centru Metropole Zličín. Mistrovství republiky v lezení na obtížnost ve veřejném prostoru tu ještě nebylo, tak se všichni moc těšíme.

6. 10. 2016

  • Boulderová loterie a převlečený svěťák: MČR v bouldreringu Slaný 2016

     

    Verča Scheuerová a Petr Kliger v rámci tréninku vyrazili do Slaného na Mistrovství České republiky v boulderingu. I když šlo o závod dospělých a oba jsou ještě junioři, bouldrují jen v rámci tréninku na obtížnost a Verča navíc se svými 153 centimetry opravdu nemá v této disciplíně výhodu, chtěli to zkusit a nelitovali. Kdo totiž do Slaného 23.–24. 9. dorazil, nemohl věřit, že přijel na české závody: přes 40 metrů dlouhé pódium s velkoplošnou obrazovkou v bráně borců, výborně postavené bouldery, dokonalé ozvučení i osvětlení, náměstí plné diváků, komentovaný přímý přenos ze semifinále i finále, televizní kamery, skvělá organizace – lépe to nevypadá ani na Světovém poháru.  A protože příští rok by ve Slaném mělo být mládežnické Mistrovství Evropy a v roce 2018 Světový pohár, bylo letošní MČR tou nejlepší motivací zkusit se probojovat v dalších letech do reprezentace, protože když takhle vypadal v podání slánských pořadatelů domácí šampionát, jak asi budou vypadat v jejich podání mezinárodní závody…

    Systém MČR byl následující – v pátek večer proběhly kvalifikace žen a mužů flash, v sobotu přes den pak semifinále OS a večer finále systémem Světového poháru.

     

    Bouldering je loterie a kvalifikace flash je i věc taktiky. Ta úplně nevyšla Petrovi, který lezl dobře a bylo znát, že síla mu rozhodně nechybí. Jenže asi proto, že mu ještě nechtějí v hospodě nalévat, nemá rád číšníky, a právě „na číšníka“ bylo nutné nastoupit boulder č. 4. Po prvním nezdaru se Petr přestal o tenhle boulder pokoušet a když zjistil, že po zvládnutí nástupního triku už pak čtyřka pro silově disponovaného lezce není problém, čas vyměřený jeho kvalifikační skupině právě končil. Petr vylezl 5 boulderů na 12 pokusů a 6 zón na 10 pokusů, což stačilo na 25. místo a druhý juniorský výsledek. Na postup do semifinále bylo třeba 6 topů na 19 pokusů.

     

    Bouldering je loterie – kvalifikaci vyhrál Kuba Hlaváček, semifinále pak po skvělém výkonu Roman Kučera, který postupoval z kvalifikace až jako jedenáctý, ale v semifinále vylezl jako jediný všechny bouldery a titul nakonec vybojoval Martin Stráník, který pro změnu vylezl všechny bouldery ve finále. Roman Kučera si odvezl stříbro, bronz patří Honzovi Chválovi, kterému snad už vydrží zdraví i na další sezónu. Bouldering je loterie, kterou u nás vždycky vyhraje Martin…

     

    Verča Scheuerová v kvalifikaci popřela fyzikální zákony a postupovala do semifinále z 9. místa s 5 topy na 5 pokusů a 8 zónami na 8 pokusů, když až za ní byly takové bouldristky jako Karina Bílková na 10. místě a Nelly Kudrová na 12. místě. A mohlo to být ještě lepší, protože na sedmičce Verča padala z topu, kde už nedokázala o těch pár centimetrů poporůst, aby oblý top mohla chytit tam, kde bral.

     

    V semifinále Verča snadno vylezla jedničku na první pokus, byl tu sice antitrpaslický boulder č. 3 se dvěma skoky a Verča jako nejmenší ze všech přihlášených překvapila už tím, že zvládla ten úvodní jump, ale ve druhém se přece jen ještě nenaučila dost dobře létat, jenže šanci na postup ztratila na dvojce, kde výška nerozhodovala a Verča si na struktuře před topem opakovaně špatně postavila nohu, a tak si top nezapsala. S jedním topem na první pokus a třemi zónami na 12 pokusů skončila Verča na 11. místě, na postup stačily 2 topy na 4 pokusy.

     

    I ženské semifinále bylo boulderovou loterií, v níž Nelly ukázala, že prostě pořád umí, dala zapomenout na 12. pozici z kvalifikace a s přehledem postoupila do finále ze 3. místa. Naopak semifinálové osudí zamíchalo vítězku kvalifikace Petru Růžičkovou až na 9. pozici a šestičlenné finále se tak muselo obejít bez největší favoritky, která předtím v kvalifikaci vylezla všechny bouldery na první pokus...

     

    Ve finále se pak Nelly Kudrová dokázala ještě o místo posunout a vybojovala stříbrnou medaili za juniorkou Veronikou Šimkovou, která tenhle závod konečně zvládla psychicky, ukázala, co opravdu umí a před bouřícím slánským náměstím získala titul mistryně republiky v kategorii žen.

  • Zlato a stříbro pro Adama, semifinále pro Kubu, pomník pro Honzu a zkušenosti pro ostatní:

    MS Paříž 2016

     

    Adam Ondra obhájil titul mistra světa v lezení na obtížnost a přidal stříbro v boulderingu, Kuba Konečný postoupil do semifinále v obtížnosti, ač to po první kvalifikaci vypadalo, že to nemůže vyjít a Martinovi Stráníkovi to naopak na semifinále v boulderingu nejtěsnějším rozdílem nevyšlo, ač to dlouho vypadalo, že by to vyjít mohlo. Dost věcí nevyšlo pořadatelům – třeba otočený chyt při rychlostním osmifinálovém souboji Honzy Kříže nebo neprávem napsaný top pro Francouze v boulderovém semifinále, naopak skvěle vyšlo Mistrovství světa Honzovi Zbrankovi, který si jako hlavní stavěč díky dokonalé mužské finálové cestě postavil stavěčský pomník… Něco vyšlo a něco nevyšlo, zkrátka jako vždy a všude.

    Mistrovství světa je vrcholem sezóny, a tak už o tom bylo a ještě bude napsáno víc než dost. Nejvíc vždy vědí ti, kdo tam nebyli, vítězství znají nejlépe ti, kdo nikdy nic nevyhráli a tréninku rozumí nejvíc ti, kteří nikdy nikoho netrénovali. Ale to už tak v tom našem Čechourkově chodí. My tam byli a závodili, tak bychom vlastně logicky nic psát neměli, ale snad nám tato troufalost projde. Tady jsou tedy zkušenosti těch členů skupiny, kteří nás v Paříži reprezentovali v lezení na obtížnost, třeba budou někomu k užitku.

