EYC Voiron

Letos se na první Evropský pohár nejelo tradičně do Imstu, ale do Voironu – do Francie. Byl to závod, který měl odstartovat novou mezinárodní sezónu, a už kvůli tomu jsem byla dost natěšená.

 

První meta byla vůbec do Francie dojet – totiž, přes 1400 km je docela fuška. Ještě, že jsme měli tak dobrého řidiče a všechno vyšlo.

 

Potom přišel den D – ten závodní. Dopoledne lezly všechny kategorie kromě juniorů a juniorek. Za český tým padaly, myslím, skvělé výkony, bylo vidět, že všichni se od minulého roku zlepšili a navíc jsme měli celkem 4 finálové účasti: Eliška Adamovská, Markéta Janošová a Marek Jeliga (a potom Kuba Konečný v juniorech).

Já, jakožto už juniorka, jsem startovala odpoledne. Asi týden před odjezdem jsem byla pár dní nemocná, o to víc jsem si však odpočinula a zkrátka, v závodní den jsem se cítila skvěle. Ale zkazila jsem to. Zkazila jsem to ve chvílích, kdy to překvapilo (a nejen mě). V první kvalifikaci jsem přelezla nepříjemný začátek, potom dynamický krok po velikých boulích, ze kterého jsem měla trošku strach, a spadla jsem v kolmičce, která mi často spíš jde a dělá radost. Ve druhé cestě jsem se po rozhazovacím začátku rozkročila do kouta a smekla mi noha. Nakonec z 9. místa v jedné a děleného 9. místa v druhé kvalifikaci bylo 11. celkově a finálová desítka těsně přede mnou. Stačilo jen plusko navíc…

Sice jsem byla trochu zklamaná, ale to k tomu patří, o to víc motivace mám teď k tréninku a dalším závodům.

 

Nakonec musím ještě zmínit a poděkovat za všechen servis, který teď jako reprezentace máme. Nové oblečení od firmy Rafiki, taky třeba možnost promasírování předloktí během závodu nebo společné ubytování jako tým. Takže díky a těším se na další mezinárodní závod – květnové Mistrovství Evropy juniorů v Imstu.

Created by Slowprint Art & Design Studio © 2016–2018, Aktualizováno 4. 11. 2018 12:10