EXTERNÍ

ČLENOVÉ

dvořák

jakub

Narozen: 1994 v Jindřichově Hradci

Výška: 179 cm

Váha: 68,5 kg

Sponzor/oddíl:

hosport

Kuba začal s lezením poměrně pozdě – až v patnácti letech na jindřichohradecké bouldrovce, ale poměrně brzy pochopil, že aby dohnal ztrátu, bude muset tvrdě a systematicky trénovat a začal spolupracovat s tréninkovou skupinou TBTraining. První závody absolvoval v roce 2013, když byl v juniorské kategorii druhým rokem a v této sezóně se propracoval v Českém poháru mládeže až na stupně vítězů – v Jičíně mezi juniory vybojoval 3. místo.

 

Od roku 2014 už závodí pouze v kategorii mužů. V roce 2015 vybojoval v celostátním rankingovém závodě v Uherském Brodě 4. místo, v závodě Českého poháru v Lomnici nad Popelkou obsadil 6. pozici a na Mistrovství ČR v Písku skončil na 8. příčce.

 

Skvělého výsledku dosáhl Kuba v roce 2016, když v závodě Českého poháru v Polici nad Metují získal stříbrnou medaili a jen jedno místo ho nakonec dělilo od nominace do reprezentace pro rok 2016. V průběžném hodnocení Českého poháru v lezení na obtížnost mu po tomto závodě patřila 5. pozice a v pořadí českého závodního rankingu figuroval na 4. místě.

 

Protože mu nominace do reprezentace v roce 2016 unikla jen těsně, rozhodl se využít volné kvóty a startovat ve Světovém

poháru na vlastní náklady. Jeho dosud nejlepším výsledkem v závodě Světového poháru je 50. místo ze skotského Edinburghu v roce 2017. I když se Kuba vzhledem k tréninku dostane do skal minimálně, v roce 2015 přelezl ve Slovinsku cestu obtížnosti 8a+ (10-UIAA).

 

V roce 2018 ho zhoršení zdravotního stavu v důsledku velkého pracovního zatížení donutilo přerušit přípravu. Kuba v témže roce zahájil studium pro získání trenérské kvalifikace, které úspěšně završil závěrečnými zkouškami a získal licenci B ČHS, která je druhou nejvyšší trenérskou třídou v ČR.

 

V Českých Budějovicích, vystudoval nástavbu na Vyšší odborné škole automobilní a technické a nyní pracuje na několika pozicích. Jako trenér vede mladé závodníky v Písku.

  • interview

    s Jakubem Dvořákem

    Ročník: 1994

    Kde se vyskytuji: České Budějovice

    Bydliště: Jindřichův Hradec

    Nejčastěji navštěvované stěny: Lanovka ČB (BOHUŽEL!!!), SmíchOFF

     

     

    Kdy a jak jsi začal s lezením?

    Už od mala jsem s rodiči jezdil do Vysokých Tater na pěší túry. Když jsem byl malý, tak jsem k tomu měl prý strašný odpor, ale časem mě to začalo bavit. A konkrétně s lezením jsem začal ke konci 9. třídy na základní škole.

     

    Kdy jsi začal trénovat a kde jsi získával „know-how“?

    Bylo to na přelomu roku 2012/2013. Bylo to ještě když jsem se s Tomášem znal pouze od vidění. Takže jsem šel pro radu k jednomu nejmenovanému lezci z Českých Budějovic, protože jsem si v té době myslel, že tomu rozumí.

     

    Jak a kdy jsi se tedy dostal k tréninku s Tomášem?