     

    Ač Gábinu Vrablíkovou s Lenkou Slezákovou dělí deset let, jednu věc měly v Paříži společnou – pro obě to bylo jejich první životní Mistrovství světa dospělých. Přes rozdíly ve výšce, barvě vlasů a množství prožitých vztahů je spojovalo i to, že se obě poctivě připravovaly a že se dva týdny před MS cítily hodně unavené, ale v posledním týdnu hlásily, že únava odchází a že jsou na tom v tréninku dobře.

     

    V Paříži ale začíná být mezi oběma znatelný rozdíl v životní energii: Lenka po příletu nenápadně naznačuje, že přece jen ji cesta až z východního pobřeží (totiž z Rožnova pod Radhoštěm) asi trochu vyčerpala, protože vstávala v noci, na letišti dlouho čekala a vůbec se necítí ideálně. Gábina se naopak cítí skvěle a vybírá si z pařížských mužů někoho, kdo by jí šel k pleti. Ale závodí už druhý den a tak se nakonec rozhodne strávit noc jen s lidmi, na které je zvyklá, totiž s Lenkou a Martinem, což se nakonec ukáže jako velká výhoda, protože z ponorky, zajištěné přes Airbnb jako místo k bydlení, se vlastně ještě skoro nestihli vystěhovat předchozí nájemníci, a tak by v dané situaci další chlap už opravdu překážel.

     

    Druhý den při rozlezu to vypadá tak, že Gábina je supersilná, onsightuje bouldery, s nimiž mají problémy věhlasné závodnice a Lenka, která je v tréninku s Gabčou na velmi podobné úrovni, stejné bouldery ani nezkrokuje… Co se dá dělat, Lenka měla vinou mládežnických závodů program náročnější, tak si asi dost neodpočinula a nelze tedy od ní nic moc očekávat, naopak u Gábiny by to měl být v závodě zaručený úspěch. Obě lezou ve stejné skupině a začínají ve stejné cestě, s koučem si ji pečlivě projdou a Gabča jde na to. Ale od nástupu to vypadá, že Gábinu po cestě z rozlezovky unesli mimozemšťani a místo ní nasadili jinou blonďatou bestii, která sice stejně vypadá, ale úplně jinak leze – zataženě, bez ochoty cokoli riskovat, každý krok jistí a navíc vypadá, že cestu vidí poprvé. V místě, kde měli s koučem jasně vyřešeno, jak je to nutné udělat, aby ušetřila síly na první skutečně těžký krok, zkouší Gábina napřed postup, který předem vyloučili jako chybný a prakticky nerealizovatelný, pak se za cenu obrovské ztráty sil vrací, až na podruhé dělá krok správně. Na ten další, který je první opravdu problematický, si tak stihne pořádně nakoupit, pak následující krok sice udělá, ale nechá si vypadnout špatně založenou patu a tím také z cesty vypadne celá. Tohle dobré určitě nebude.

     

    A už leze Lenka, tu ale také naštěstí mimozemšťani vyměnili – po slabé dívce, která po Gábině nic nepřeleze, není ani stopy, Lenka dělá kroky s jistotou, nebojí se lézt na riziko a působí, že je daleko silnější, než ve stejných místech byla Gábina. Jen se nemůže moc zastavit, a tak běží pořád nahoru, správně vyřeší první problém, s jistotou a přilepenou patou udělá krok, kde spadla Gábina, pak ještě další a v tom následujícím padá, protože už opravdu nemůže.

     

    Druhou cestu leze Gábina líp než tu první (zřejmě ji mimozemšťani poznali a začali vracet), ale chybuje opět v místě, kde je třeba udělat krok naplno (ještě ji nevrátili celou, některé její části je zaujaly). Lenka leze druhou cestu stejně dobře jako první, fyzický stav jí sice nedovolí nikde ani přibrzdit, ale končí stejně jako Gábina, a tak je nakonec na děleném 49. místě nejlepší z našich reprezentantek v lezení na obtížnost. Gábina je druhá z našich na dělené 55. pozici, hned za ní je na dělené 57. příčce Verča Šimková, která lezla ve stejné skupině a v obou cestách podala výborný výkon. Na děleném 63. místě pak skončila Andrea Pokorná, která lezla ve druhé skupině a měla tedy úplně jiné cesty.

     

    Pro Gabču s Lenkou je to ale opět cenná zkušenost – na rozlezovce to vypadalo na rozdíl minimálně dvaceti míst ve prospěch Gábiny a na její jasný úspěch, ale co je platná síla, když ti ukradnou duši… Naopak Lenka názorně předvedla, že hlava je víc, než tělo, ale má to svoje hranice a bez fyzické síly to na semifinále nevytáhne ani mentální energie, schopná ohýbat kolejnice. Gabča na tom nebyla fyzicky hůř, než při svých letošních semifinálových postupech ve Světovém poháru, ale tehdy měla úplně jinou hlavu (ne barvou vlasů, ale obsahem nádoby pod nimi), Lenka by naopak potřebovala k současné hlavě přimontovat tehdejší tělo. Ale závodů bude ještě spousta a tak se správnou kombinaci těl a duší jistě podaří vytvořit.

     

    Martin Jech se před MS naučil dokonce i odpočívat, protože důsledky silové přetrénovanosti začaly i jemu, který je vždy „v pohodě“, dělat určité starosti. Formu před MS sice necítil, ale zoufalé to také nebylo.

     

    První cestu v Paříži leze Martin hned na začátku celého startovního pole a leze ji výborně až do místa, kde zřejmě nezvolí optimální stup a silový kříž těsně nedotáhne. Protože leze ve skupině A stejně jako Adam Ondra, který byl do druhé cesty nalosován před ním, rozhodne se nenechat nic náhodě a s Adamem si cestu pořádně projít. Adam cestu topne a pak si ji s Martinem asi hodinu prochází, což znervózní hlavního stavěče Honzu Zbranka, protože ač je autorem cesty, netuší, co by se na ní dalo tak dlouho a pečlivě řešit. Když pak po hodině prohlížení pod stěnou jdou oba lezci ještě cestu projít na videozáznamu Adamova pokusu, vypadá to, že se Martin připravuje na několikadenní vícedélkový výstup. A důkladná příprava se mu vyplatí – prakticky od začátku cítí, že ne každé Adamovo řešení musí být vhodné i pro něj, a tak spoustu kroků musí dělat na dvakrát – nejprve zkusit to promyšlené řešení podle Adama a pak ho předělat na krok pro Martina. V cestě tak nechá úplně všechno a nakonec je z toho dělené 71. místo a rozhodně cenná zkušenost – příprava je důležitá, ale všeho moc škodí…

     

    Tomáš Binter ml. musel letos ze zdravotních důvodů přerušit sezónu a po několika týdnech bez tréninku měl na přípravu necelý měsíc, proto bylo jasné, že na výsledku se to projeví. Soutěžní zatížení ale zkusit chtěl, aby do dalších důležitých závodů, kde už bude mít víc natrénováno, zase našel závodní nastavení. Při rozlezu se cítí dobře a cesty skupiny B, tedy té druhé, než leze Martin, se mu zdají sympatické. Neudělá v nich žádnou větší chybu, ale v daném stavu to fyzicky na víc, než dělené 77. místo, není. Tomáš z toho sice žádnou radost nemá, ale nic jiného čekat nemohl, hlavně že už se cítí zdráv – lidé si přece přejí „hlavně zdraví“. Zkušenost však říká, že na závody je třeba splnit jiné přání, totiž „hodně natrénováno“, a tak Tomáš hned v Paříži pokračuje v tréninku, aby se co nejdřív dostal do formy.

     

    Letos bude ještě řada závodů, kde se představí členové skupiny TBTraining. Tak přejeme všem hlavně zdraví a hodně natrénováno…

Ve středu startuje Mistrovství světa v Paříži

Ve středu 14. 9. začíná Mistrovství světa v soutěžním lezení, tedy v lezení na obtížnost, boulderingu a lezení na rychlost. Českou republiku bude reprezentovat 21 závodníků, z nichž k favoritům hned ve dvou disciplínách patří Adam Ondra, který obhajuje titul mistra světa v lezení na obtížnost i boulderingu z roku 2014, v boulderingu by měl bojovat o nejvyšší příčky také letošní stříbrný medailista ze SP v Meiringenu Martin Stráník. O dobré výsledky se ale chtějí pokusit všichni čeští reprezentanti, mezi nimiž jsou i čtyři členové naší skupiny – Gábina Vrablíková, Lenka Slezáková, Martin Jech a Tomáš Binter ml., všichni startující v lezení na obtížnost.

 

Gabča s Lenkou snad už dokázaly překonat únavu, která je v důsledku náročného závodního programu pronásledovala v uplynulých týdnech a z posledních tréninků hlásí zlepšení. Následky silového přetrénování se snad podařilo z větší části odstranit i Martinovi, u Tomáše jde o první ostrý start po dlouhé zdravotní pauze. Tak všem držte palce!

 

Výsledky všech kategorií a disciplín a přenosy ze semifinálových a finálových kol můžete sledovat na webu IFSC, informace o výkonech českých reprezentantů budou pravidelně zveřejňovány na facebooku ČHS.

  • Program MS

     

    Středa 14. září

    Men boulder

    Women lead

    9.00–16.00 Qualification

    10.00–15.00 Qualification

    Čtvrtek 15. září

     

    Men lead

    Women boulder

    9.00–16.30 Qualification

    10.00–15.00 Qualification

    Neděle 18. září

    Women boulder

    Awarding ceremony

    Women speed

    Men lead

    Awarding ceremony

    12.00 Final

    14.00

    14.45 Final

    15.30 Final

    16.30

    Sobota 17. září

    Men lead

    Women boulder

    Opening ceremony

    Men boulder

    Awarding ceremony

    Men speed

    Women lead

    Awarding ceremony

    9.00–11.30 Semi Final

    9.00–11.30 Semi Final

    17.00

    17.30 Final

    19.30

    20.15 Final

    21.00 Final

     

    Pátek 16. září

    Men & Women speed

     

    Men boulder

    Women lead

    8.30–11.00 Practice time

    11.00–13.30 Qualification

    19.00–21.30 Semi Final

    9.00–21.30 Semi Final

  • Zlato pro českou výpravu, dvě semifinále pro skupinu a smůla pro Petra:

    MEJ Mitterdorf 2.–4. 9. 2016

     

    Že největším úspěchem české reprezentace na Mistrovství Evropy mládeže v rakouském Mitterdorfu bylo vítězství Kuby Konečného v kategorii A (16–17 let), už ví i ten, kdo tam nebyl. Že zážitkem byl kromě Kubova výkonu ve finálové cestě i zpěv hymny v podání české výpravy, která při druhém pokusu, který dostala za Kubovo celkové vítězství v Evropském poháru mládeže, zvládla i intonačně náročné bory, šumící po lezeckých terénech, ví jen ten, kdo tam byl. Co závod přinesl členům naší skupiny, se dozví ten, kdo si tohle přečte.

     

    V lezení na obtížnost se v Mitterdorfu  představilo 21 českých reprezentantů včetně Lenky Slezákové, Veroniky Scheuerové a Petra Kligera. Hranicí úspěchu a neúspěchu na mládežnickém mistrovství Evropy je jednoznačně semifinále. Semifinálových postupů si česká reprezentace v Mitterdorfu připsala šest, dva z nich vybojovali členové skupiny TBTraining.

    Nikdo nepochyboval o tom, že Lenka Slezáková má v kategorii A semifinále jisté – finalistka letošního Evropského poháru mládeže v Imstu, která pak řadu svých finálových soupeřek porážela v závodech Světového poháru dospělých, přece nemůže nepostoupit mezi nejlepších 26! Lenka sice před závody hlásí únavu, ale kdo by tomu věnoval pozornost – to se může projevit až v boji o finále, tak klid! A tak se Lenka rozhodla přinést svým fanouškům trochu toho vzrušení: v první kvalifikační cestě těsně za polovinou místo pořádného agresivního nátahu předvádí decentní taneční figuru, kterou uzavírá testem dynamických vlastností lana a psychické odolnosti svého otce. Lano, otec a tedy i Lenka test přežili, ale bylo jisté, že tenhle výkon na postup stačit nebude. Je třeba zalézt dobře druhou cestu, žádnou chybu si už Lenka dovolit nesmí. A taky si ji nedovolí, když už je dva chyty od topu, není pochyb, že to vyjde. Lenka postupuje z 22. místa, v první cestě je nakonec 28. a ve druhé 17. Jen otec Jiří tomu pořád nevěří a bedlivě střeží obrazovku s výsledky, co kdyby se ten vzorec pro aritmetický průměr najednou změnil…  Ale vzorec drží a Lenka je v semifinále – co je na tom, vždyť to všem bylo od začátku jasné.