    Bylo to krátce po tom, co jsem se pokoušel trénovat podle toho, co mi poradil již zmíněný nejmenovaný budějovický lezec. Naše spolupráce s Tomášem vznikla tak, že Tomáš ke mně přišel a zeptal se mě, co dělám a co tím chci natrénovat. Tak jsem se mu to pokusil říct. A jeho odpověď byla, že je to úplná blbost :D, že to takhle nefunguje. Začali jsme si povídat o tréninku a celkově o lezení. Požádal jsem pak Tomáše, aby mi vysvětlil základní principy tréninku, on to udělal a o pár dní později jsem mu poslal svůj první plán. Odpověď byla taková, že je to celé špatně. Tomáš byl tak ochotný, že mi to celé odvyprávěl znovu a já zase poslal plán. V tu chvíli to Tomáš nevydržel a radši mi plány začal psát, protože zjistil, že to pro něj bude jednodušší.

     

    Jak se Tvůj tréninkový režim a trénink obecně změnil?

    Změnilo se to zásadním způsobem. Už to nebylo takové to, že jsem si řekl „dneska si půjdu zalézt“ nebo naopak „dneska se mi nechce, tak nepůjdu“. Je pravda, že teď už si to nedokážu bez tréninkového plánu představit, protože takhle mám jasně dáno, co ten den budu trénovat, a nemusím přemýšlet po příchodu na stěnu, co mám dělat. Hlavně by mě to ani nebavilo, protože v Budějovicích jsou podmínky pro lezení něco strašného, a kdybych měl furt chodit například jenom bouldrovat, tak bych zešílel ještě víc než teď.

     

    Jak to tedy řešíš? Dojíždíš někam na stěnu?

    Řeším to tak, že veškeré věci, které můžu udělat na bytě (visy, shyby, cvičení na břicho, strečink, …) dělám tam. Ušetří mi to i dost času, jak na to nemusím nikam jezdit a další výhoda je, že mě neomezuje žádná otevírací doba.

     

    Na některé tréninky jezdím do Prahy nebo do Lince. Převážně to jsou tréninky lezecké jako těžké cesty, intervaly a bouldering. Na lano v Praze preferuji SmíchOFF a na bouldry Boulder Bar.

     

    Zbytek tréninku dělám tady v Budějovicích. Hlavně to jsou izolované věci. Například tahy a campus. V poslední době je to i na tyto tréninky horší, hlavně když tahy jsou i po oblých chytech, protože těch je na stěně minimum.

     

    Jak jsi přechod pod Tomášův trénink zvládal?

    Myslím si, že docela dobře. Ze začátku to byl velký nezvyk, ale i tak mi to vyhovovalo a vyhovuje do teď.

     

    Co Ti v tréninku dává nejvíc zabrat?

    Nejvíc zabrat mi dává, když se snažím držet krok v rumech či jiných alkoholických nápojích s Tomášem starším. Protože to prostě nejde vydržet :D

    Poznámka: v oficiální verzi bych možná tuhle otázku a odpověď vynechal :D

     

    Co Tě v tréninku nejvíc baví a naopak nebaví?

    Hodně mě baví pyramidové tahy. Z důvodu, jak se střídá zátěž (se zátěží, bez zátěže a s dopomocí), protože to není takové monotónní.

     

    Z visů mě nejvíc baví silově-vytrvalostní. Je to intenzivní cvičení, které není na tak dlouhou dobu, třeba jako silové visy a tak není problém s udržením koncentrace.

     

    Celkově se dá říct, že mě nejvíc baví tréninky silově-vytrvalostní rázu, které jsou více zaměřeny do síly.

     

    Nejméně mě baví asi strečink :D V poslední době mě taky nebaví cesty na vzdálenější tréninky a dost mě ty cesty unavují psychicky.

     

    Jaké tréninkové období roku Tě nejvíce baví a naopak nebaví?

    Docela mě baví objemové období na začátku sezóny. Jak se to tam musí všechno nahrnout.

     

    Kolik dní a hodin týdně trénuješ a kolik fází průměrně stihneš?

    Průměrně tak 4 dny/6-7 fází. Není v tom zahrnuto cvičení na břicho, strečink, běh… a cesta na některé tréninky, která taky někdy zabere pár hodin.

     

    Jak tréninkový plán změnil Tvůj denní harmonogram?