     

    Druhý den před semifinále se Lenka cítí dobře a pochvaluje si masáž, ale když ji na rozlezovce v izolaci vlastně ve všem s převahou přebouldruje o téměř 20 centimetrů menší Verča Scheuerová, je zjevné, že nad únavou se zvítězit nepodařilo. O to lépe ale Lenka leze semifinálovou cestu, a přestože jde na rozdíl od kvalifikací o on sight, leze bez jediné chyby či zaváhání, ač přelez stropu není vůbec jednoduchý. Zastaví ji až fyzický stav, kdy už si není v cestě schopna nikde odpočinout a tak už nedotáhne dlouhé dynamo. Své celkové umístění tak vylepšila na 19. místo a je spokojená, protože v téhle únavě lépe zalézt nemohla. A teď musí pořádně zregenerovat, protože ji čeká MS dospělých v Paříži.

     

    Juniorka Verča Scheuerová před MEJ cítila v tréninku formu, které výrazně napomohla výměna baterek. Tím není myšlena dovolená s rodiči a přítelem, ale výměna baterek ve váze, která jí jako kouzelné zrcadlo něco napověděla a Verča se podle toho zařídila. Ale když o dvě a půl kila krásnější a vždy usměvavá Verča vidí první kvalifikační cestu, tváří se jako pohádková královna, když kousne do otráveného jablka – odporný kolmáč s dlouhými kroky, tedy přesně to, co si jedna z nejmenších závodnic ve startovním poli nepřála. Jenže Verča je bojovník, leze nepříjemnou cestu skvěle a těsně ji shazuje až nátah, který byl dlouhý i pro dlouhé…  Už po dolezení je jasné, že to bude dobré a šance na semifinále je vysoká. A tak se Verča začne bát, že zkazí druhou cestu – poměrně nízko je povinný skok pro všechny a ona je přece malá… Malá, ale šikovná, skok zvládá s přehledem a hrne to nahoru. Když padá, je to už semifinálová jistota – v první cestě dělené 17. místo, ve druhé dělená 24. příčka a postup ze skvělé 21.–23. pozice. Tři další české reprezentantky Andrea Pokorná, Veronika Šimková a Karolína Taberyová, které skončily v obou cestách za Verčou, se do semifinále neprobojovaly a tak je na to druhý den Verča sama.

     

    Veronika na sobě sice nedává pocity příliš znát, ale nervozita v ní pracuje, a tak v noci před semifinále vůbec neusne. To sice není optimální příprava, ale jak už bylo řečeno, ráno na bouldrovce v izolaci vypadá skvěle, tak proč se bát. Noční (tedy spíš denní) můra přichází, až když Verča vidí semifinálovou cestu – to snad postavil někdo, kdo ji nenávidí. Že by nějaké nevyřešené vztahy se stavěčem? Zase kolmáč, tentokrát s ještě delšími kroky, ale hlavně z oblin a stisků do špatných chytů. Verča bojuje, ale hned v prvním problému se zasekne skoro na minutu, nakonec ho za cenu ztráty sil vyřeší, ale další dynamo ze stisku do oblé lišty už nedotáhne. Konečné 26. místo Verču mrzí a nijak jí nepomáhají řeči o tom, že už postup do semifinále je úspěch a co by za něj většina ostatních dala…

     

    Pro kotel smůly si do Mitterdorfu přijel junior Petr Kliger. Jeho první kvalifikační cesta vypadá lezitelně a Petr se na rozlezovce cítí dobře. Když pak v cestě padá Zbyšek Černohous, protože po cvaknutí expresky už nemá sílu na přidání druhé ruky do dobrého spoďáku, radí mu kouč, aby pokud si nebude cvakáním jistý, napřed přelezl do spoďáku a cvakl až z něj pod sebou. Petr se cestou prochází jak v Žacléři po náměstí a vypadá lépe než tam. Inkriminovanou expresku by před spoďákem cvaknout klidně mohl, ale rozhodne se to vyřešit takticky a přelézá do spoďáku, s klidem pod sebou nabírá hodně prodlouženou expresku, ta se mu ale otáčí a nejde cvaknout. Nevadí, Petr ji pustí dolů a nabere znovu – zase se otáčí. Tak potřetí – zase nic. Petr tedy zkouší vzít další chyty nad sebou, ale z nich už to cvaknout nejde. Vrací se do spoďáku a znovu, už je tam skoro minutu a už mu dochází, zase necvakne a padá. Rozhodčí mu navíc další chyty neuznávají, po protestu uznají jen první z nich, druhý už ne, že prý ho jen osahal a kontrolovaně nedržel a dávají jen plus. Kouč se proklíná, že mu tu taktickou variantu radil, kdyby Petr cvakl předem, mohl dolézt ještě daleko, takhle sice v cestě vydržel dlouho, ale to se nepočítá…

     

    Nevadí, ještě je tu druhá cesta. Ta vypadá vypečeně, hned po třinácti krocích je boulder, který sundává jednoho lezce za druhým, nakonec je jich jedenáct a mezi nimi takoví borci, jako bronzový medailista z loňského juniorského mistrovství světa v obtížnosti i boulderingu Francouz Parmentier.  Za ním je pak po pár krocích další boulder, který shazuje dalších deset lezců. Před Petrem lezl cestu z našich reprezentantů už Mikuláš Keller, pro něhož kouč našel řešení prvního boulderu, bohužel však použitelné jen pro jeho výšku. Petr to tedy musí zkusit z pravé nohy jako většina ostatních, nabere co nejlépe špatný stisk, zabere naplno a kříží do ještě horší obliny. Už to vypadá, že mu zabere, nakonec mu ale vyjede, a tak se Petr přidává k Parmentierovi a dalším, kteří v tomto bouldru končí. Výsledné 35. místo určitě neodpovídá formě, ve které Petr do Mitterdorfu přijel, ale to k závodům patří. Budou ještě další…

     

Stříbro pro Petra: MČR juniorů v boulderingu Teplice nad Metují 27.–28. 8. 2016

V Teplicích nad Metují se o víkendu konal závod Rock Point Českého poháru v boulderingu a Mistrovství ČR mládeže v boulderingu. Skupinu zde skvěle reprezentoval Petr Kliger, který se specializuje pouze na obtížnost a závod navíc absolvoval z plného tréninku v rámci přípravy na mládežnické Mistrovství Evropy.

 

Junioři měli svou kvalifikaci v sobotu společně s kvalifikací Rock Point Českého poháru dospělých. Petr lezl skvěle a do nedělního finále MČR juniorů postupoval z 1. místa, když za sebou nechal všechny juniorské reprezentanty v této disciplíně. Mezi muži pak skončil na 20. pozici z 53 lezců. Další zástupce skupiny Jakub Dvořák obsadil 27. příčku, když do Teplic jel hlavně jako psychická podpora jedné ze začínajících závodnic.

 

Nedělní finále juniorského mistrovství republiky pak přineslo titul bouldrovému specialistovi Michalovi Běhounkovi, který si připsal čtyři topy, Petr vybojoval výborné 2. místo se třemi topy a na 3. pozici skončil se dvěma topy Zbyšek Černohous, který se rovněž připravuje na MEJ v lezení na obtížnost.

  • VIP: Světový pohár Arco 26.–27. 8. 2016

     

    Česká výprava se v Arcu na rozdíl od závodu v Imstu musela obejít bez Lenky Slezákové a Kuby Konečného, kteří se připravují na Mistrovství Evropy mládeže, za to výrazně posílila o Adama Ondru, který zde startoval ve Světovém poháru letos poprvé. A protože šlo zároveň také o závod v lezení na rychlost, představili se zde i Jan Kříž a Libor Hroza ml.

     

    Martin Jech s Gábinou Vrablíkovou se rozhodli zajistit výhodné ubytování pro všechny členy skupiny TBTraining, což nadchlo zejména kouče ve chvíli, kdy zjistil, že bude bydlet přes 20 minut cesty autem od stěny a závodníci ještě o kus dál. To bylo při nutnosti dopravy jedním vozem skutečně optimální, když dvoudenní harmonogram zahrnoval jeden den registraci a meeting pro obtížnost a druhý den pro rychlost, start kvalifikace mužů a žen na obtížnost s dvouhodinovým rozdílem, kvalifikaci v rychlosti, semifinále v obtížnosti, finále v rychlosti a finále v obtížnosti. Kouč navrhoval, že by mohl bydlet klidně v Miláně, ale Gábina s Martinem už destinaci odmítli změnit, protože v Cavedine je opravdu krásně a navíc tam skvěle vrže postel…

     

     

    Krásně jim ale není při sobotních kvalifikacích. Že nebylo rozumné odmítnout odpočinkovou pauzu po prvních třech závodech SP, pochopila Gábina již týden před závodem v Imstu, ale to už se s tím nedalo nic dělat. A dělat se s tím moc nedalo ani za ten týden, který dělil Imst od Arca. Na rozdíl od Imstu tu sice neudělala Gábina žádnou fatální chybu, ale v obou cestách jí úplně došlo, a tak za 45. místo v první a 46. místo ve druhé cestě brala až 47. pozici celkově z 56 závodnic. Když ona se ale po těch prvních úspěšných závodech necítila unavená, tak proč by odpočívala. Naopak, chtělo by to ještě něco natrénovat! Teď už ale Gábina nemá rozum zakalený euforií z výsledků, odpočívat potřebuje a chce, tak se to snad do Paříže podaří vyladit.

     

    Martin problémy s únavou řeší už déle a v Arcu se při rozlezu cítí podstatně lépe než v Imstu. Vytrvalostní cesty ale vyžadují stoprocentní fyzický fond a ten Martin stále nemá, leze však v obou cestách dobře než mu prostě dojde. V první cestě to stačí na 55. místo, ve druhé, kde si optimálně nevyřešil cvakání expresky, pak na 61. místo, což znamená celkově 63. příčku ze 72 lezců. Martin má ale také před mistrovstvím světa postaven plán s dostatkem odpočinku, tak mu držme palce, aby se dostal do formy.

     

    A tak členové skupiny fandí ostatním závodníkům. Honza Zíma opět podporovaný synem Tondou a mamkou Kačkou si doleze pro dělené 70. místo, když v první cestě předem vymyslí řešení, které se pak ukáže nerealizovatelným, ve druhé, kterou leze výborně, nakonec zapomene dát správně patu. Po závodě pak Martin pošle Kačku s hladovým Tondou z města ke krmelci…

     

    Skvěle se s neoblíbenými vytrvalostními cestami v kvalifikaci vyrovnává Adam Ondra, když v závěru obou už musí bojovat, ale obě topuje. Jasný postup do semifinále, kam se dvěma topy postoupilo devět lezců.

     

    Neděle začíná kvalifikacemi v rychlosti, kde se prezentuje 32 závodníků. Libor Hroza ml. postupuje z 10. místa. Vždy dobře naladěný Honza Kříž v prvním pokusu padá, druhý je ale skvělý, Honza má 13. čas a podruhé v životě postupuje ve Světovém poháru do vyřazovacích bojů.

     

    Semifinále v obtížnosti znamená pro Adama nečekané drama. Cesta se mu od začátku nelíbí, je to čistá vytrvalost a ani jeho přání těžkého začátku se mu nesplní. Ač v cestě vypadá skvěle, na hraně stropu mu dojde a padá. V té chvíli je čtvrtý, po něm poleze ještě pět lezců a navíc nemá zatím započítán výsledek Slovinec Primožič. Ten sice dolezl dál, ale vracel se na cvakání expresky, takže by mu výkon neměl být uznán – jenže kdo ví, JURY president je také Slovinec… Iva Vejmolová tedy žádá oficiálního věštce výpravy o předpověď, zda ještě někdo pod Adamem spadne. Adam si myslí, že určitě ne, ale věštec jednoznačně tvrdí: „Ano, někdo ještě spadne!“ A tato věštba se naplní – padá Ital Ghisolfi a Francouz Super dělá dole nepochopitelnou chybu. Primožičovi také není výsledek uznán a tak Adam nakonec postupuje ze 7. místa a aby se pro finále ještě trochu unavil, jde nacvičovat bouldery pro Rock Master.