    Změnilo se to zásadním způsobem. Už jenom z toho důvodu, že to zabere dost času. A většinou je to tak, že další povinnosti se tomu musí podřídit.

     

    Kolik dní v roce zhruba strávíš na skalách?

    Většinou se do deseti dní vejdu 

     

    Kde bereš motivaci?

    Pro mě jsou motivující závody, protože tam má člověk srovnání s ostatními a vidí jak na tom je. Třeba super motivace jsou “světáky“ - i kdyby to mělo být jenom z pozice diváka. Ale být tam naživo.

     

    Máš nějaký tréninkový rituál (např. v rozlezu, trávení pauzy mezi fázemi, modlitby)?

    Žádné rituály nemám. Jenom asi jeden, ale ani to neberu jako rituál – že si vždy prvně nazuji pravou lezečku, opačně to prostě nejde.

     

    Jaké jiné zájmy máš kromě lezení?

    Procházky s Tessinou (moje fenka border kolie) a docela mě zajímá i výživa.

     

    Čeho bys chtěl v životě dosáhnout?

    Chtěl bych se stát dobrým trenérem a vychovat alespoň jednoho dobrého lezce/lezkyni .

     

    Kde nejraději lezeš a trénuješ? Oblíbené místo?

    Nejoblíbenější místo na trénink je na bytě na desce z důvodu, že na to mám svůj klid. Mám to pěkně nastavený, nemusím hledat chyty po celý stěně, chyty mám hezky popsaný a daný v přepravce. Jenom se stačí kouknout a šroubovat.

     

    Ze stěn vede Linz. Je to sice starší stěna, ale to má své kouzlo a to se mi na tom strašně líbí. A trénuje se mi tam suprově, jen bych tam chtěl jezdit častěji.

     

    Nejlepší parťák?

    Nejlepšího asi nemám žádného, ale rád lezu s Kubou Filipem, Tomem a Tomem Binterem, Honzou Zímou, Vláďou Jalčem a se spoustou dalších…

     

    Na co jsi nejvíc pyšný?

    Že jsem sice na vlastní náklady (ale přesto) mohl závodit na Světovém poháru.

     

    A jinak že se mi bezproblémově povedlo složit maturitní zkoušky.

     

    Jak zvládáš stres na závodech? Bojíš se na skalách?

    Něž nastoupím do cesty tak trochu nervozity je, ale jakmile začnu lézt, tak to ze mě spadne.

     

    Na sportovně odjištěných cestách ve skalách se nebojím. A na jiné skály nejezdím. Třeba na písku bych se bál hodně. Ale i tak bych se tam chtěl někdy podívat.

     

    Kde bys chtěl bydlet, kdyby sis mohl vybrat kterékoliv místo na světě?

    Přesné místo vybrané nemám. Ale tam, kde bych byl spokojený, by byly tam fajn lidi, krásná příroda, hodně klidu a samozřejmě dobré podmínky pro trénink.

     

    Tvůj lezecký a životní vzor?

    Životní vzor nemám žádný. Že bych měl nějaký lezecký vzor, se taky říct nedá. Ale rád sleduji Seana Mccolla, Ramóna Juliana Puigblanque, Domena Skofice.

Kuba studuje nástavbu na

Vyšší odborné škole automobilní a technické,

žije v Českých Budějovicích.

výsledků

Výběr z

3. místo v závodě Českého poháru mládeže 2013 (Jičín) v lezení na obtížnost v kategorii juniorů

4. místo v rankigovém závodě 2015 v lezení na obtížnost (Uherský Brod)

6. místo v závodě Českého poháru 2015 v lezení na obtížnost (Lomnice nad Popelkou)

8. místo na MČR dospělých v lezení na obtížnost (Písek) 2015

2. místo v závodě Českého poháru 2016 v lezení na obtížnost (Police nad Metují)

62. místo v závodě Světového poháru 2016 v lezení na obtížnost ve Villars (SUI)

Na skalách má vylezeny cesty až do 8a+ (10- UIAA).

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2019, Aktualizováno 12. 11. 2019 15:50