     

    Vyřazovací boje v rychlosti začínají nešťastně pro Honzu Kříže, který ve slibně rozjetém duelu před koncem padá, a tak končí na 16. místě. Postup je pro něj ale i tak úspěch a vždy ochotný závodník jde natáčet souboje Libora Hrozy. Ten v osmifinále těsně porazí Rusa Kokorina a ve čtvrtfinálovém duelu nejprve poráží Ukrajince Boldyreva, jenže ten protestuje, že byl pomalu dobírán a lano mu překáželo. Než JURY rozhodne, česká výprava vše vidí na Honzově záznamu, který dokazuje, že má Boldyrev pravdu. Stejně usoudí i rozhodčí, oba proti sobě tedy musí nastoupit znovu a Boldyrev časem 5,93 s poráží Libora o více než dvě desetiny. Libor tak končí na 5. místě.

     

    Finále v obtížnosti je – jak jinak na této stěně – opět vytrvalostní. Adam za obrovské podpory publika leze skvěle, technicky si dokáže pomoci kdekoli to jde a padá až na konci stropu, což pro něj nakonec znamená 5. místo. Vítězí Francouz Desgranges se stejným výkonem jako Slovinec Škofic, o jejichž pořadí rozhoduje semifinále, třetí je Rus Fakiryanov.

     

    Většina české výpravy sleduje finále hned vedle VIP zóny, kam závodníci nesmějí. Najednou se za nízkým plůtkem oddělující plebs od honorace ozve „Čau zrůdo!“  Ve VIP zóně stojí Marek Jeliga, s nadhledem svých třinácti let sděluje všem, že ten den vylezl „osm áčko“ na on sight a ležérně pojídá zmrzlinu z kornoutu plastovou lžičkou. Vedle něj se objevuje světový rekordman v rychlosti a ten den stříbrný Danylo Boldyrev, který si začne přes plůtek povídat s Honzou Křížem, ale je okamžitě a nekompromisně pořadateli vykázán – do VIP zóny nesmí nikdo, kromě VIP, ani světový rekordman. Boldyrev zklamaně odchází, ale Marek je zjevně velmi důležitá osoba, nikým neohrožován zůstává na místě a informuje krajany, že je v Arcu „s kámošema a s kámoškou“.  VIP zónu opouští, až když sám chce – je vidět, že se v životě neztratí…

  • Když se daří, tak se daří: Světový pohár Imst 19.–20. 8. 2016

     

    Česká výprava letos vyrazila do Imstu na Světový pohár netradičně – jedním osmimístným autem, do něhož se vešli až na jednoho všichni čeští závodníci, fotografka i kouč, za volantem pak seděl majitel vozu Pepa Hátle, který se takto rozhodl pomoci české reprezentaci. Jediným závodníkem, který cestoval po vlastní ose, byl Honza Zíma, protože pro svůj výkon potřeboval poměrně náročné materiální zajištění a servis – jako například kočárek, manželku Kačku a skoro pětiměsíčního syna Tondu – a to si kupodivu chtěl opatrovat sám.

     

    Odjezd byl ve čtvrtek už poměrně tradiční, tedy se skoro půlhodinovým zpožděním. To ale nevadí, do konce registrace to pořád vychází s hodinovou rezervou, tak co… Rezerva se sice zkracuje, protože Gábina má místo ledvin velkokapacitní turbínu, a tak se cesta mění v exkurzi po všech benzínových pumpách na trase, kterou vždy zahajuje veřejná sbírka eurocentů. Ale nevadí, času je pořád dost. Jenže když už stojíme přes půl hodiny v koloně na německých hranicích, začíná to vypadat, že nestihneme nejen registraci, ale ani termín, na který je možné s technickým delegátem telefonicky domluvit odklad pro dopravní komplikace. Vypadá to skvěle, česká reprezentace se úspornou metodou dopraví do Imstu, ale závodit nebude… Tenhle scénář ovšem Pepa rozhodně odmítá – kolona se rozjíždí a Pepa se stává se svou dodávkovou formulí nejfotografovanějším mužem v Německu i Rakousku, jen místo paparazzi na něj blýskají radary. Pilotovaný let nad dálnicí ale přerušuje ještě mezipřistání pro naši turbínu. Registraci jsme stihli deset minut před koncem.

     

    Končí technický meeting, dostáváme startovní listiny a je to jasné – 56 žen, 66 mužů – a Kuba Dvořák vyhrál… Je totiž nalosován do cesty č. 1 jako první, takže v kvalifikaci flash nikoho neuvidí lézt a z videopředlezu se žádné technické finty odkoukat nedají. Naštěstí ostatní kluci jsou na tom podstatně líp, co holky? Ty začínají v cestě č. 2 a jsou pro změnu nalosovány hned za sebou, 14. Gábina a 15. Lenka, aby si mohly popovídat v přípravné zóně před lezením, ale nemohly si navzájem už nic vyradit.

     

    A je tu den závodu, Kuba Dvořák leze těžko čitelnou cestu prakticky on-sight, chvíli to vypadá dobře, pak ale udělá těžký kříž a vezme další chyt tam, kde vůbec nebere a padá. To žádný zázrak nebude – nakonec dělené 63. místo v cestě. Jak jsou na tom holky? Na rozlezovce vypadá Lenka skvěle, Gábina už míň, nedrží jí ruce na oblinách a nejdou jí dynama. Ale snad se to v cestě srovná.

     

    Gábina nastupuje do cesty, úvodní kolmáč je její doména a taky ho leze skvěle, Mina Markovič před ní v tom vypadala na pád a Gabča se tady prochází. Najednou se ale staví úplně jinam než má, na tenhle krok je tam přece úplně jiný stup, z téhle nohy se to udělat nedá! Nebo dá? Nedá… Dělené 44. místo v cestě znamená prakticky konec nadějím na další semifinále. Co Lenka? Leze skvěle, poučena Gabčou se staví na správný stup, výborně řeší i další problémy, už je v místě kam do té doby dolezly jen ty nejlepší, před těžkým dynamem si nepřesně nabere chyt a z dynama padá – ale výsledek určitě bude dobrý! A taky je – nakonec dělené 26. místo v cestě, to je přesně semifinálová hranice, teď jen nezkazit druhou cestu.

     

    Martin Jech se v týdnech před závodem trápil se silovou únavou a zvažoval, zda vůbec v Imstu startovat. Nakonec jel s tím, že pokud by rozlez byl hodně špatný, odstoupí. Martin z rozlezovky přichází s tím, že dobré to rozhodně není, ale závodit bude. Nastupuje do cesty č. 1, překonává těžkou část přes obliny, která zastavila řadu špičkových lezců včetně finalisty z Villars Američana Baileyho a leze a leze – vypadá to skvěle! Pak se mu ale po vyklepání nepodaří znovu najít spoďáček na struktuře, proto necvakne expresku, trochu ho to rozhodí, patu na strukturu dá nepřesně a další krok proto nedotáhne. Ale i tak to dává šanci na dobrý výsledek, Kuba Konečný leze chvilku po něm a padá pět chytů pod Martinem – tak na co to bude stačit? Martin je po první cestě na děleném 30. místě, hned za postupovou 26. pozicí, o niž se dělí čtyři lezci. Tak teď nezkazit druhou cestu a při troše štěstí to může být semifinále!

     

    Táta Zíma zahajuje v cestě č. 2, svou vytříbenou technikou si snadno poradí s kolmou spodní částí, pak z malé škrabky na struktuře volí ze dvou možností jistější, ale silovější zdvih přes vysokou patu, ovšem kousek síly nakonec chybí. Honza končí v cestě na dělené 60. příčce.

     

    A jsou tu druhé cesty pro naše závodníky. Kuba Dvořák v cestě č. 2 volí v místě Honzova pádu dynamičtější řešení z nižší nohy a bez problémů pokračuje dál. Vypadá dobře, ale pak v sekvenci přes dlouhé struktury přehlédne stup vpravo a po levé straně to přelézt nejde… V cestě Kuba končí na 59. místě těsně před Honzou ač ho přelezl o sedm kroků a krok a půl navíc by ho posunul o osm míst, a aby si svou smůlu dokonale vybral, geometrický průměr pořadí mu z 59. příčky v cestě č. 2 a dělené 63. pozice v cestě č. 1 přisoudil celkové 66. místo. Počítač si prostě tentokrát na Kubu zasedl.

     

    Ale už jdou holky – vylepší to Gábina? Zatím leze dobře, teď ty nenáviděné obliny, ještě otočit ruku v poslední z nich a bude v lištách, které umí. Otáčí ruku a padá… No co se dá dělat, dnes neměla den, nakonec 44. místo v cestě a 49. místo celkově pro ni znamená druhý nejhorší výsledek v životě. Zase je vidět, jak je ta hranice mezi úspěchem a neúspěchem tenká, jak je startovní pole vyrovnané a jaké drobnosti rozhodují.

     

    Hned po Gabče leze Lenka – dvakrát jí letos semifinále těsně uteklo, teď má dobře založeno z první cesty, snad se zase poučí od Gábiny. Poslední oblina, Lenka staví nohu na vyšší stup a padá úplně stejně, jako Gábina. Tak to zase semifinále nebude, dělí se s Gábinou o 44. místo v cestě a je 37. celkově. Solidní výsledek, nakonec nejlepší z celé české výpravy, ale pro Lenku zklamání, potřetí semifinále na dohled a zase uteklo…

     

    Šanci má ještě Martin. Při prohlídce cesty č. 2 nevěnuje ponorkám ve spodní části pozornost, to přece přelezl bez potíží Honza i Kuba, tak tam přece nemůže být zásadní problém… Martin se radši soustředí na řešení místa, které by mělo rozhodovat o postupu. A už leze, poslední dvě ponorky, jednu držet a na druhou se správně postavit – jak sakra? Martin chvíli hledá pozici nohou a pak zkusí dál plácnout dynamicky, ale to je bez šance. Padá v kroku, ve kterém by to nikoho nenapadlo, v cestě končí na děleném 63. místě za všemi ostatními českými lezci a je po nadějích na postup. Celkové 44. místo je sice slušné a pro Martina letos nejlepší, ale…

     

    Kuba Konečný chvíli po něm ponorky překonává, ale je vidět, že se v cestě trápí. Je to přece jen jeho první Světový pohár v životě a ač má právě letos z Imstu stříbro z Evropského poháru mládeže, cesty jsou na SP o dost těžší, nenechají lezce vydechnout a neodpouštějí chyby. Kuba končí čtyři kroky nad Kubou Dvořákem na děleném 47. místě v cestě a 41. celkově.

     

    Otec Jan v cestě č. 1 už viděl dost lezců a tak sice správně nabere chyt, který zastavil Kubu Dvořáka, dokáže do něj přidat i druhou ruku, ale pak se mu za mizerný úchop v nepříjemné pozici na špatných stupech nepodaří vyměnit nohy, což je pro další krok nezbytné. Honza Končí v cestě na 50. pozici, o niž se dělí s dalšími devíti lezci a celkově to pro něj znamená dělené 62. místo.

     

    Zkrátka když se daří, tak se daří – ač výsledky Lenky i Martina nejsou vůbec špatné, oba po první cestě měli šanci na postup a tak z nich nemají žádnou radost. Kuba Dvořák si vybral kotel smůly a ani dalším českým lezcům štěstí zrovna nepřálo. Největším úspěchem je tedy Pepův vyhraný souboj s časem, díky němuž jsme stihli registraci.

    Proto nám držte palce v dalších závodech – Gábina a Martin se představí už v pátek 26. 8. na Světovém poháru v italském Arcu, Lenka, Verča a Petr pak o týden později na Mistrovství Evropy mládeže v rakouském Mitterdorfu.

Seriál Světového poháru pokračuje už v pátek v Imstu

Už v pátek 19. 8. hostí rakouský Imst čtvrtý letošní závod Světového poháru v lezení na obtížnost. Kromě Tomáše Bintera ml., který po pauze způsobené zdravotními problémy teprve dohání tréninkové manko, se zúčastní všichni zástupci TBTraining v mezinárodních závodech dospělých, tedy Gábina Vrablíková, Lenka Slezáková, Martin Jech a Jakub Dvořák. Kromě nich se zde představí ještě reprezentanti ČR Jakub Konečný a Honza Zíma, který absolvuje svou první sezónu v roli hrdého otce.

 

Gábina a Kuba se cítí dobře, Lenka v minulých dnech překonávala únavu, ale zdá se, že už je v pořádku. Martin má bohužel stále problémy se silovou únavou, ale dělá vše pro to, aby se mu ve zbývajících dnech podařilo zregenerovat.

 

Závod začíná v pátek v 9:00 kvalifikacemi mužů i žen, semifinále obou kategorií je na programu rovněž v pátek od 18:30. Finále zahájí v sobotu od 19:30 muži, ženské finále startuje ve 20:20.

 

Přímý přenos ze semifinále a finále můžete sledovat na webu IFSC. Držte všem našim závodníkům palce!

Závodní sezóna v plném proudu: Gabriela Vrablíková dvatkrát v semifinále

První dva závody Světového poháru v lezení na obtížnost přinesly úspěch našim zástupkyním mezi ženami – Gábina Vrablíková se v Chamonix (FRA) i Villars (SUI) probojovala do semifinále a Lenka Slezáková dokázala v obou těchto závodech získat bodovanou 30. pozici. Pro šestnáctiletou Lenku je výsledek velmi cenný i proto, že může vzhledem k věku letos poprvé závodit mezi dospělými, šlo o její první životní starty ve Světovém poháru a v obou těchto závodech byla nejmladší účastnicí.

 

V kontextu českého závodního lezení jde o výborné výsledky, protože od roku 2007, kdy Světový pohár pořádá mezinárodní federace IFSC, se v zahraničních závodech SP v lezení na obtížnost dokázaly do semifinále probojovat kromě Gábiny pouze dvě české ženy – první z nich byla ve svých šestnácti letech v roce 2011 tehdejší členka tréninkové skupiny Tereza Svobodová, druhou v loňském roce Iva Vejmolová. Na body v SP v lezení na obtížnost pak kromě Gábiny a Lenky od roku 2007 dosáhly v zahraničních závodech SP pouze 4 české ženy – před zmíněnými semifinalistkami Svobodovou a Vejmolovou to v roce 2007 byla Soňa Hnízdilová a v roce 2008 Nelly Kudrová, obě získaly v uvedených sezónách jeden bod za 30. místo.

 

V semifinále obou závodů pak Gábina vinou nervozity a malé zkušenosti se soutěží této úrovně chybovala, což jí v Chamonix vyneslo 27. a ve Villars 26. místo.  Přesto se jedná o výborné výsledky a příslib do dalších závodů – až za našimi lezkyněmi skončily v jednotlivých závodech takové legendy jako Italka Jenny Lavarda či finalistka loňského SP Američanka Delaney Miller.

 

Závod v Briançonu (FRA) pak obě naše závodnice nezvládly psychicky, když se nechaly zaskočit charakterem kvalifikačních cest i vlastní přemotivovaností po předchozích výsledcích. Gábina zde obsadila 34. a Lenka 49. pozici. Zkušenosti, které zde získaly, se ale budou oběma v budoucnu hodit.

 

Našim mužům se bohužel nevyhnuly problémy. Martin Jech se potýkal se silovou únavou, podpořenou náročným mimosportovním programem (maturita, přijímací zkoušky atd.), při němž ale neomezil tvrdý třífázový trénink a nepodařilo se mu pak před závody dostatečně zregenerovat.  Martin v Chamonix skončil na 67., ve Villars na 53. a v Briançonu na 65. místě.

 

Tomáš Binter ml. si kombinací náročného tréninku, státnic a práce způsobil zdravotní problémy s prsty a zvažoval zrušení startu Chamonix. Nakonec se rozhodl nastoupit s tím, že prsty stihne doléčit mezi závody, ale po startu v Chamonix se problémy tak zhoršily, že ve Villars musel pro první cestě ze závodu odstoupit a přerušit sezónu. Po několikatýdenní zdravotní pauze už ale zase může naplno trénovat a je jen otázkou času, kdy se dostane opět do formy.

 

Jakub Dvořák se při svých prvních životních startech ve Světovém poháru rozhodně neztratil. Jako závodník startující na vlastní náklady obsadil v Chamonix 78. a ve Villars 62. místo a mezinárodní sezóna pro něj ještě zdaleka neskončila.

S příchodem prázdnin nastupuje seriál Světového poháru v lezení na obtížnost

Čas prázdnin letos přináší hned pět závodů Světového poháru v lezení na obtížnost. Po úvodní francouzsko-švýcarské trojici soutěží v rozmezí dvou týdnů Chamonix – Villars – Briançon následuje čtyřtýdenní pauza, po níž se Světový pohár přesouvá do rakouského Imstu a týden na to do italského Arca. V září pak následuje vrchol sezóny, jímž je Mistrovství světa v Paříži. V říjnu pokračuje Světový pohár závodem v čínském Xiamenu a seriál roku 2016 se uzavře v listopadu tradičně ve slovinském Kranji. Skupinu TBTraining v mezinárodních soutěžích dospělých zastupují reprezentanti ČR Gabriela Vrablíková, Lenka Slezáková, Tomáš Binter ml., Martin Jech a na vlastní náklady startující Jakub Dvořák, kterému nominace do reprezentace unikla o jedno místo.

 

Mládežnická mezinárodní sezóna v lezení na obtížnost pokračuje až po prázdninách. V prvním zářijovém týdnu se v rakouském Mitterdorfu koná Mistrovství Evropy mládeže, kde se jako členové mládežnické reprezentace ČR představí Lenka Slezáková, Veronika Scheuerová a Petr Kliger.

IFSC Climbing Worldcup (L,S) – Chamonix (FRA) 2016

11.–12. července 2016

 

IFSC Climbing Worldcup (L, S) – Villars (SUI) 2016

15.–16. července 2016

 

IFSC Climbing Worldcup (L) – Briançon (FRA) 2016

22.–23. července 2016

 

IFSC Climbing Worldcup (L) – Imst (AUT) 2016

19.–20. srpna 2016

 

IFSC Climbing Worldcup (L, S) – Arco (ITA) 2016

26.–27. srpna 2016

 

European Youth Championships (L,S) – Mitterdorf (AUT) 2016

2.–4. září 2016

 

IFSC Climbing World Championship – Paris (FRA) 2016

14.–18. září 2016

 

University World Championships – Shanghai (CHN) 2016

12.–16. října 2016

 

IFSC Climbing Worldcup (L, S) – Xiamen (CHN) 2016

22.–23. října 2016

 

IFSC World Youth Championship – Guangzhou (CHN) - 2016

7.–13. listopadu 2016

 

IFSC Climbing Worldcup (L) – Kranj (SLO) 2016

26.–27. listopadu 2016

 

 

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2018, Aktualizováno 4. 11. 2018 12:10